(11.40 hodin)
Poslanec Josef Janeček: Jenom fakticky bych doporučil svůj předchozí vstup a chtěl bych navrhnout prodloužení pro dobu projednávání po dohodě s navrhovatelem o 60 dnů. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má paní kolegyně Rujbrová, připraví se paní poslankyně Páralová.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Děkuji, pane místopředsedo, ale nechtěla bych zneužívat své role zpravodajky, protože tentokrát bych ráda, a to jako poslankyně Rujbrová, položila dotaz panu ministrovi.
Zákon ve svých ustanoveních předpokládá pro oblast přístupu ke zdravotní péči, k sociálnímu zabezpečení, ke vzdělávání, k bydlení a k dalším podobně poskytovaným službám pro občany, že diskriminací není rozdílné zacházení z důvodů pohlaví, sexuální orientace, věku, nepříznivého zdravotního stavu, náboženství či víry nebo toho, že je člověk bez vyznání, je-li to odůvodněno oprávněným účelem. Zkušenost mi říká, že pod oprávněným účelem jsou nejčastěji viděny finanční náklady.
Byla bych velmi ráda, kdyby mě pan ministr mohl ujistit, že tato ustanovení nebudou nikdy moci být vykládána tak, že by diskriminací nemělo být, pokud by vyšší zdravotní věk nebo zdravotní postižení bránily v poskytování např. stejného rozsahu zdravotní péče jako ve vztahu k lidem mladým a zdravým. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji paní poslankyni. Slovo má paní poslankyně Páralová, která je zatím poslední přihlášenou, ale nemyslím si, že to je definitivně poslední přihláška.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, navržený zákon považuji za nadbytečný v našem právu. Práva, která se snaží návrh touto cestou zabezpečit, jsou garantována již ústavními dokumenty České republiky, a to článkem 4 ústavy a konkrétně pak Listinou základních práv a svobod. Základní práva a svobody jsou podle článku 4 Ústavy České republiky pod ochranou soudní moci. Podrobná právní úprava rovného zacházení a zákazu diskriminace byla aktuálně zapracována v loňském roce do dvou základních pracovněprávních dokumentů, a to do zákoníku práce a zákona o zaměstnanosti. Rovněž nový školský zákon se touto problematikou zabývá v rámci stanovení zásad vzdělávání uvedených v § 2.
V obecné občanskoprávní úpravě jsou principy rovného zacházení a zákazu diskriminace implicitně vyjádřeny prostřednictvím pravidel, která stanoví, že úprava občanskoprávních vztahů přispívá k naplňování občanských práv a svobod, zejména ochrany osobnosti a nedotknutelnosti vlastnictví, § 1 odstavec 1, že v občanskoprávních vztazích mají účastníci rovné postavení, § 2 odstavec 2, a že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy, § 3 odstavec 1.
Vládní návrh tak působí dojmem uměle zkonstruovaného předpisu, který má spíše než regulovat právní vztahy jen proklamovat politiku státu v této záležitosti. Pro zajištění subjektivních práv lidí není přece nutné vydávat stále další a další podrobné právní předpisy, protože i platná právní úprava obsahuje dostatečné nástroje. Je nutné jen zajistit dodržování právních předpisů a jejich vymáhatelnost. Například k zabránění diskriminace kohokoliv v přístupu ke zboží a službám včetně bydlení není vůbec potřebný nový zákon. Stačí jen důsledně prosazovat platné právo včetně trestněprávních norem, jestliže je například někomu z důvodu barvy pleti určitá služba odepřena.
Nový zákon není potřebný ani pro účely přístupu ke vzdělání, zdravotní péči, sociálnímu zabezpečení či sociálním službám a pochopitelně ani pro účely přístupu k zaměstnání. Naopak, právě skutečnost, že nový zákon má opět změnit novou právní úpravu rovného zacházení a zákazu diskriminace obsaženou od 1. 3. 2004 v zákoníku práce a od 1. 10. 2004 v zákonu o zaměstnanosti, svědčí o neúctě předkladatelů zákona k právu. Jestliže si firmy sotva zvykly na tyto právní změny, přepsaly vnitřní předpisy, zaplatily školení zaměstnanců, vše má být zase jinak. Pokládám to za neslušné, nepřispívá to k právní jistotě našich občanů.
Celá navržená právní úprava se jeví jako zbytečně kazuistická, takže vytváří dojem, že se jedná spíš o metodický pokyn než o zákon. České legislativě by více slušela větší míra obecnosti, která by zajistila i její lepší přehlednost.
Připojuji se k návrhu na zamítnutí a děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Mám zde přihlášeného pana poslance Bendu, pana kolegu Karáska. Nyní o slovo požádal pan ministr Škromach, kterého nemohu přehlédnout, takže mu uděluji samozřejmě slovo.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, chtěl bych pouze krátce reagovat na vystoupení paní poslankyně Páralové, a to v tom smyslu, že tento zákon nijakým způsobem neohrožuje zaměstnavatele v oblasti nediskriminace, protože v podstatě je v souladu s předchozími právními předpisy, a myslím si, že je nezodpovědné pouštět další zneklidňující zprávy do této oblasti. Tady není žádný problém a v podstatě tak jak je zákon předkládán, je v souladu s přijatými opatřeními jak v oblasti zákoníku práce, tak i v oblasti zákona o zaměstnanosti.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má pan kolega Benda, připraví se pan poslanec Karásek.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, diskuse bohužel málo reaguje na to, co je v zákoně napsáno, a v některých příspěvcích se zde přenesla na jistou agitku gender studií, resp. na odborné výklady o právech mužů a žen. Já proti tomu nic nemám na rozdíl od všech těchto radikálních hnutí, která v marxistickém duchu dělí společnost znovu na nějaké skupiny a třídy. Tentokrát jsou to třídy tu mužů a žen, tu jiné barvy pleti, tu jiného vyznání, tu něčeho dalšího. Pro mě je daleko důležitější lidská důstojnost jako konkrétní osoby, hodnota každého jednotlivého člověka, a to je to, co já jsem ochoten a připraven u každého hájit a bojovat za to. Nejsou to práva nějakých takto formálně pojatých tříd, u kterých vezmu a řeknu: oni jsou pro něco znevýhodněni, zřejmě z nějakých tradičních důvodů, a teď je potřebujeme pokud možno pozitivní diskriminací zvýhodnit. Toto neumím. Mě zajímají práva každého jednotlivého člověka, nikoliv v tomto směru práva tříd.
Ale několik poznámek k tomu, co zde zaznělo, kde na moji argumentaci ohledně naprosté nevymáhatelnosti a nejasnosti zákona neodpověděl nikdo. Paní kolegyně Čurdová zde mluvila o nedostatečnosti stávající legislativy uváděné na příkladu oné baseballové pálky s nápisem "Na Cikány". Nemaťme se tady prosím. Tohle je dnes trestný čin. Tohle je dnes trestný čin a nepochybně by to jako trestný čin odstíháno bylo, dokonce i neobsloužení je dnes trestným činem a nepochybně jako trestný čin by to odstíháno bylo. Čili nedávejme si příklady, které neplatí.
Stejně tak zmiňovala § 6, pozitivní opatření, která jsou v naprosto neurčité formě, neboť mluví o tom, že mohou být zejména zaměřená a já prostě nebudu nikdy souhlasit, a to ani ve vztahu ke svým drahým kolegyním a k ženám, ale ani ve vztahu k žádné jiné tzv. diskriminované menšině, aby někdo byl přijímán přednostně pouze proto, že se prohlásí za příslušníka nějaké menšiny.
***