Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2002 – 2006

(Jednání pokračovalo ve 13.45 hodin.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, přeji vám hezké páteční odpoledne. Všechny vás odhlásím a poprosím o novou registraci.

Připomínám, že jsme svým vlastním rozhodnutím zařadili jako první bod v pátek odpoledne

Ať pátrám, jak pátrám, nevidím tady pana poslance Fischera. (Námitky.) Je tam, promiňte, já jsem vás hledal v jiném segmentu. Omlouvám se.

Připomínám - skupina 43 poslanců předložila návrh na zřízení této vyšetřovací komise. Současně tato skupina připravila návrh usnesení Poslanecké sněmovny, který máte k dispozici v lavicích.

Prosím tedy pana poslance Stanislava Fischera, aby se ujal slova.

Poslanec Stanislav Fischer: Děkuji vám, pane předsedající. Dámy a pánové, na základě žádosti 43 poslanců rozhodla 38. schůze Poslanecká sněmovny projednat návrh usnesení na zřízení vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro zjištění osobní odpovědnosti za škody způsobené povodní v srpnu roku 2002. Všichni jsme tuto přírodní pohromu zažili a sledovali, stejně jako vše, co po ní následovalo, odstraňování způsobených škod i vyšetřování jejich příčin a důsledků.

Již před rokem vyšetřovatelé konstatovali, že byl sice spáchán trestný čin, nebo trestné činy, ale nebyly zjištěny skutečnosti, které by umožnily někoho obvinit; stále však nejsou některé skutečnosti zcela uzavřené, jak ukazují čas od času zprávy, jako například o tom, že zatopení metra posoudí ještě nezávislý konzultant OSN v oboru hydrologie, a policie na příkaz nejvyšší státní zástupkyně nyní znovu důkladně prošetřuje, zda pracovníci vodních nádrží něco nezanedbali. To je zpráva v Lidových novinách z 24. listopadu loňského roku.

Za nejdůležitější však předkladatelé návrhu považují to, aby byly znovu objektivně přezkoumány chyby a zanedbání povinnosti na všech úrovních, které způsobily škody tak velkého rozsahu nebo umožnily jejich vznik.

Přírodní katastrofy samozřejmě nelze nikdy zcela vyloučit. Je však třeba připravovat se i na ně a omezit na nejvyšší možnou míru jejich rozsah. To mělo v daném případě zajistit také usnesení vlády České republiky ze dne 22. dubna 2002 č. 417 ke Koncepci ochrany obyvatelstva do roku 2006 s výhledem do roku 2015. Cituji z něho dva odstavce, které charakterizují stav k uvedenému datu: Současný právní řád České republiky obsahuje nezbytné právní normy, které stanoví ministerstvům a ostatním ústředním správním orgánům, úřadům, orgánům krajů, okresním úřadům, obcím a vybraným právnickým a fyzickým osobám konkrétní úkoly v oblasti ochrany obyvatelstva. Jedná se zejména o zákon č. 239/2000 Sb., zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, takzvaný krizový zákon, a o další zákony uvedené v příloze č. 1. Řídicí a koordinující úlohu sehrává Ministerstvo vnitra jako ústřední orgán pro ochranu obyvatelstva. Jsou vytvořeny základní legislativní podmínky pro zabezpečení ochrany obyvatelstva a majetku související s povodněmi, rozsáhlými lesními požáry, vichřicemi, epidemiemi atd., různými haváriemi - nebudu pokračovat.

Z toho je vidět, že zde byla opora pro to, aby státní orgány aktivně působily.

V příloze k tomuto usnesení je dále uveden harmonogram realizace základních opatření k ochraně obyvatelstva do roku 2006 s výhledem do roku 2015. Ten mimo jiné obsahuje 19 konkrétních termínovaných úkolů do roku 2006, z toho 9 je termínováno v roce 2002. Spolu s tím je stanovena i odpovědnost a součinnost příslušných ministerstev.

Lze tedy vycházet z toho, že i před povodní existovaly legislativní předpoklady pro operativní využití lidských sil i techniky pro přinejmenším omezení škod a ztrát, které tehdy vznikly. To, že tehdy v řadě případů nebyly tyto předpoklady využity a selhalo systémové řízení, se nesmí podle názoru předkladatelů opakovat.

Domnívám se, že význam navrhované komise může být kromě prevence podobných pochybení jako v roce 2002 i v tom, že průběžně zhodnotí, jak se plní ochranná opatření přijatá vládou jak v období před povodní roku 2002, tak i po ní.

***