(14.50 hodin)
(pokračuje Pleva)
Rada zde tím, že hodlá udělit licence k digitálnímu rozhlasovému a televiznímu vysílání, postupuje mimo zákon a ocitá se v neprávním stavu. Do neprávního stavu uvede také všechny žadatele o tyto licence, případně i držitele těchto licencí, a opravdu nám hrozí další arbitráže podobného typu, jako jsme zde nedávno jednali o arbitráži okolo televize Nova a společnosti CME.
Proto velmi doporučuji, aby Poslanecká sněmovna odmítla tuto zprávu a přijala usnesení, ve kterém žádá radu, aby se zdržela všech nevratných kroků do přijetí novely zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, který je již v prvním čtení a který příští týden budeme projednávat, a jak všechny politické strany zastoupené v této Sněmovně projevily svoji vůli, tento zákon bude propuštěn do druhého čtení a bezpochyby v nějaké formě přijat. Proto si myslím, že bychom měli radě velmi důrazně sdělit, že pokud nějaké takové kroky podnikne a uvede Českou republiku zase do nebezpečí dalších arbitráží, že pak již nebudeme váhat a přistoupíme přesně podle zákona o rozhlasovém a televizním vysílání k odvolání této rady.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: O slovo se hlásí poslanec Sehoř. Stále je všeobecná rozprava. Prosím pana poslance Sehoře.
Poslanec Karel Sehoř: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi několik postřehů i z tří a půl stránek, které nám byly předloženy. Myslím si, že kromě toho, na co upozornili moji předřečníci, tak bych chtěl upozornit na to, že rada si ještě stále neuvědomuje svoji úlohu ze zákonů, které jsou dnes platné. Jako příklad bych uvedl větu ze zprávy: "O přidělování kmitočtů, které představují omezené národní bohatství, musí rada rozhodovat v licenčním řízení." Chtěl bych říci, že není úlohou rady přidělovat kmitočty a že by se měla držet budoucího oddělení vysílání od obsahu.
Také spory o přidělení licencí na provozovatele multiplexu hovoří o tom, že nejsou řádně vyladěna jednotlivá zmocnění, jednotlivé úlohy dvou regulátorů, kterých se daná problematika týká. Při této příležitosti bych chtěl upozornit na to, na co jsem upozorňoval už při projednávání zákona o elektronických komunikacích, že by se do budoucna mělo s regulátory něco stát a nejlepší cesta by byla skutečně vytvoření Národního regulačního úřadu, který by zastřešoval oba dva regulátory, to znamená jak regulátora vysílání, tak regulátora obsahu.
Druhá poznámka se týká toho, co ve zprávě chybí a co se odehrálo v období, za které je zpráva předložena. Rada ve zprávě ani náznakem nezmiňuje svoje rozhodnutí o způsobu využití digitálního vysílání v síti A, i když dne 23. 11. 2004 již bylo podle předsedy rady rozhodnuto. Není mi tedy jasné, jestli rozhodnuto bylo, nebo nebylo, ale pan předseda takovou informaci pustil, nicméně v tomto materiálu se tato informace nenachází.
Další věc, která ve zprávě chybí. Zpráva se ani náznakem nezmiňuje o žádosti ze dne 29. 11. 2004 společnosti CET 21 o změnu souboru technických parametrů podle § 21 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb., která by umožnila společnosti digitálně vysílat televizní programy prostřednictvím vysílací sítě provozované společností České radiokomunikace. Nejde mi tedy o řešení situace, ale o informaci o této věci.
To jsou příklady, které ve zprávě chybějí.
Co ve zprávě považuji za špatné. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání ve zprávě říká, že motivovat občany k přechodu na digitální příjem je třeba nabídkou nových programů. Transformaci stávajících provozovatelů na digitální vysílání je třeba zavést až následně. To je názor rady. Já si myslím, že správně je zcela opačný postup, to znamená, musíme vypracovat koncept na přechod z analogového na digitální vysílání, a pak teprve můžeme stanovovat, kolik programů a za jaké peníze se bude vysílat.
Dalším příkladem špatného rozhodování, dokonce i mimo právní rámec, je, že opakovaně vydávaná povolení rady k experimentálnímu digitálnímu vysílání provozovatelům sítí lze sice pochopit, ale stojí mimo zákon, neboť tyto subjekty nejsou provozovatelé vysílání, ale jsou to provozovatelé multiplexu.
Dalším příkladem je nepřípustná povinnost vyhrazení části bitového (?) toku jako součást licenčního řízení vysílací sítě B a C. Také si myslím, že k tomu rada nemá oprávnění.
Čili jak vidíte, tak i z těchto tří a půl stránek lze najít spoustu pochybení. Zpráva je tedy neúplná, podává informace o tom, že rada nepostupuje správně se zákonem, je velice strohá a v některých případech velmi sporná. Já se tedy přidávám k těm, kteří zde navrhli zamítnout zprávu, resp. vyjádřit nesouhlas s touto zprávou rady. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To byl pan poslanec Sehoř. Hlásí se pan poslanec Ladislav Skopal.
Poslanec Ladislav Skopal: Děkuji. Pane předsedající, i mě mrzí, že zde není předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, protože určitě by dokázal na některé otázky odpovědět, a já jsem trochu zneklidněn zprávou, která je velice stručná, a myslím si, že i neúplná.
K usnesení, které přijala stálá komise pro sdělovací prostředky, co se týče nevratných kroků, chtěl bych říci, že si pamatuji, když se to tady projednávalo, dr. Křeček, kdy jsme v roce 2000 přijali usnesení, já jsem ho předložil ve stálé komisi pro sdělovací prostředky, aby rada zamezila přesunu finančních prostředků nebo nároků na CET 21 a ČNTS z fyzické osoby dr. Železného na právnické osoby. Tam si myslím, že začal kolotoč problémů, do kterého jsme se zapletli nejenom my, ale Ministerstvo financí a další instituce. Zde mám trochu obavy, abychom neudělali stejnou chybu, abychom neučinili některé nevratné kroky, kdy ještě nemáme dotaženou legislativu, která se týká digitálního vysílání, a proto v podrobné rozpravě přednesu návrh usnesení, který by doporučoval radě, aby nedošlo k tomu, k čemu došlo v předcházejícím období, aby nějaká rozhodnutí nepředběhla naši legislativu, a tím se nestalo to, co už se nám stalo jednou, že dojde k právním sporům, kde se budou nakonec vyžadovat finanční prostředky, které zaplatíme my všichni z našich daní, a půjde to z našeho rozpočtu.
***