(17.00 hodin)
Poslanec Martin Kocourek: V průběhu rozpravy dávám procedurální návrh na odročení projednávání tohoto bodu do doby předložení informace vlády a České národní banky o legislativním ukotvení, nákladech a výnosech programu stabilizace a konsolidace bankovního sektoru v návaznosti na plnění závazku státu plynoucího z usnesení vlády číslo 51 z roku 1997. Jinými slovy, žádáme vládu o poskytnutí podkladů pro to, abychom mohli rozhodnout, zda jsme připraveni navýšit státní dluh České republiky o 22 miliard.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Snad je zřejmé, o čem budeme hlasovat.
Zahajuji hlasování, které má pořadové číslo 17. Kdo souhlasí s návrhem pana poslance Kocourka, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.
Hlasování skončilo. Hlasovalo 174 poslanců, pro bylo 44, proti 64. Tento návrh nebyl přijat.
Pokračujeme v rozpravě. Pokud se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Slovo má místopředseda vlády a ministr financí Bohuslav Sobotka.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, musím říci, že mám pravděpodobně tu smůlu, neboť jsem členem Poslanecké sněmovny od roku 1996, takže jsem byl jejím členem i v době, kdy jsme se dostali do fáze, kdy začal probíhat program stabilizace a konsolidace bankovního sektoru, a v době, kdy jsem jako opoziční poslanec mohl sledovat počínání vlády, která v roce 1997 tuto nestandardní záruku poskytla.
Z pohledu historického pokládám za korektní vystoupení pana poslance Recmana, neboť klub komunistické strany se skutečně v té době nepodílel na vládě, a jak si vzpomínám, tak klub komunistické strany tehdy stejně jako klub sociálně demokratické strany v této Poslanecké sněmovně kritizoval počínání centrální banky a kritizoval počínání vlády ve vztahu k bankovnímu sektoru. Proto si myslím, že postoj pana poslance Recmana je korektní, neboť skutečně jeho politická strana, stejně jako moje politická strana, nenese žádnou odpovědnost za to, v jakém stavu se ocitly banky na konci devadesátých let, a za ty výdaje, které s tím byly spojeny.
Nepokládám ovšem za korektní přístup pana zpravodaje, koneckonců podpořený jeho poslaneckým klubem, neboť to byla Občanská demokratická strana, která v té době nesla vládní odpovědnost, a byla to vláda Občanské demokratické strany, která poskytla tuto záruku v roce 1997. Pod tím usnesením vlády je podepsán pan profesor inženýr Václav Klaus a pod státní zárukou poskytnutou na základě usnesení vlády je podepsán pan inženýr Ivan Kočárník, takže toto byli vedoucí představitelé, předseda a místopředseda vlády, která byla koaliční, ale byla vedena Občanskou demokratickou stranou.
Já bych pokládal za korektní, pokud by se tato politická strana přihlásila alespoň k určité míře odpovědnosti za to, že tato záruka byla poskytnuta, a byla poskytnuta s desetiletým odkladem splatnosti. Já si myslím, že není příliš korektní, aby dluhy, které v té době vznikly, byly takto poslány do budoucnosti. Ovšem roky uplynuly, ta budoucnost se přiblížila, všichni jsme starší o těch deset let, a za chvíli tady budeme mít rok 2007, jaro roku 2007, kdy je tato záruka, poskytnutá v roce 1997, splatná.
My nyní máme v zásadě dvě možnosti. Přirozeně, vláda by se mohla tvářit, že se nic neděje, nevyužila by příznivé rozpočtové situace, která je v letošním roce, nevyužila by příznivých úrokových měr a takovýto návrh zákona by do Poslanecké sněmovny nepředkládala. Nepochybně bychom si ušetřili čas a energii spojené s prosazováním a obhajováním této zákonné normy. Pokud bychom tak neučili, pak by se s tímto problémem musela konfrontovat vláda, která vzejde z voleb v roce 2006. Těžko zde můžeme předjímat, které strany tuto vládu budou tvořit, ale já se domnívám, že takovýto postup by tuto vládu neúměrně zatížil, protože tato vláda by byla postavena před to, aby připravila rozpočet na rok 2007 v trajektorii snižujícího se deficitu tak, aby to odpovídalo konvergenčnímu programu České republiky, a současně by do této trajektorie snižujícího se deficitu musela započítat podle metodiky sestavování státního rozpočtu i zvýšení deficitu o cca 22,5 mld. Kč, protože tu záruku bude nutno na jaře 2007 zaplatit.
Já za odpovědnější pokládám ten přístup, který zde prezentuji, to je využít letošní příznivé rozpočtové situace, a ona je příznivá, využít v tuto chvíli předvídatelného prostředí pro emisi těchto dluhopisů, a toto prostředí je do značné míry předvídatelné, a zajistit splacení této státní záruky, kterou tato vláda neposkytla, ale kterou chce odpovědně zaplatit.
Pokud jde o otázku, z čeho vycházíme, musím říci, že vycházíme z podkladů, jež byly Ministerstvu financí poskytnuty Českou národní bankou, a experty a pracovníky Ministerstva financí tyto podklady nebyly ve vzájemném jednání zpochybněny. Vycházím tedy ze stanoviska České národní banky a vycházím ze stanoviska Ministerstva financí k těm údajům, které nám Česká národní banka v této věci poskytla, zejména pak doklady a dopisem podepsaným guvernérem centrální banky.
Pokud jde o to, jakým způsobem tato suma vznikla. Ještě před vystavením státní záruky ve prospěch České národní banky ve výši 22,5 mld. Kč, k němuž došlo v roce 1997, se Ministerstvo financí spolu s Českou národní bankou smluvně zavázalo podílet se na odškodnění ČSOB a České spořitelny v souvislosti s převzetím závazku vůči klientům dvou zkrachovalých obchodních bank, a to Banky Bohemia a AB banky Mladá Boleslav.
V případě Banky Bohemia byl podíl státu na odškodnění ČSOB ve výši 2,5 mld. Kč kryt z prostředků státních finančních aktiv, s čímž vyslovila vláda souhlas svým usnesením z roku 1999. Zálohová úhrada odškodnění České spořitelny v případě AB banky byla provedena ve výši 1,4 mld. Kč ze státního rozpočtu na základě usnesení vlády z roku 1995. Podle dohod, které koncem května 1997 uzavřelo Ministerstvo financí s Českou národní bankou, byly vzhledem k vystavené státní záruce na konsolidaci a stabilizaci bankovního sektoru veškeré další úhrady ze státních prostředků týkající se Banky Bohemia a AB banky zastaveny. Výjimkou byla rozpočtová úhrada ztrát ve výši 4,1 mld. Kč z mezibankovních pohledávek České spořitelny za AB bankou na základě listiny o poskytnutí záruky, podepsané koncem roku 1995 tehdejším ministrem financí Ivanem Kočárníkem.
Změna podmínek uplatnění předmětné státní záruky z roku 1997 za program stabilizace a konsolidace bank, k níž došlo koncem roku 1999 v souvislosti s ukončením vypořádání z dělení majetku bývalé československé federace, to je konkrétně s přijatým řešením problematiky dopadů z postoupení pohledávky ČNB za Národní bankou Slovenska v nominální hodnotě 25,8 mld. Kč na Českou republiku, a to za úhradu v symbolické výši jedné koruny, znamená v tuto chvíli pro Ministerstvo financí jistotu, že úhrada z titulu realizace této státní záruky bude muset být nejpozději do 17. května 2007 provedena v plné výši 22,5 mld. Kč. Česká národní banka totiž měla koncem roku 1999 svoji pohledávku za Národní bankou Slovenska vykrytou rezervami a oprávkami jen ve výši 16,3 mld. Kč, takže bylo nutné provádět přeskupení ve vytvořených rezervách a oprávkách České národní banky, a to právě na vrub krytí nákladů vynaložených na program konsolidace a stabilizace bank, které dosahují na konci roku 20003 již úrovně 27,7 mld. Kč.
Z dopisu guvernéra České národní banky jasně vyplývá, a potvrzují to i kvantifikace Ministerstva financí, že ke dni postoupení pohledávky České národní banky za Národní bankou Slovenska na český stát byl negativní dopad této transakce do hospodaření ČNB vyčíslen ve výši 9,5 mld. Kč, přičemž následné kompenzace, včetně přeskupování rezerv a opravných položek ve výši 6,5 mld. Kč, realizované dle usnesení vlády č. 62/2000 byly jen částečné, takže dosud nevyrovnaná kompenzace činí 1,2 mld. Kč, a zvyšuje tak nároky na úhradu ze státních prostředků ještě nad úroveň 22 mld. Kč.
***