(10.10 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Tom Zajíček. (Velký hluk v sále.)
Poslanec Tom Zajíček: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych se ujal své zpravodajské zprávy, která se týká novelizace zákona č. 365/2000 Sb., která byla již jednou velmi formálně novelizována, a to v okamžiku, kdy vznikalo nové Ministerstvo informatiky. V této novelizaci bylo pozměněno jenom to, co bylo v přímé souvislosti právě se vznikem Ministerstva informatiky. Proto věcně se tohoto zákona netýkalo.
V rámci prvního čtení a v rámci zpravodajské zprávy si vždycky klademe otázku, zda předkládanou novelu nebo zákon potřebujeme. V tomto okamžiku, pokud si takovou otázku položíme, musím konstatovat, že má odpověď je ano. Potřebujeme novelizaci tohoto zákona nebo zákon nový, a to z několika důvodů. Především z toho, že tento krok úpravy zákona č. 365/2000 Sb. je potřebný pro využití elektronických přístupů a elektronických výpisů v celé oblasti veřejné správy.
Druhou otázkou, kterou si obvykle klademe v průběhu prvého čtení, je otázka, zda předloha, tak jak doputovala do Poslanecké sněmovny, je schopna dalšího legislativního projednání. V této chvíli musím říci, že o tom mám vážné pochybnosti. Jaké výhrady? Výhrady, které se týkají opravdu jenom mé zpravodajské zprávy, protože vše ostatní se pokusím říci v obecné rozpravě svým vlastním jménem.
První pochybnost, která tam je, o té se letmo tady zmínil pan ministr. Musím konstatovat, že zákon č. 365/2000 Sb. je napaden v každém paragrafu alespoň jedním, ale také několika desítkami novelizačních změn, takže to ve finále přinese, kdyby byl schválen v této podobě, normu, která bude absolutně nepřehledná a pro koncového uživatele velmi obtížně zpracovatelná a využitelná. Nic na tom zásadně nemění ani pokus, který byl učiněn v návrhu zmocněním ve článku 4, ve kterém se zmocňuje předseda vlády k tomu, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění, což je jenom technická cesta k tomu, aby byly některé paragrafy a některé části novelizace sestaveny už ne tak, že se dočítáme v novele o vloženém paragrafu 6I, což je řekněme 6, 7, 8 dalších odstavců, které mají název paragrafu a jsou přiřazeny k původnímu paragrafu 6.
To jsou dvě zásadní výhrady, které jsou k předložené novelizaci. Jedna je obecná. Doufám, že mi ctěná Poslanecká sněmovna odpustí, že se o tom tady zmiňuji. Ale ono v případě této novelizace je to tak zřetelné, že si myslím, že by bylo na místě se zamyslet, zda tento postup, který zatím volíme, a volí ho hlavně vláda, je správný.
Na jaře roku 2004 spatřila novela světlo světa. Byla podrobena vnějšímu připomínkovému řízení, samozřejmě i vnitřnímu připomínkovému řízení. Na konci tohoto velmi složitého a také časově náročného procesu doputovala novelizace tak, jak ji připravilo Ministerstvo informatiky, do Legislativní rady vlády, která měla celou řadu výhrad. Označila výhrady, vrátila to Ministerstvu informatiky k přepracování. To se pokusilo tyto výhrady Legislativní rady vlády do předlohy zapracovat. V rámci kutilství tam přidalo ještě některé své vlastní představy o tom, jak by mělo finále vypadat. Od té doby normu neviděl nikdo, až Poslanecká sněmovna, když sem přišla. Zásadně nekritizuji postup Ministerstva informatiky, jenom říkám, že je velmi obtížné pochopit, že vládě nevadí a Legislativní radě vlády nevadí, že připomínkovala nějakou normu a od té doby už nikdo, žádné připomínkové místo, a tím nemyslím jenom řekněme Svaz měst a obcí, ale kterékoliv resortní ministerstvo, které je připomínkovým místem, že připomínkovalo normu, která už neexistuje. Neexistující forma novelizace doputovala do Poslanecké sněmovny. To si myslím, že je stav, který není dobrý. Nahrazuje se potom nějakými neoficiálními setkáními a jednáním, která nemohou mít povahu styku, který probíhá v celém připomínkovém procesu. Znovu říkám, že je také škoda času a škoda práce těch, kteří připomínkovali původní normu, která zmizela ze světa.
Teď zpátky k vlastní předloze. Nechtěl bych používat prvého čtení a zdržovat Sněmovnu tím, že bych se věnoval nějakému detailu. O obecných záležitostech jsem zde mluvil. Proto mi dovolte, abych považoval svou zpravodajskou zprávu za ukončenou a abych zároveň Poslanecké sněmovně sdělil, že se přihlásím do obecné rozpravy, ve které bych chtěl uvést jenom několik drobných výhrad, které k novelizaci mám, které jsou více detailnější.
Konstatuji v této chvíli, že budu navrhovat, pokud nezazní návrh na zamítnutí nebo vrácení předkladateli k dopracování, prodloužení lhůty na projednání ve výborech o 60 dnů. Pokud předkladatel bude s tímto návrhem souhlasit, pak by postoupil návrh této novelizace do projednání v této prodloužené lhůtě. Děkuji vám zatím za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám písemnou přihlášku pana poslance Zbyňka Novotného. Jemu tedy udílím slovo.
Poslanec Zbyněk Novotný: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, přestože jsem zastáncem jednotného metodického vedení informačních technologií ve státní správě a samosprávě, přestože jsem přesvědčen o nutnosti analýzy a sjednocování procesů, přestože jsem zastáncem rychlého budování I governmentu, musím konstatovat, že přes velká očekávání novely klíčového zákona informatiky v této republice, tedy novely zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, mě tento návrh zklamal.
Skoro začíná být zvykem, že Ministerstvo informatiky předkládá zákony, které se dají srovnávat s dortem pejska a kočičky. Poslední návrhy zákonů jsou mícháním tolika rozdílných oblastí, že se jen těžko hledá cíl. Typickým příkladem je zákon o elektronických komunikacích, kdy jen z Poslanecké sněmovny vzešlo přes 500 pozměňovacích návrhů. Obávám se, že novela zákona o informačních systémech veřejné správy dopadne stejně vzhledem k rozsáhlosti zákona, který začíná na atestačních standardech, pokračuje přes provoz informačních systémů, portál veřejné správy a končí u uzákonění používání redakčního systému pro internetové strany. Tento návrh zákona podporuje ještě větší centralizaci moci Ministerstva informatiky a zasahuje do práv územně samosprávných celků.
Nicméně dovolte mi vznést připomínky alespoň k několika konkrétním chybám novely zákona č. 365/2000 Sb. Pominu-li z mého pohledu nesmyslné zaměnění pojmu standard, který je v oblasti IT běžně používaný, za široký pojem metodika, respektive metodický pokyn, pak musím hned k úvodnímu paragrafu, konkrétně paragrafu 3, vznést připomínku. Zákon se snaží na jedné straně standardizovat veškeré informační systémy v České republice, vytvořit mezi nimi referenční rozhraní, což hodnotím pozitivně.
***