(17.30 hodin)
(pokračuje Krajíček)
Proto existuje systém subdodávek, aby mohla být stavba úspěšně v požadovaném termínu a kvalitě pro investora zhotovena.
Vždy existovala smluvní ujednání mezi zhotovitelem a subdodavatelem o způsobu realizace. Byl dohodnut nejen rozsah, ale i termín s cenou a sankcemi, což jsou standardní části smluvního ujednání, ale také například způsob užívání zařízení staveniště, zařízení stavby a její vybavení, dodávky materiálu a dodržování pokynů vyššího dodavatele. Nikdy bych nedovolil, aby se subdodavatel choval na mnou realizované stavbě samostatně, bez zohlednění potřeb vyššího dodavatele, protože by na takto vedené stavbě zavládl chaos a bylo by ohroženo nejen úspěšné dokončení stavby podle požadavků investora, za což subdodavatel nenese žádnou odpovědnost, ale zejména bezpečnost a ochrana zdraví lidí pohybujících se na staveništi.
Ale zpět k uvedenému příkladu se zednickou živností. Jistě mi dáte za pravdu, že není zedník jako zedník. Určité zednické práce nemůžeme svěřit každému. Pokud budeme například provádět zdivo, které je na lícové straně navrženo jako režné, tak se nám může stát, že tak kvalitního zedníka, kterému bychom mohli tuto práci svěřit, mezi svými zaměstnanci nemáme. A tak se poohlédneme po zedníkovi, který tuto práci provede kvalitně. Tento zedník má živnostenský list a je ochoten tuto práci provést pouze v obchodněprávním vztahu. Nechce se stát naším zaměstnancem ani na dobu určitou, když tato práce je pouze v omezeném rozsahu a v dalším období se na stavbě již nevyskytne. O běžnou zednickou práci nemá zájem. Podnikateli nezbývá, než uzavřít s tímto zedníkem obchodněprávní vztah v souladu s navrženou dikcí zákona o zaměstnanosti, pokud chce dostát svým závazkům a nevystavit se riziku uplatnění smluvních pokut ze strany investora.
Dílo se podaří. Podnikatel i zedník budou spokojeni, protože naplnili úspěšně svoji svobodnou dohodu - ale pouze do doby, než přijde na kontrolu finanční úřad, který tuto dohodu zcela jistě posoudí jako porušení zákona o správě daní a poplatků. Vztah bude kvalifikován jako zastřený, a vyměří zhotoviteli stavby doplatek daně a následně penále a nyní ještě vysokou sankci. Odůvodnění bude v souladu s ustanovením zákona, protože zednická práce byla vykonávána z materiálu zhotovitele, pracoval ve skupině s dalšími zaměstnanci, v určené pracovní době a podle pokynů zhotovitele a využíval zařízení podnikatele.
A v tom vidím ten rozpor, kdy podnikatelé nemají právní jistotu, že takové jednání nebude posuzováno jako porušení zákona a jeho jednání nebude oceněno vysokou sankcí. Rozhodování o zastřeném právním vztahu bude vždy záležitost velmi složitá a podle mne skoro nemožná, protože stanovit naprosto jasná pravidla asi nelze. Je to na úrovni řešení filozofické otázky, kdy přestane být hromada písku hromadou, pokud z ní budeme odebírat zrníčko po zrníčku. Na tuto otázku neznáme správnou odpověď do dnešního dne. A tak navozujeme stav, kdy úředník má vždy pravdu a podnikatel je zcela v jeho moci bez možnosti dosáhnout alespoň jakéhosi zdánlivého rovnoprávného postavení. Nemyslím si, že by takovou měrou měla byrokracie zasahovat do našich životů.
Proč chybí v těchto zápisech o kontrolách finančních úřadů, zřejmě záměrně, alespoň dotaz na subdodavatele, zda chce tuto činnost vykonávat jako zaměstnanec, nebo v obchodním vztahu? Při jeho preferenci obchodního vztahu by bylo dokazování zastřeného právního vztahu velmi obtížné a potvrzovalo by to pouze omezování svobodné volby občanů.
Obdobných příkladů z různých oblastí lidské činnosti bychom si mohli uvádět velmi mnoho. Mám za to, že nejen platná právní úprava, ale i nově navržený text odporuje čl. 26 Listiny základních práv a svobod, a tak se, pane ministře, znovu ptám: projednalo vaše ministerstvo předložený návrh zákona s Ministerstvem financí? Ptám se proto, že vy sám jste vyzval při interpelacích kolegu Římana, aby se zeptal příslušného ministra. Já jsem přesvědčen, že tato povinnost je na vaší straně, protože otázky zaměstnanosti řeší váš resort. Pokud by tomu tak bylo, tak by tento návrh zákona Sněmovně předložen nebyl a nebyl by předložen ani nový text, který vaše ministerstvo předložilo k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, protože současná úprava tohoto problému v našem právním řádu je dle názoru odborníků dostatečná a nepotřebuje další nepřesnou úpravu, která povede pouze k dalšímu zbytečnému zatěžování soudů a zejména k růstu nezaměstnanosti.
Pane ministře, nebylo by lépe směřovat vaši aktivitu na zlepšení práce institucí, které řídí vláda, abyste dosáhl zlepšení situace místo tvorby dalších nejasných, nepřesných a nepotřebných zákonů? Právních nástrojů k tomu mají dostatek již dnes.
Jaký je tedy výklad Ministerstva financí? Odpověď je důležitá nejen pro podnikatelskou veřejnost, která potřebuje získat právní jistotu, ale je důležitá zejména pro poslance předtím, než budou hlasovat s plnou odpovědností o návrhu zákona.
Vážené dámy a pánové, Česká republika přistoupila počátkem roku 2002 k Evropské chartě malých podniků. Charta si dává za cíl hledání účinných cest ke zvýšení jejich schopností a k rozšíření nabídky lepších pracovních příležitostí, včetně malého a středního podnikání. Přístup České republiky mj. znamená pro zákonodárné orgány a státní správu úkol - cituji: "Důkladně zkoumat nové předpisy na vnitrostátní a komunitární úrovni ohledně jejich dopadu na malé podniky a podnikatele. Kdekoliv je to možné, měly by být vnitrostátní předpisy a předpisy Evropských společenství zjednodušeny. Vlády by měly přijímat správní dokumenty, s nimiž se bude uživatelům dobře pracovat." Je to prosím článek tři této charty.
Vláda taktéž přijala v roce 2003 17. února opatření ke zlepšování podnikatelského prostředí a konstatovala: "Pro zlepšení podmínek na trhu práce a v sociální oblasti je nezbytné otevřít větší prostor pro zaměstnance i zaměstnavatele s možností vyjednávat si konkrétní úpravu pracovních vztahů s ohledem na specifické podmínky zaměstnavatele a možnosti a požadavky zaměstnance. Proč tedy vláda přistoupila k chartě a proč přijímá takovéto usnesení? Návrh zákona o zaměstnanosti jde zcela proti jejich smyslu. O korekcích ve směřování tzv. lisabonské strategie jsme tady již hovořili v předchozích debatách.
Vážené kolegyně a kolegové, paragraf 13 návrhu zákona je jen další a zcela nepotřebnou právní úpravou, která odpovídá trendu nejen této, ale i předešlé vlády sociální demokracie, která činí z podnikání věc velmi obtížnou, až nemožnou. Podnikatelé jsou ti, kteří tvoří výraznou většinu hrubého domácího produktu a zaměstnávají většinu občanů této země, kteří chtějí pracovat. Proto bychom měli s podnikatelem, bez něhož žádné hodnoty nevytvoříme, zacházet tak, abychom respektovali také jeho potřeby a problémy, a to zejména při tvorbě zákonů, které mu zajistí právní jistotu pro uplatňování jeho aktivit. Z probíhajícího projednávání mám pouze dojem, že motivací pro předložení zákona o zaměstnanosti byl pouze zájem současné vlády spočívající v posílení systému sociálního a zdravotního pojištění a zvýšení výběru daní, ale ani náznakem nereflektuje potřeby podnikatelů.
Vážené dámy a pánové, členové vlády, staré pořekadlo nám říká, že těmi nejlepšími úmysly je dlážděna cesta do pekel. A tento zákon dláždí cestu do pekla našim podnikatelům a živnostníkům. Nabízí se otázka - není to skutečný záměr vlády sociální demokracie? Pokud ano, pak by to měla našim podnikatelům zcela jasně říci.
Žádám vás o zvážení všech těchto argumentů a podporu pozměňovacího návrhu na vypuštění paragrafu 13 zákona o zaměstnanosti. (Potlesk ODS.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Ptám se, zda se někdo další hlásí do obecné rozpravy. Pokud tomu tak není, obecnou rozpravu končím. (Námitky z pléna - hlásil se poslanec Tluchoř.)
***