(12.20 hodin)
(pokračuje Konečná)
Toto opatření se může dotknout i mě.
Hned na úvod mi dovolte říci, že kdyby autoři projednávaného zákona o vysokých školách zůstali u návrhu zákona bez zpoplatnění studia, neměli bychom příliš co tomuto návrhu vytýkat. Objevují a řeší se v něm totiž skutečnosti, které veřejné vysoké školy ve velmi krátké době vyřešit potřebují. Nebudu je teď znovu citovat, ale v tomto bych souhlasila s panem navrhovatelem.
Jenže tady je to na začátku uváděné kdyby. Tento zákon má totiž umožňovat, aby vysoké školy vybíraly poplatky za studijní programy pro studenty v bakalářských a magisterských programech. Zdánlivě nenápadná věta, o které se ale diskutuje již od předložení a ke které se ubírají zraky především studentské veřejnosti. Dalo by se totiž říci, že Senát chce ukázat mladým lidem prakticky, v čem spočívá jeho pojistka demokracie. Vysoké školy by totiž měly mít možnost vybírat školné od všech studentů, ne jako nyní jen od těch, kteří si tříleté nebo pětileté studium prodlužují. Realita dnešních dnů je navíc taková, že přestože tento zákon neprošel ještě ani prvním čtením Sněmovny, slýcháme ze všech stran, jak by se školné mělo upravovat dále, a to od sumy deset tisíc po téměř třicetitisícové školné ročně.
Už tato debata nás upozorňuje na problém, že jestliže jednou prolomíme bariéru placení školného, těžká bude cesta zpátky. Naopak se nároky na studenty, a to bohužel nejenom studijní, budou zvyšovat dle potřeb, které by měla vysoká škola uplatňovat především vůči Ministerstvu školství.
Podívejme se teď krátce na to, jak se žije z hlediska výdajů dnešnímu studentu. Podle současných odhadů přijde vysokoškoláka již dnes pětileté studium na statisíce korun. Ceny a náklady na vzdělání vzrostly podle Českého statistického úřadu za pět let téměř 2,2krát. Poplatky za podání přihlášky činí kolem tří set až šesti set korun. Cena za ubytování na kolejích se podle počtu ubytovaných na jednom pokoji a místa studia liší v rozmezí pěti set až dvou a půl tisíce korun. Pokud mají univerzity navíc systém, jak je zaveden například v Brně, že v prvním ročníku dostávají koleje studenti téměř automaticky, ale od druháku se starej, náklady se zvyšují podle cen nájmu a není neobvyklé, že se pohybují kolem tří až čtyř tisíc korun. Čtvrtletní jízdenka nám potom vychází zhruba na 600. Stravné pro studenty, kteří nestudují v místě trvalého bydliště, zhruba na dva tisíce korun. Nemluvím o skriptech, pomůckách, pláštích a všem dalším, co si již nyní studenti hradí sami.
Průměrné náklady studenta, který studuje 200 kilometrů od místa svého trvalého bydliště, se pohybují mezi čtyřmi až šesti tisíci korunami měsíčně. Průměrný výdělek na brigádách byl v roce 2003 asi 1 700 korun. Již tady nám vzniká jakýsi deficit. Z velké části jsou ho schopni v dnešní době ještě pokrýt rodiče. Nyní podle návrhu kolegů ze Senátů mělo dojít k tomu, že by k této sumě přibyla částka pohybující se kolem tří až osmi tisíc korun ročně.
Je milé, že by jednu třetinu z takto vybraných poplatků vysoká škola musela dávat do stipendijního fondu, dokonce se v důvodové zprávě navrhovatelů uvádí, že zkušenosti ze zahraničních vysokých škol ukazují, že se ve stipendijní politice rychle utváří model umožňující poplatky vybranými od majetnějších studentů podporovat stipendijně studenty sociálně slabší. Kéž by tato slova byla brána upřímně. Mohli bychom je téměř použít do některých z levicových volebních programů.
Realita je ale bohužel jiná. Opět zkusme počítat. Podle důvodové zprávy při počtu cca 230 tisíc studentů se finanční přínos bude pohybovat v rozsahu 623 milionů až do částky 1,87 miliardy. Jestliže si vezmeme průměr této částky, dojdeme k číslu miliarda a z této 330 milionů půjde na stipendijní fond. Pokud budeme dále počítat s minimálně 20 % studentů sociálně slabších, i když dost těžko si pod tím nyní kdokoliv z nás představí, co to znamená a kolik jich reálně bude, a částka by měla být rozdělena mezi oněch 20 % studentů, tedy zhruba 40 tisíc studentů, vychází nám z toho, že studenti dostanou maximálně 8 tisíc ročně.
Nechci v žádném případě říci, že je to částka malá. Ale také si nemyslím, že by byla jakkoliv velká a de facto pokryje náklady, pokud jim nebude odpuštěno školné, spojené s placením školného. Podle předkladatelů by přitom výše poplatků za celé studium neměla být finanční zátěží pro studenty a tato finanční zátěž, i kdyby se využilo finančních půjček nebo spoření, by po absolvování vysoké školy měla být rychle splatná. Tady je ale třeba upozornit na to, že zadluženost mladého člověka, ještě než vstoupí do produktivního života, je naprosto nepřijatelná. Mělo by to být přece v zájmu nás všech, aby vzdělaný člověk založil rodinu a měl děti, a ne aby čekal na to, až splatí dluhy.
A ještě tady máme jeden aspekt, a to že poplatky jsou odvozovány od neinvestičních výdajů poskytovaných všem veřejným vysokým školám za jeden rok. To, že se tyto neinvestiční výdaje budou zvyšovat, asi nemusím vysvětlovat. Ale měli bychom si uvědomit, že s každým takovým zvýšením nás čeká také zvýšení školného. Přitom tyto neinvestiční výdaje není snad kromě energetiků, vodařů a dalších schopen nikdo ovlivnit.
Na závěr snad už jen krátká citace z deníku The New York Times, kde vysokoškolský profesor David Kirb, který na univerzitě v Berkeley přednáší veřejnou politiku, uvedl: "Dostat se na vysokou školu a uspět na ní je souboj na život a na smrt, ve kterém peníze hrají důležitější úlohu než kdykoliv doteď. Teenageři z bohatých rodin porážejí mladé lidi ze střední vrstvy nebo dělnických rodin, a to nejen na soukromých vysokých školách, ale také na vlajkových lodích státních univerzit."
Tento stav je způsoben především tím, že ve Spojených státech mají veřejné vysoké školy čím dál větší finanční problémy, které je nutí k vybírání školného. Stejně jako tady také ve Spojených státech pravice tvrdila, že školné bude minimální a navíc bude existovat vyvážené zavedení stipendií a půjček. Nejnovější zkušenosti z USA však dokazují, že už nízké školné se stává překážkou pro chudobnější adepty vysokoškolského studia.
Dále cituji: "I když studenti za semestr většinou nezaplatí více než 100 dolarů, počet studentů, kteří nastoupili na vysoké školy, byl o šokujících 100 tisíc mladých lidí nižší, než stát původně předpokládal." Vzápětí se to vysvětluje. Informace o zvyšujících nákladech na vysokoškolské studium doslova vystrašily potenciální studenty z chudších rodin natolik, že nenašli odvahu se ani na školu přihlásit.
Opravdu se táži, kolegové a kolegyně - chceme, aby situace v naší republice dostala takovýto rozměr?
Na závěr mi dovolte ještě jeden názor ze zmiňovaného deníku, a to profesora Hartla, který tvrdí, že zavedení školného může dopadnout také tak, že "poměr šikovných chudších dětí na vysokých školách je stejný jako hloupých bohatých". Ano, je to surová realita peněz. Ale dle mého názoru bychom tyto neúspěšné experimenty velkého bratra ze zámoří neměli ani zkoušet prosazovat, a už vůbec ne podporovat v České republice.
Proto za poslanecký klub KSČM dávám návrh na zamítnutí. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Eduard Zeman. Připraví se pan poslanec Břetislav Petr.
Poslanec Eduard Zeman: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že kolegyně Konečná přede mnou podala velmi vyčerpávající obraz, nebudu ve svém projevu dlouhý.
Chtěl bych jenom říci, že jsem si velmi vážil pana rektora Roubíčka, ale bohužel nemohu si stejně vážit pana senátora Roubíčka, neboť to, co použil ve svém zdůvodnění, bylo zdůvodnění poměrně zavádějící. To, že budeme mít bezplatné vysoké školství, z nás neudělá vyvrhele Evropské unie. Neudělá z nás evropskou raritu. Naopak, v Evropě jsou velmi vyspělé země, jako skandinávské, které nejenže školné nevybírají, ale dokonce ještě podporují finančně studenty, aby studovali, a vyplácí se jim to. Argumentace, že školné na vysoké se vybírá i v Číně a Vietnamu, je opět zavádějící, protože má znamenat, že i v zemích komunistického typu se školné vybírá. Ale my se přece nechceme srovnávat s těmito zeměmi.
Stejně jako kolegyně Konečná, i já navrhuji zamítnutí v prvním čtení. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Břetislav Petr.
Poslanec Břetislav Petr: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, v rámci senátního návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon vysokoškolský č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který se předkládá Poslanecké sněmovně ke schválení nebo zamítnutí, je to průlomový zákon, neboť pod pojmem poplatek zavádí školné.
***