(11.50 hodin)
(pokračuje Benda)
A to dokonce u těch žen je to ještě rozpoznatelné. U většiny ostatních menšin to znamená - a znamená to v celé západní Evropě a dokonce i v Americe, a tu Ameriku jsem citoval, protože si myslím, že tam se vydali v mnoha směrech také špatnou cestou - že hlasití křiklouni se svých míst domohou, protože jsou to oni, kteří křičí, že jsou takzvaně diskriminováni, a 90 % normálních, obyčejných příslušníků těchto menšin se samozřejmě žádných práv nedomůže. S tím já také velmi nesouhlasím.
Poslední poznámka se týká pana místopředsedy vlády Škromacha, který nás přišel ujistit, že co se týče zaměstnavatelů, žádný problém nebude. Já s ním souhlasím, že pokud se týká přístupu k zaměstnání, úprava kopíruje dosavadní úpravu; zmiňoval jsem to tady ve svém slovu, a i když se mi dosavadní úprava nelíbí, tak ji respektuji. Ale tady přece dochází k výraznému rozšíření. Dochází tady k výraznému rozšíření jak v některých opatřeních, která zcela jasně bude možná potřebné provádět, zejména úprava pracovišť, kterou jsem zmiňoval, tak v otázce přijímání do zaměstnání, kde přinejmenším změnou procesních předpisů jakákoliv diskriminace z jakéhokoliv tady vyjmenovaného důvodu znamená přenášení důkazního břemene na zaměstnavatele. Já už vidím ty desítky soudních sporů, kde budou lidé říkat "nepřijal mě, protože jsem jehovista, gay" nebo něco podobně na první pohled nerozpoznatelného. To přece je veliký problém.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo pan kolega Karásek. Připraví se paní poslankyně Čurdová.
Poslanec Svatopluk Karásek: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, my si tento zákon nevymýšlíme, není to něco nového, co by bylo řekněme z naší kuchyně, ale tento zákon dlužíme společné Evropě. Při našem vstupu do Evropy jsme slíbili, že do našich zákonů se dostanou tato antidiskriminační opatření. Už v létě roku 2003 se naše vláda rozhodla, že nepůjde tou cestou, že by novelizovala jednotlivé zákony a všude tato opatření dodávala, protože by to znamenalo zhruba 120 změn v zákonech, které už jsou tak jako tak nastavované. Proto se rozhodla udělat jeden zákon a oddělení lidských práv při Úřadu vlády na tomto zákoně pracovalo. Vypracovalo jej a předkládá jej teď Sněmovně. Je na něm odvedena spousta práce. Je srovnatelný se zákony, které platí v ostatních evropských zemích, hlavně v nově přistoupivších zemích, jako je Maďarsko. Před rokem byl tento zákon přijat na Slovensku skoro ve stejném znění, které my teď předkládáme. Žádné obavy, které teď slyším z pravé strany, se nenaplňují. Je to dobrý zákon, podle kterého se dá pracovat, a zvyšuje se tím úroveň demokracie v naší zemi.
Já vřele doporučuji, abychom tento zákon propustili do dalšího jednání.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Nyní má slovo s přednostním právem vystoupit předseda poslaneckého klubu KSČM kolega Kováčik. Po něm je přihlášena paní kolegyně Čurdová.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji, pane předsedající. Omlouvám se řádně přihlášené paní kolegyni Čurdové, ale považoval jsem za potřebné alespoň krátce zareagovat na řeč pana poslance Marka Bendy, který obohatil toto jednání o zajímavý žert v podobě jeho osobitého třídního přístupu.
Já osobně si myslím také stejně jako pan poslanec Benda, že tady samozřejmě jde především o práva každého jednotlivého člověka, každého jednotlivého občana. Na rozdíl od něho si však myslím, že tento zákon je přece o tom, že jestli nějaká velká skupina jednotlivých občanů, velká skupina lidí, má nějaký stejný problém s uplatněním nějakého svého práva, tak je dobře to upravit obecně. Pro každého zvlášť nelze, tedy pro celou tu skupinu tímto zákonem. Proto i já budu tento zákon podporovat.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má paní kolegyně Čurdová.
Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji, pane předsedající. Já si skutečně myslím, že v tomto zákoně na prvním místě jde o důstojnost člověka. Opravdu mám jinou a rozdílnou zkušenost s lidmi, kteří mě navštěvují v mé poslanecké kanceláři. Nejsou to jen ženy, které jsou postiženy diskriminací. Je to skutečně o zkušenostech, protože patrně pan kolega Benda a poslanci ODS mají tyto zkušenosti naprosto jiné.
Dovolte mi tady uvést několik údajů nevládní organizace Poradny pro občanství, občanská a lidská práva, která opět vyvrací to, co tady pronesl pan kolega.
V posledních třech letech soudy vynesly zatím jen dvě pravomocná rozhodnutí, jimiž bylo rozhodnuto, že došlo k diskriminaci. Šlo právě o případy, které iniciovala a jejichž vedení zajišťovala tato nevládní organizace. Pouze v jednom z nich bylo aplikovatelné ustanovení o přechodu důkazního břemene. Právě tak ovšem byly ve stejném období další čtyři žaloby pravomocně zamítnuty, přičemž v jedné z nich bylo ustanovení o přechodu důkazního břemene rovněž aplikováno. Zmíněná nevládní organizace spolupracovala při podání dalších zhruba deseti žalob na rasovou diskriminaci, kde zatím nebylo vydáno pravomocné rozhodnutí, nebo byly ukončeny smírem. Pokud tedy údaje shrneme, vyskytly se v posledních třech letech pouze dvě jednotlivé osoby, které samy iniciovaly žaloby na diskriminaci, a jejich žaloby byly soudy zamítnuty.
My dnes projednáváme v prvním čtení normu, která může pomoci velké spoustě lidí, kteří mají konkrétní zkušenosti, kteří se konkrétně dnes a denně potýkají s diskriminací. Já si vás dovoluji požádat, abychom tento návrh zákona propustili do dalšího čtení.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji paní poslankyni. Ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy. Žádnou přihlášku nevidím, rozpravu končím.
Dávám možnost vystoupit ministru spravedlnosti, aby nám sdělil svůj názor.
Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Němec: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych reagoval na průběh rozpravy. Myslím si, že je zcela zjevné, a není divu, že tento návrh zákona vzbudil velkou pozornost a že přináší různé názory v Poslanecké sněmovně. Je to norma nová, je to zcela nový zákon, takže se domnívám, že není nic divného na tom, že zejména z jednoho poslaneckého klubu se ozývají námitky. Co mě však mrzí, je argumentace, mnohdy velmi absurdní a mnohdy velmi extremistická.
Myslím, že řada případů, o kterých mluvil zejména pan kolega Marek Benda, jsou skutečně případě spíše v teoretické rovině než případy, které by mohly nastat. Nicméně právě proto, že se jedná o nový zákon, který bude třeba velmi podrobně projednat ve výboru, případně ve výborech, to záleží na rozhodnutí Sněmovny, souhlasím s návrhem pana poslance Janečka na prodloužení lhůty pro projednávání ve výborech.
***