(12.30 hodin)
(pokračuje Petr)
Já si myslím, že je to naprosto zlomový bod v poválečné historii českého nebo československého vysokého školství, protože od roku 1945 jsme se nesetkali s tím, aby na veřejných vysokých školách bylo vybíráno školné, nebo jak říká senátní návrh, aby to byl poplatek za absolvování magisterského nebo bakalářského studia.
Průměrná čísla v podstatě neukazují nic kromě toho, že dávají těm, kteří se příliš neorientují v dané problematice, nějaký návod k použití. Z důvodové zprávy senátního návrhu vyplývá, že pět procent z neinvestičních nákladů průměrně připadajících na jednoho žáka na vysokých školách je zhruba 2700 korun - abychom nepracovali s drobnými, je to asi 3 tisíce korun - a maximální školné může být trojnásobkem této částky, čili 9 tisíc korun. Přepočteme-li akademický rok na měsíce, jedná se o poplatek tisíc korun za měsíc pro jednoho studenta.
Chápu to, co zde prohlásil pan senátor Roubíček, že vysoká škola "může" vybírat, ale já strašně v zákonu nemám rád podmiňovací způsob, protože ten se posléze změní v "bude vybírat". Nejsou mi také naprosto zřejmé důvody, proč se navrhuje vybírání školného nebo poplatku, jak ho nazývá senátní návrh. V dřívějších návrzích poslanců pravicového spektra, zejména pana poslance Matějů, to byl jediný důvod, jak výrazným způsobem rozšířit počet studentů na vysokých školách. Ale v důvodové zprávě se hovoří - průměrný přínos do pokladny vysokého školství je něco mezi 600 miliony a 1,8 miliardy. Hovoří se o tom, že tato částka v žádném případě neumožní nějakým výrazným způsobem zvýšit počet studentů. Navíc použijeme-li kondicionál, že vysoká škola může vybírat, tak v podstatě se nejedná o nic. Někteří vybírat budou, někteří ne, záleží to jistě podle situování vysoké školy, ale počet studentů nerozšíříme.
Dalším aspektem pro to, abychom vybírali poplatky, je, že poplatky budou stanoveny individuálně tak, aby studenti měli možnost přivydělat si na tyto poplatky. Soudím ze znalosti, že je to možné snad v Praze, snad je to možné ještě v Brně, ale vážně pochybuji o tom, že studenti v Ostravě, kde je výrazně více těch, kteří chtějí pracovat a jsou odmítnuti, si budou moci každý měsíc vydělat na své studium.
Beru jistě v úvahu situaci, že to bude motivovat studenta k tomu, aby ukončil své studium v daném termínu. Ale mám dojem, že převážná část těch studentů, na které se musí skládat celá rodina, aby byli schopni vydržet na studiu, studuje v termínech. Je jistá skupina studentů "a la dolce vita", kteří v podstatě mají vysokou školu jako prodloužení svého dětství. Těm vůbec nezáleží, že za každý měsíc, kdy překračují stanovený limit, zaplatí jednu čtvrtinu z tří tisíc korun.
Třetina finančních nákladů - a to beru jako jediný přínos - má být věnována do stipendia. Ale jak bude rozdělováno stipendium, v tomto zákoně vůbec není řečeno. Pokud senátorský návrh vychází z toho, že je to ve statutu vysokých škol, domnívám se, že v zákoně měly být stanoveny alespoň stěžejní zásady, jak se bude poskytovat, protože budeme hlasovat o něčem, o čem nevíme, jak bude s těmito prostředky nakládáno.
S výjimkou vytvoření stipendijního fondu se vesměs jedná podle mého soudu o naprosto nepodstatné záležitosti, když alespoň předcházející návrhy uvažovaly s tím, že zvýšíme počet studentů. Otázka, kterou senátoři do zákona dávají, že snad si studenti budou moci zajistit u bankovních domů nějaký příspěvek, je - ať se nezlobí - science fiction. Pan poslanec Matějů, když předkládal tento zákon, měl dohovořeny s bankami zásady, aspoň stěžejní zásady, za kterých by tuto částku na studium byly schopny bankovní domy studentům předkládat. Mám dojem, že předkladatelé si svoji úlohu výrazným způsobem zjednodušili.
Pokud se týká návrhu na uzákonění školného, podle mého soudu jediným důvodem, proč ho chceme zavést, je, aby vysoké školy přišly k větším penězům. Jako podnikatel jistě budu souhlasit s tím, abych něco získal. Je to můj názor, pochopitelně z diskuse může vzejít, že nemám pravdu. Domnívám se, že zvýšením, a výrazným zvýšením, nákladů na vědu a výzkum mohly vysoké školy přijít k penězům řekl bych poněkud humánnějším způsobem než vybíráním školného. Pokud některé vysoké školy neuspěly ať už v grantech, nebo v nějakých dalších vědeckých záměrech, pak si myslím, že je třeba, aby hledaly především důsledky neúspěchu samy u sebe a nehledaly argumenty, že se jim nedostalo prostředků proto, že nejsou pražskými vysokými školami nebo fakultami.
Pokud se týká stanovení školného, je můj názor následující. Je nás tady asi převážná většina, kteří jsme absolvovali vysokou školu. Za svoji osobu mohu říci, že kdybych nepobíral sociální stipendium a prospěchové stipendium, tak by mě asi moje matka na studiích nebyla schopna udržet.
Bylo období, kdy o studiu na vysokých školách rozhodovala jistá legitimace a dobrá krevní skupina. Ti ostatní nemohli studovat. Jde mi o to, abychom nevytvořili systém, že budou studovat ti, kteří mají plnou prkenici; ti, kteří nemají ani tuto plnou prkenici, ani šekovou knížku, studovat nebudou.
Pochopitelně žádný zákon není černobílý. Já jsem se zaměřil na otázku školného. Celá řada aspektů, které uvádějí páni senátoři ve svém návrhu, je pro mě přijatelná. Domnívám se, že v druhém kole volby do akademického senátu asi nemusí být účast 15 % voličů, když někteří senátoři jsou zvoleni třeba devíti nebo jedenácti procenty. A senátor řekl bych je ve vrchní komoře Parlamentu a rozhoduje o výrazně větších věcech než akademický senát.
Druhá záležitost. Jistě je možné souhlasit s tím, aby ten, který je v akademickém senátu a přechází z bakalářského na magisterské studium, nebyl zbaven možnosti pracovat v senátu.
***