(18.00 hodin)
(pokračuje Sobotka)
To všechno jsou parametry, které ovlivňují konkurenceschopnost, a s nimi také struktura zdanění a s nimi také, ale pouze v určitém rozsahu, celková míra zdanění. Já se domnívám, že nelze redukovat otázku konkurenceschopnosti pouze na otázku celkové míry zdanění. To si myslím, že by bylo zjednodušení, které nemá oporu v reálném ekonomickém světě.
Pokud se podíváme na období vyššího hospodářského růstu ve vyspělých zemích, pokud se třeba podíváme na 90. léta v Evropě, pak je potřeba si uvědomit, že to nebyla reakce na to, že by v 80. letech došlo k nějakým dramatickým změnám v oblasti celkového daňového zatížení. Vazby nejsou takto primitivní a podle mého názoru neprospíváme ničemu, pokud debatu o konkurenceschopnosti, o hospodářském růstu redukujeme pouze na otázku míry zdanění. Toto vláda nedělá, toto vláda nedělala a to vláda dělat nechce. Otázka struktury daňové zátěže a celkové míry zdanění je ovšem věc, která se dotýká konkurenceschopnosti zčásti, ale týká se také celé řady jiných důležitých společenských parametrů.
Chtěl bych také připomenout, že tento návrh není prvním návrhem, který snižuje daňové sazby, jež byly po roce 2002 v této Poslanecké sněmovně předkládány a jež byly po roce 2002 v této Poslanecké sněmovně schváleny. Již před dvěma lety byl předložen návrh na postupné snížení sazby daně z příjmů právnických osob, v roce 2002 byla sazba této daně 31 procent, příští rok na základě již schválených zákonů bude sazba této daně 24 procent, přičemž efektivní míra zdanění právnických osob v České republice bude v příštím roce někde kolem 17 procent, to znamená zhruba na úrovni efektivní míry zdanění právnických osob v sousedním Slovensku. Prosadili jsme snížení daně z převodu nemovitostí a snížila se také základní sazba daně z přidané hodnoty z 22 na 19 procent. To vše se stalo v uplynulých letech a na to bychom neměli zapomínat. Toto není žádný návrh, který by spadl z čistého nebe, toto je součást celkové korekce struktury zdanění v České republice, jež probíhá současně se stabilizací veřejných rozpočtů. A podle mého názoru jsou korektní a odpovědné pouze takové daňové změny, které současně umožní fiskální konsolidaci. Musím říci, že bych jako ministr financí nikdy populisticky nepředkládal takové daňové změny, které by hrozily, že prohloubí problém veřejných rozpočtů v České republice, nepředkládal bych nikdy takové daňové změny, které by nebyly dostatečně kompenzovány restrukturalizací celkového daňového zatížení.
Chtěl bych také zmínit, že minulé vlády po roce 2002 v této Poslanecké sněmovně také prosadily zavedení daňového bonusu na dítě, zavedení slevy na dani na dítě, což také snížilo daňové zatížení nízkopříjmových skupin. Byl prosazen v loňském roce princip možnosti společného zdanění manželů s dětmi. To rovněž umožnilo řadě poplatníků snížit daňové zatížení daně z příjmu. Čili není pravda to, co zde zaznělo, že toto je první návrh, se kterým přicházíme a který by se týkal snížení daně z příjmu. Toto je pokračování celkové změny a korekce struktury daňového zatížení.
Chtěl bych také jasně říci, že zjednodušováním otázek celkové míry zdanění na hesla typu "den daňové svobody" nebo na hesla typu "pokud nebudeme mít nižší daně než v Číně, tak nebudeme konkurenceschopní", tak to skutečně není objektivní pohled na tuto věc. Vždycky když se hovoří o celkové míře zdanění, je nutné také hovořit o veřejných službách, které na základě této celkové míry zdanění společnost a stát občanům poskytují. I proto je potřeba veškeré návrhy na daňové změny předkládat odpovědně a předkládat v určitém společenském konsensu tak, aby návrhy na snížení daní nedošlo k narušení rovnováhy veřejných financí a k tomu, aby bylo podkopáno financování veřejného sektoru a ty veřejné služby, se kterými daňoví poplatníci počítají.
Já se domnívám, že nelze v tuto chvíli tvrdit, že země s nejnižšími daněmi patří k zemím s nejvyšší životní úrovní. Pokud se podíváme na žebříček zemí, které mají nejvyšší životní úroveň, pak tam najdeme země, které mají i tu nejvyšší míru zdanění v rámci Evropy, a mezi těmi zeměmi, které jsou v bídě, najdeme země, které mají nejnižší míru zdanění v rámci dnešního světa. Prostě tady není žádná přímá úměra a takto nelze otázku zdanění interpretovat a vykládat. A jestliže chceme a jestliže někdo zde navrhuje, abychom posílili konkurenceschopnost tím, že půjdeme cestou daňového dumpingu, pak bych chtěl upozornit na to, že to je velmi krátkodeché řešení. Jak můžeme konkurovat tím, že snížíme daňové zatížení zemím, které nemají žádný penzijní systém, jak můžeme konkurovat zemím, které nemají žádný systém zdravotního pojištění? Pokud zde byla řeč o Číně, tak je potřeba si uvědomit, že většina lidí v Číně neplatí zdravotní pojištění a že většina lidí v Číně neplatí sociální pojištění. To se pak hovoří o celkové míře zdanění! Ale podívejme se na to, jaké problémy to potom v dané společnosti způsobuje a jaká je celková míra chudoby v těchto zemích.
Čili musím říci, že ačkoliv nelze vysledovat přímou souvislost mezi celkovou mírou zdanění a ekonomickým růstem a prosperitou a bohatstvím dané společnosti, tak nepochybně existuje určitá korelace mezi množstvím chudoby ve společnosti a celkovou mírou zdanění. V zemích, které mají průměrnou nebo nadprůměrnou míru zdanění, je počet chudých lidí menší než v zemích, které přerozdělují menší finanční prostředky. Musím říci, že Česká republika, která má řekněme průměrnou míru zdanění v rámci Evropské unie, patří mezi země, které mají nejmenší množství chudých, pokud to hodnotíme podle kritérií Evropské unie nebo podle kritérií OECD. A to je také hodnota, protože pokud máte takto nízké množství chudých, znamená to, že společnost je více sociálně prostupná a že společnost je více sociálně soudržná, a to je také jeden z parametrů, který podle mého názoru velmi významně posiluje konkurenceschopnost.
Tento návrh se nikdy nemůže proměnit v rovnou daň. Návrh je filozoficky rozdílný. Návrh zachovává daňovou progresi, návrh pouze usiluje o to, aby lidem se středními příjmy, na kterých je postavena tato společnost, na kterých je postavena tato ekonomika, kleslo daňové zatížení. Návrh je postaven na tom, aby lidé s nízkými příjmy, kteří potřebují lepší motivaci k tomu, aby si hledali práci, aby těmto lidem zůstalo z jejich výplaty více peněz. Návrh zachovává systém, kdy rodiny s nízkými příjmy mají šanci na to, aby získaly víc finančních prostředků. Myslím si, že nelze tento návrh porovnávat s návrhem rovné daně, protože on nepřináší výrazné snížení daní pouze úzké vrstvě lidí s nejvyššími příjmy. Tento návrh přináší snížení daní pro cca 4 miliony daňových poplatníků v České republice, a to snížení daní v rozsahu 3 až 4 tisíc korun ročně na poplatníky se středními a průměrnými příjmy.
Musím říci, že jsem nepředpokládal, že při projednávání v této Sněmovně by nebyly položeny na stůl nějaké jiné alternativní návrhy, to se děje vždy. Ale musím říci, že bych očekával, jestliže je zde již několik let prezentován koncept rovné daně, že bude využita tato příležitost, aby tento koncept byl také konečně položen na stůl, abychom mohli konečně vidět jeho parametry, které jsme zatím nikdy neviděli, a aby si občané mohli udělat svůj názor a obrázek o tom, který daňový koncept je lepší a dokonalejší. Musím říci, že mě zaráží nedostatek odvahy kolegů z ODS takovéto návrhy zde předložit, a nerozumím tomu, proč je zde avizován návrh, který jakýmsi způsobem pouze posouvá vládní návrh, ale nepřináší nic z radikálního, co zde ODS v tomto sále již několik let slibuje. Musím říci, že tomu přece jenom trochu nerozumím, a uvidíme, jakým způsobem se dál bude vyvíjet projednávání tohoto návrhu zákona.
Chtěl bych říci, že toto není malá reforma. Toto je rozsáhlá změna, protože představuje poměrně velké snížení daně z příjmu fyzických osob. Já si nevzpomínám v této Poslanecké sněmovně za dobu, kdy jsem zde přítomen, že by zde byla předložena takto rozsáhlá změna, která by se týkala tak velkého množství daňových poplatníků.
Děkuji.
***