(10.10 hodin)
(pokračuje Motejl)
Především jsem přesvědčen o tom, že se těžko najde někdo, kdo by byl schopen tvrdit jednoznačně a kategoricky, že v oblasti, kterou se mám na základě této novely zákona zabývat, je skutečně všechno v pořádku. Zákon o veřejném ochránci práv je postaven na myšlence, že já se zabývám především výhradně těmi věcmi, které jsou předmětem individuálních stížností. Individuálních stížností dostávám poměrně velmi mnoho, ale oproti normálnímu faktickému stavu společnosti jsou to spíše stížnosti z prostředí řekl bych svobodného a volného, občansky nezatíženého než stížnosti z prostředí, kde jsou nějakým způsobem elementární schopnosti lidí stěžovat si limitovány. Jsou limitovány jejich momentálním stavem, ať již je tedy limitován úředním výrokem nebo jejich faktickou situací. Ta faktická situace často pramení z některých zdravotních potíží nebo potíží souvisejících s věkem.
Je myslím všeobecně známo, že v tomto prostoru dochází velmi často k tíživým situacím, které v některých případech jsou dokonce kriminalizovány, nebo jsou následně potom odhalovány, a to zejména působením zvnějšku, systémem, který vede k tomu, že jsou dodatečně dohledávány okolnosti a případy, proč a za jakých okolností dochází k poruchovým jevům, které jsou někdy zdánlivě banální, nebo jevům, které jsou velice obtížně dokazovatelné vzhledem k indispozicím a k tísnivým poměrům, které v těchto prostředích jsou.
Nechci zde zdůrazňovat konkrétní příběhy, kterými jsem za čtyři léta svého působení dotován, ale snad je do jisté míry symptomatické, že z oblasti vězeňství u mě převládají stížnosti na přemisťování vězňů mezi věznicemi, na stravování ve věznicích, event. na lékařskou péči. Minimum tvoří stížnosti na režim. Ta odpověď je celkem jasná. Stěžovatel se bojí stěžovat si na režim. V tomto okamžiku já zůstávám řekl bych před zavřenými dveřmi, protože moje iniciace je v oblasti režimu vázána na stížnost jako takovou.
Já rozhodně nepopírám a také si nechci osvojit nahradit všechny kontrolní mechanismy jednotlivých resortů. Faktem ovšem také zůstává, že naše společnost postrádá standardy určitých způsobů chování. Zatímco je do jisté míry módní, ale nikoliv zbytečně módní, budování standardů, stupňů, různých typů zacházení s pacienty ve zdravotnických zařízeních, zacházení s pacienty v psychiatrických zařízeních, standardů zacházení s lidmi v léčebnách dlouhodobě nemocných, my to nemáme. My stále žijeme do značné míry v normách a zvyklostech, jak se poměrně vysoce civilizované společnosti vytvářely skutečně na přelomu 19. a 20. století, v normách, které jsou konvenovány, akceptovány, ale které se do jisté míry s moderními standardy rozcházejí.
Ta potřeba korigovat nebo hledat nějakou cestu v této oblasti není specificky česká. I v důvodové zprávě je zmíněno, že jeden z momentů, který hraje roli v tom, proč tento zákon je předkládán, je problematika týkající se ratifikace či neratifikace 11. dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o prevenci mučení a nelidského zacházení. A právě tento 11. dodatkový protokol, hodnotící nejen české poměry, ale hodnotící evropské poměry v celém kontextu, vyslovil požadavek, aby byla zajištěna jakási garance nezávislého, nikoliv tedy resortního, posouzení situací, a v tomto směru jsem byl zvážen a uvažován vládním návrhem jako instituce splňující požadavky na definice nezávislé instituce jako takové.
Pan poslanec Hrnčíř poukazuje na nákladnost této transakce. Já se domnívám, že při shovívavém pohledu - jedná se o několik desítek miliónů, nemýlím-li se, konkrétně o 11 miliónů korun zvýšeného nákladu na provoz Kanceláře veřejného ochránce práv, což je částka jistě nikoliv zanedbatelná, nicméně je to částka, která by měla pokrýt poměrně veliký objem šetření a sledování této problematiky.
Jsem přesvědčen o tom, že ani otázka prolomení mlčenlivosti vůči mně v rozsahu a potřeb ve směru mých šetření není rozhodně ohrožením demokratického systému a právních jistot.
Já za předpokladu, že bude ve věci dále jednáno, jsem ochoten Poslanecké sněmovně nabídnout seznam oněch orgánů státní správy, které jsou z důvodů víceméně legislativní nedostatečnosti vybaveny absolutní povinností mlčenlivosti, neboť zatímco jejich pracovníci jsou zavázáni ke služební mlčenlivosti, zákonodárce dříve nebo později zapomněl vůbec označit toho, kdo by je povinnosti mlčenlivosti mohl zbavit. V takovémto prostoru potom výkon jakékoliv kontrolní činnosti se stává buďto absurdním, nebo je postaven na spoléhání, že zákon - v tomto případě problematika mlčenlivosti - dodržován ze strany příslušných pracovníků vůbec nebude. Z tohoto hlediska se domnívám, že i požadavky, které jsou průvodními znaky rozšíření působnosti, což je rozšíření působnosti převážně kvantitativní, to znamená forem, než kvalitativní, to znamená množství nebo záběr - že v tomto případě se učiní zadost především skutečné potřebě naší společnosti a podpůrně samozřejmě i splnění mezinárodněprávního závazku.
Proto vás žádám, abyste se tímto zákonem vážně zabývali. Děkuji poslancům, kteří podpořili návrh zákona, a děkuji i přednesenému zdůvodnění této normy, jak bylo učiněno ze strany vlády.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu veřejnému ochránci práv Otakaru Motejlovi. Rozprava pokračuje, vystoupí paní poslankyně Michaela Šojdrová.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, když jsme schvalovali zákon o veřejném ochránci práv, tak mnozí z nás měli řadu očekávání a mnozí z nás měli řadu pochybností o účelnosti tohoto úřadu. Musím konstatovat, že ze zpráv o činnosti, které zde každoročně projednáváme, ale především ze zkušeností konkrétních občanů, kteří se obracejí na veřejného ochránce práv, musím říci, že tato instituce moje očekávání naplnila. Mohu kolegovi Hrnčířovi poskytnout konkrétní informace paní z mého volebního obvodu, která díky konkrétnímu, promiňte, řekla bych až návodu pro další postup při obhajování jejích občanských práv, kterého se jí dostalo právě z Kanceláře veřejného ochránce práv, se tato paní domohla skutečné nápravy ze strany obecního úřadu. Byly to rady a informace, které jsem jí já jako poslankyně ani nebyla schopna poskytnout. Mohu říci, že to je jeden z několika konkrétních příkladů, které se mi jako pozitivní dopad činnosti veřejného ochránce práv dostalo.
Chci tím zdůraznit, že byť se ztotožňuji s požadavkem na efektivitu činnosti, tak se domnívám, že Úřad veřejného ochránce práv naplňuje očekávání zákona, a domnívám se, že jsou to prostředky, které jsou účelně vynaložené. Proto podporuji další projednání tohoto návrhu zákona.
***