(9.50 hodin)
(pokračuje Votava)

Vládní návrh zákona rozšiřuje dále osobní působnost ochránce na správu státního zastupitelství. Toto rozšíření ombudsmanovy osobní působnosti však v zásadě jen napravuje deficit platné právní úpravy, protože neexistuje důvod, proč by nemohl mít veřejný ochránce práv působnost vůči správě státního zastupitelství, když mu je tato již platnou právní úpravou přiznána ve vztahu ke státní správě soudů.

Základní metodou, kterou bude veřejný ochránce práv svoji rozšířenou osobní působnost vykonávat, budou ombudsmanovy návštěvy míst a zařízení, v nichž se osoby omezené na svobodě nacházejí. Veřejný ochránce práv se bude při svých návštěvách zaměřovat na odhalování systémových nedostatků, které vedou nebo by mohly vést ke špatnému zacházení s osobami, které jsou zde umístěny, kde se budou tyto osoby ať již z moci úřední nebo vlastní vůle nacházet. Vládní návrh zákona jednoznačně formuluje oprávnění veřejného ochránce práv hovořit bez přítomnosti jiných osob s osobami v těchto zařízeních, o nichž již byla výše řeč, neboť je zřejmé, že byla-li by ombudsmanova působnost omezena pouze na formální studium spisů osob omezených na svobodě, nebylo by účelu zamýšleného vládním návrhem zákona vůbec dosaženo.

Vládní návrh zákona ve svých dalších částech novelizuje platná znění všech zákonů, které dosud stanoví svým zaměstnancům povinnost zachovávat mlčenlivost, s výjimkou v těchto zvláštních zákonech uvedených osob a institucí, mezi něž však dosud veřejný ochránce práv nepatří. Tyto novelizace jsou shledávány jako nezbytné pro dosažení účelu sledovaného vládním návrhem zákona.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, po zvážení všech souvislostí vládního návrhu zákona, jeho finanční náročnosti, avšak na druhou stranu též jeho přínosu pro utužení právního státu a ochrany práv osob omezených na své osobní svobodě doporučuji tuto vládní zákonodárnou iniciativu přijmout. Přimlouvám se tedy za její propuštění do druhého čtení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu zpravodaji pro prvé čtení panu Václavu Votavovi. Otevírám obecnou rozpravu. Mám zatím dvě přihlášky. Jako první vystoupí paní poslankyně Táňa Fischerová, jako druhá paní poslankyně Zuzka Rujbrová.

 

Poslankyně Taťána Fischerová: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně kolegové. Když byl v roce 1999 přijímán zákon o veřejném ochránci práv, byl chápán jako první krok k modernizaci ve vnímání postavení občana u státních institucí. Bylo zřejmé, že jeho opodstatnění i výsledky se budou ověřovat praxí. Dnes, po téměř čtyřech letech jeho existence, můžeme konstatovat, že nově vzniklý institut je veřejnosti ku prospěchu a je jí také pozitivně vnímán. Ze souhrnné zprávy o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2003 vyplývá, že v tomto roce došlo veřejnému ochránci celkem 4 421 podnětů. Ochránce v témže období zahájil šetření z vlastní iniciativy v dalších 44 případech. Obecně lze konstatovat, že mírně narůstající počet podnětů je výrazem přetrvávající důvěry ve veřejného ochránce práv.

Praxe však také ukázala, že veřejný ochránce a práce jeho úřadu mají také svá omezení. V naší společnosti jako dědictví minulosti zůstává mnoho zavřených dveří, za které není vidět. Takové prostředí se může stát podhoubím pro nejrůznější porušování lidských práv a nedůstojné zacházení s těmi, kteří z nejrůznějších důvodů byli trvale nebo dočasně za těmito dveřmi izolováni. Často se nejedná o projevy zlé vůle, ale o pouhou setrvačnost v myšlení nebo vyjeté koleje staré praxe. Navrhuje-li se ve vládní novele rozšíření pravomocí veřejného ochránce práv, není to projevem nedůvěry ve stávající instituce, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě, ale posílením samoopravných mechanismů společnosti. Možnost nezávislé kontroly nahlédnout do míst, která doposud byla skryta veřejnosti, je dalším důležitým krokem k otevřené společnosti.

Budu citovat slova bývalého vládního zmocněnce pro lidská práva Jana Jařaba, která řekl na semináři k této novele zákona. Cituji: "Pojem kontrola znamenal často svévolnou šikanu soustřeďující se na mnohdy nicotná porušení často ulpívavě pozitivistických nebo reálně nesplnitelných předpisů. Smysl i obsah nezávislé kontroly nad podmínkami v zařízeních, kde jsou osoby omezeny na svobodě, je však zcela jiný. Nejde o počítání čtverečních centimetrů, ale o konkretizaci pojmu lidská důstojnost v reálné praxi. Nejde o hledání chyb, za které by bylo možno uložit pokutu či jiný trest, ale o měkký nástroj směřující k nápravě tím, že upozorní na špatnou praxi a bude kultivovat praxi dobrou."

Každý z nás nebo našich blízkých se za určitých okolností může ocitnout v postavení některých menšin, o kterých je tu řeč. Pak jistě už pro pocit vlastní jistoty uvítáme možnost nezávislé kontroly. Tyto argumenty spolu s našimi mezinárodními závazky jsou významné důvody, proč podpořit vládní návrh novely zákona a propustit ho do dalšího čtení.

Dovolte, abych na závěr ještě jednou citovala Jana Jařaba: "Zajištění důstojných podmínek pro osoby omezené na svobodě není problém, který by mohl být jednou pro vždy vyřešen. I v té nejdemokratičtější a nejhumanističtější společnosti bude potřeba, aby práva těch nejslabších byla pod zvýšeným veřejným dohledem."

Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Fischerové. Hovořit bude paní poslankyně Rujbrová.

Mezitím vám sdělím, že se omlouvá také paní poslankyně Miloslava Vostrá ze závažných osobních důvodů.

 

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Hezké dopoledne, kolegyně a kolegové. Dovolte, abych i já se vyjádřila několika slovy k návrhu zákona, kterým se mění zákon o veřejném ochránci práv.

Předmětem navrhované úpravy je totiž další rozšíření pravomocí ombudsmana. Tentokrát jde o povinnost systematické kontroly zařízení, v nichž dochází k omezení svobody. Týká se to nejen výkonu trestu, ale i vazby či zadržení v zařízeních policejních i vojenských a také zařízeních, v nichž je svobodný pohyb osob omezen z jiných než sankčních důvodů, jako jsou zařízení sociální péče, léčebny, zařízení sociálně-právní ochrany dětí, azylová zařízení, výkon ochranné a ústavní výchovy dětí apod. Jde o úpravu alespoň z mého pohledu žádoucí.

Nová kompetence je formulována jako povinnost ochránce. Cituji: "Ochránce provádí systematické návštěvy." Ovšem zákon nestanoví ochránci žádná pravidla, např. v jakém rozsahu a jak často má ve vztahu ke sledovaným zařízením tuto povinnost plnit.

K plnění této své povinnosti - návštěvám zařízení - si může veřejný ochránce práv přizvat i odborníky, např. psychology, kteří stejně jako ochránce a jeho zaměstnanci v podstatě nepodléhají žádným omezením v přístupu k utajeným informacím. Je zde povinnost zprostit ochráncem dotazované zaměstnance povinnosti mlčenlivosti, byť samozřejmě i jim povinnost mlčenlivosti uložena je. Osobně nemám žádný problém s otázkou přístupu veřejného ochránce práv k utajovaným skutečnostem, ale dovolte, abych vyjádřila určité obavy ze situací, které mohou nastat např. ve vazebních věznicích, kde šíře šetření umožní i externistům přístup k důvěrným informacím a následně rozhovor se vzájemně izolovanými spoluobviněnými, a to bez přítomnosti jakéhokoli dozoru. Dávám ke zvážení, jestli alespoň z úhlu této problematiky by se tiskem 751 neměl zabývat také výbor pro obranu a bezpečnost.

Za spornou otázku pokládám také to, že ochránci má být umožněno zveřejnění informací včetně jmen zaměstnanců kontrolovaných zařízení, kdy i podle důvodové zprávy v podstatě má jít o sankci vůči těm, kteří ochránci v jeho požadavcích, jejichž oprávněnost hodnotí on, nevyhověli.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP