(10.20 hodin)
(pokračuje Novotný)
Ale hned v úvodu říká, že se nevztahuje na informační systém veřejné správy vedené některými specifickými subjekty, zpravodajskými službami, policií, orgány činnými v trestním řízení atd. Rozumím důvodům, ale nepovažuji to za správné. Typickým příkladem je Ministerstvo vnitra, konkrétně Policie České republiky. Ta v současné době používá skoro padesát oddělených informačních systémů, ve kterých se v mnoha případech dublují všechny činnosti. Navíc tyto systémy obsahují údaje, které by mohly být v souladu se zákonem číslo 106/1999 Sb. poskytnuty do jiných informačních systémů, které např. slouží k prevenci kriminality. Přesto to v současnosti není vzhledem k heterogennosti informačních systémů možné. Podle mého názoru by se tento zákon měl vztahovat na veškeré veřejné systémy.
Druhou zásadní připomínkou je změna v akreditaci atestačních středisek. Atesty informačních systémů používaných ve veřejné správě jsou podle platného zákona nutností, s čímž osobně samozřejmě souhlasím, ale již nesouhlasím s tím, aby akreditace atestačních středisek, které provádějí atesty informačních systémů, byly svěřeny samostatným podnikatelským osobám. Ministerstvo sice uvádí, že sníží o 90 % cenu za akreditaci, ale už nezmiňuje, kolik bude zájemce platit za takovou přípravu na akreditaci zmíněné právnické osobě. Právě tyto náklady pak musí zájemce o akreditaci promítnout do vlastních cen, které v konečném důsledku zaplatí opět daňový poplatník. Toto řešení mi rozhodně nepřipadá jako řešení vhodné.
Další oblastí, kterou si ministerstvo touto novelou nesmyslně vynucuje, je budování pozice dozorce nad výběrem informačních a komunikačních technologií. Copak si ministerstvo myslí, že bude mít vždy nejlepší lidi z oboru informačních technologií? Podle novely zákona by totiž mělo právo zasahovat do investičních záměrů v oblasti ICT a orgány veřejné správy by byly povinny předkládat dokumentace záměrů k vyjádření. Z mého pohledu je neakceptovatelné, aby neustále bujela centrální byrokracie a snižovala se schopnost jednotlivých odborníků na jednotlivých úřadech samosprávy. Tady je role Ministerstva informatiky jasná - definuje standardy, pardon, podle nové terminologie metodické pokyny.
Celý zákon je protkán novými a poměrně vysokými výdaji ze státního rozpočtu a rozpočtů samospráv. Typickým příkladem je novela § 5, kde ministerstvo požaduje po orgánu veřejné správy zajištění atestů, tedy podotýkám za peníze, na to, zda dodržuje povinnosti dle dokumentace. Jsou to jakési normy, ISO normy ve státní správě.
Nemalým problém novely je také snaha uzákonit různá aktuálně platná pravidla z oblasti IT. Nicméně ministerstvo zapomíná, že tato pravidla jsou velmi dynamická, zatímco změna zákona je poměrně zdlouhavý proces. Typickým příkladem je povinnost přizpůsobit webové stránky pro přístup osob se zdravotním postižením. Samotná myšlenka je samozřejmě velmi dobrá, ale problémem je to, že pravidla a zásady přístupného webu dodnes nemají podobu závazného a uzavřeného dokumentu. Metodika typu play and friendly (?) se stále novými technologiemi vyvíjí, a proto je vhodnější je dát do formy bez practices (?) než do zákona.
Snad poslední obecnou připomínkou je ukládání povinností samosprávám, a to bez ohledu na velikostní kategorie obcí a bez ohledu na míru vykonávané působnosti. V důvodové zprávě je uvedeno, že novela zákona nepředpokládá vyšší nároky na státní rozpočet a na ostatní veřejné rozpočty, než jaké lze předpokládat podle současného znění zákona. Podle mého názoru je to přesně naopak, a je tedy nutné samosprávu připravit na tyto náklady, resp. bude nutné, aby státní rozpočet na tyto změny v konečném důsledku přispěl.
V navrhované novele zákona je také příliš mnoho odkazů na dosud neexistující vyhlášky, jejichž obsah může v důsledku narušit systém práv a povinností zakotvených v zákoně.
Dámy a pánové, jsem přesvědčen o tom, že zákon je nepolitický. Jestliže nechceme opakovat projednávání, jako bylo projednávání zákona o elektronických komunikacích, které jsme ukončili předevčírem s tím, že bylo přijato více než pět set pozměňovacích návrhů, domnívám se, že bychom měli přistoupit ke skutečně seriózní debatě nad tímto zákonem. Osobně jsem přesvědčen, že právě pan ministr informatiky je rozhodně tím komunikativnějším článkem naší vlády a při osobních konzultacích o zákonu a jeho budoucnosti mi byla přislíbena podpora.
Jak zde už řekl zpravodaj, bude požadovat prodloužení projednávání o šedesát dnů. Ministr přislíbil toto prodloužení podpořit. I vás žádám, abyste toto podpořili, a všechny z vás, kteří mají zájem o projednávání tohoto zákona v jiném režimu, než bylo projednávání zákona o elektronických komunikacích, abyste se k tomuto připojili. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Miroslava Vlčková, nicméně pan zpravodaj, pokud chce vystoupit teď hned, má přednostní právo. Ale dává přednost dámě. Prosím.
Poslankyně Miroslava Vlčková: Děkuji vám. Paní předsedající, vážení přítomní, dovolím si k projednávanému tisku říci také několik připomínek.
Předkladatel se snaží o rychlé přijetí návrhu, aniž předložil po obsahové stránce odborný, jakostní a bezpečný návrh jako celek, včetně předpokládaných prováděcích předpisů, bezprostředně nahrazujících obsah včetně používaných standardů od čísla jedna až po devatenáct. Návrh zcela opomíjí bezpečnostní zájmy České republiky. Opomíjí možná ohrožení plynoucí z provázanosti mezi např. zahraničními akreditujícími osobami a zahraničními dodavateli informačních systémů veřejné správy nebo rezidenty z důvodu možného souběhu zajišťovaných akreditací a dodávek informačních systémů veřejné správy bez jakékoli možnosti kontroly orgánů České republiky a Ministerstva informatiky České republiky. Vytváří závislost jednoho podnikatele vůči druhému.
Základní podmínkou atestací musí být nezávislost atestačních středisek. Návrh nevychází ze znalosti současných podmínek a potřeb zejména na obcích, které se potýkají se základními problémy úřadů, řízení činnosti úřadů, řízení informačních systémů veřejné správy, finance, lidské odborné zdroje. Na úřadech často neexistují ani smlouvy k nákupům informačních systémů veřejné správy a investiční nákupy se hradí náhradně z provozních prostředků formou servisních smluv bez vymezení specifikací vad, reklamace vad a podmínek vypověditelnosti smluv. Zákon likviduje ochranu informačních systémů veřejné správy prováděnou zákonnou formou veřejnými nezávislými atestacemi. Otvírá dále cestu k nekontrolovatelným dodávkám informačních systémů pro veřejnou správu, o níž řídící orgány nebudou ani vědět.
Rozsáhlost návrhem řešené problematiky, vše v jednom zákoně a administrativní pojetí i v čistě technických oblastech a vymezení znemožňuje použitelnost a jednoznačný výklad návrhu. Rozsáhlost návrhu a nezohlednění možností, podmínek a potřeb praxe zejména na obcích bude vyvolávat buď nutnost častých novelizací, nebo nedodržení požadavků návrhu obcemi. Obdobně rozsáhlé návrhy není bezpečné předkládat a schvalovat. Vyžadují domyšlení problematiky do detailů všech vazeb a nelze bez rizik předkládat a schvalovat je v krátkém termínu bez možnosti třístupňových odborných oponentur komplexně zaměřených na jakost, bezpečnost zejména technického řešení, finanční, právní a organizační záležitosti.
K uvedeným připomínkám bude tedy nutno přihlédnout při zpracování konečné podoby komplexního pozměňovacího návrhu. Děkuji vám za pozornost.
***