(17.50 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Vývoj ve Francii a v Německu v posledním období myslím dává naději, že okamžik tohoto prozření není příliš vzdálen.
Snižování daní totiž není, tak jak to tady prezentoval pan ministr, jenom záležitostí radosti či neradosti poplatníka, který ve své peněžence nalezne více či méně peněz. Výše daní ovlivňuje konkurenceschopnost celé země, prodejnost práce našich lidí. Je to tudíž podmínka, bez které nelze, a dovolte mi to vyjmenovat možná v překvapivém pořadí, snížit nezaměstnanost. Dnešní vysoká míra nezaměstnanosti je výsledkem neracionální sociálně demokratické politiky zvyšující daňovou a sociální zátěž pojišťovací. Chcete-li snížit nezaměstnanost, musíme snížit daně. Snížení daní je podmínkou pro vyšší hospodářský růst. Snížení daní je podmínkou pro nižší rozsah šedé ekonomiky. Chcete-li, aby lidé neukrývali peníze před zdaněním, nedonutíte je k tomu jakýmkoliv dohlížecím aparátem, jakýmikoliv pokladnami. Přimějete je pouze pozitivní motivací, a to je tím, že ukrývání peněz před zdaněním se nesmí vyplácet. Snížení daní je také jedinou cestou k zastavení vývozu zisku ke zdanění do sousedních zemí. Součástí oné konkurence, kterou jsem tu zmiňoval, je právě konkurence jednotlivých zemí, které lákají nejenom k výrobě, ale také ke zdaňování cizích zisků na svých územích právě nízkými daněmi, nízkými sociálními a zdravotními pojistkami.
Toto všechno je očividné, byť jsme to tady marně sedm let vyprávěli. Jestli dnešní projednávání je první krůček k pochopení těchto jednoduchých principů, tak se možná v České republice začíná kdesi v dálce blýskat na lepší časy.
To, co ministr financí dnes obhajuje, ovšem není daňová reforma. Je to přinejlepším malinkatá reformička. Ano, jdoucí v tomto smyslu snižování daní správným směrem, nicméně naprosto nedostatečná. Jestli opravdu chceme významně omezit daňové úniky, jestli chceme významně motivovat pro příliv zahraničních investic podnikatelskou a pracovní aktivitu našich podniků a lidí, daňová reforma musí vypadat jinak. Dneska už každý ví jak. Je zbytečné, abych tady opakoval základní principy skutečné daňové reformy - návrh Občanské demokratické strany na tzv. rovnou daň, která vítězně táhne nejenom Evropou, ale i světem. Pro ty z vás, kteří mají úsměv na tváři a kteří snad už vidí, jak rychle se rozvíjí čínská ekonomika, zmíním, že duchovní otec rovné daně byl pozván do Číny, aby rozpracoval variantu rovné daně právě pro tuhle rychle se rozvíjející zemi.
Z hlediska snižování daní je pro ODS projednávaný návrh tedy oním prvním krůčkem. Co je ovšem na projednávaném návrhu pro ODS zcela nepřijatelné, je fakt, že tento návrh prohlubuje demotivaci k práci, ke snažení a k produkci. Ono tajemné slovo zvyšování daňové progrese tedy ve skutečnosti jednoduše řečeno znamená, že člověku říkáme vydělávej co nejméně. Co nejmenší aktivita, co nejmenší práce, co nejmenší produkce je nejméně zdaňována, nejvíce společností zvýhodňována. Jakákoliv produkce směrem k větším objemům je trestána stoupající daňovou progresí. Z hlediska prohlubující se demotivace k práci a k produkci je návrh Ministerstva financí a této vlády pro ODS zcela nepřijatelný.
Pokusil jsem se stručně vysvětlit důvody, které ODS vedou k tomu, že nepodává návrh na zamítnutí tohoto návrhu, že se bude podílet na finální podobě tohoto návrhu zákona. Dovolte mi, abych tady dnes avizoval, že předložím a určitě moji kolegové předloží další pozměňovací návrhy ve druhém čtení, které se budou snažit základní nevýhodu projednávaného návrhu, to znamená prohlubování demotivace k práci a k výdělku, odstranit. Chtěl bych tu oznámit, že předložím pozměňovací návrh, kde ve verzi 1 uplatním princip 20% redukce výše zdanění, což je z 15 na 12 %, i na ostatní sazby, aby nedocházelo ke zvýšení daňové progrese, a navrhnu tedy, aby tabulka sazeb byla z dnešních 32, 25, 20 a 15 změněna na 25, 20, 15 a 12, což je aplikace oné 20% redukce proti výchozímu stavu. Ve druhé variantě, protože očekávám, že sociální demokracie ve své změně názorů směrem ke správným nebude až tak rychlá, navrhuji, aby všechny dnešní sazby byly sníženy o stejné tři procentní body. To znamená z dnešních 32 na 29, z 25 na 22, z 20 na 17 a z 15 na 12.
Závěrem mi dovolte připomenout, že vyslovuji naději, že když po sedmi letech marného vysvětlování pozitivního působení nižších daní se sociální demokracie odhodlala k tomuto prvnímu krůčku, že po volbách v červnu 2006 by se i rovná daň mohla sociální demokracii jevit jako docela přijatelný návrh.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Tlustému. Další přihlášky do rozpravy nemám. Hlásí se pan poslanec Titz. Pan ministr financí potom.
Poslanec Miloš Titz: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, můj předřečník zcela jednoznačně zařadil Spojené státy mezi tu část naprosto progresivní. Chtěl bych se ho zeptat. Je mu známo, v jakém stavu je textilní průmysl ve Spojených státech? Je mu známo, v jakém stavu je ocelářský průmysl ve Spojených státech? Tady jde o něco jiného. Ptejme se na to, kolik vydělává čínský, respektive indický dělník v textilním a ocelářském průmyslu a kolik vydělává třeba americký dělník v těchto odvětvích. Tady se zcela jednoznačně ukazuje, že tzv. Starý svět, což řekněme v mé zkratce znamená západní Evropu, střední Evropu a také Severní Ameriku, evidentně musí jít na daleko sofistikovanější výrobu, neboť jedině v té může těmto špatně placeným zaměstnancům konkurovat.
Dovolím si říci ještě jednu věc. Samozřejmě jsme-li si vědomi Gaussovy křivky, která určuje schopnost populace, a to ať u nás, ve Spojených státech nebo i v Číně a Indii, tak samozřejmě schopnější část, snad i šťastnější část této populace musí vyrobit dostatek prostředků, aby méně šťastná mohla být alespoň zčásti šťastná. Jestliže přistoupíme pouze k tomu, kolik, kdo, za co a jak bude konkurenceschopný ve světovém měřítku, tak samozřejmě v každém případě dopadneme špatně. To znamená, že se znovu přimlouvám za to, aby byla větší část dána vědě, technice a obecnému vzdělání těch, kteří se vzdělávat chtějí a kteří se vzdělávat jsou schopni.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Titzovi. Do rozpravy se přihlásil ministr financí Bohuslav Sobotka.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych k zatím probíhající rozpravě pronesl několik poznámek, které podle mého názoru nejsou od věci.
Především se domnívám, že konkurenceschopnost ekonomiky nezávisí pouze na celkové míře zdanění. Domnívám se dokonce, že pokud posuzujeme konkurenceschopnost ekonomiky, tak celková míra zdanění není ani na druhém nebo na třetím místě pro to, abychom byli schopni říci, že ta či ona ekonomika je skutečně dlouhodobě konkurenceschopná. Pokud se podíváme na parametry, podle kterých můžeme konkurenceschopnost posuzovat, pak nepochybně vedle otázky míry a struktury zdaňování je to otázka kvality infrastruktury, kvality vzdělání, které je poskytováno občanům dotyčné společnosti, otázka produktivity práce, otázka sociálního smíru, otázka toho, zda ve společnosti existuje vysoká kriminalita, korupce, zda je dobrý právní stát, zda dobře fungují soudy.
***