(10.50 hodin)
(pokračuje Horníková)
Ústavní soud nevyloučil možnost užít cenovou regulaci, ale za prvé - v ceně musí být zahrnuty náklady na užívání bytu a opravy, za druhé - musí být zajištěna návratnost kapitálu, za třetí - v nájmu musí být zajištěna a zohledněna poloha a atraktivita bytu, za čtvrté - nájem musí zaručit přiměřený zisk pro pronajímatele. Tyto podmínky však v žádném případě dosavadní vládní návrhy až doposud nesplňovaly.
Proto se ptám, vážená vládo, zda tento nový návrh tyto podmínky skutečně plní. Byla bych velice ráda, kdyby tomu tak bylo.
Nyní mně ale dovolte uvést z odborných analýz, které má i vláda a ze kterých čerpala při přípravě tohoto návrhu zákona. Za naprostou reprodukci bytového fondu je třeba ročně vynaložit průměrně minimálně 2,7 % z reprodukční pořizovací ceny bytu. Regulované nájemné však dosahuje v České republice hodnoty 1,0 až 1,1, maximálně 1,28. To jsou prosím čísla uvedená Ústavním soudem.
Polsko - a já bych teď chtěla uvést porovnání Polské republiky a České republiky, kauza Polska je nám myslím jasně známa. Pro srovnání, od roku 2003 zvyšuje o 10 % nájemné ročně a dnes činí tato hodnota 3 % . Pro zajímavost, převedeno do České republiky, 3 % reprodukční ceny by znamenala 50 Kč na metr čtvereční a měsíc.
Proč uvádím tento příklad? Protože závěr pro Českou republiku ze Štrasburku může být s největší pravděpodobností stejný. Ptáme se jaký? V České republice jsou také porušována práva vlastníků, pronajímatelům není umožněn řádný provoz. Tento stav v Polsku považuje Evropský soud pro lidská práva, mimo jiné i proto, že již trvá velmi dlouho, za neudržitelný a požaduje, aby polská vláda zjednala rychle nápravu. Soud uložil Polsku zajistit navrhovatelce a osobám, které jsou v podobné situaci, přiměřenou úroveň nájemného nebo jim poskytnout jiným mechanismem zmírnění uvedených dopadů státní kontroly zvyšování nájemného v jejich majetku.
Abychom si dokázali v číslech představit, jaké odškodnění určil polský soud navrhovatelce. Odškodnění pro žalobkyni činí 134 tisíc eur, což je 4,2 mil. Kč. Co by to znamenalo pro Polsko plošně? Více než 150 mld. Kč.
A co my? Kolik miliard čeká Českou republiku v případě, že se včas a dobře s tímto problémem nevypořádáme? Myslím, že je vám všem známo, že v tuto chvíli bylo podáno do Štrasburku přes 2000 žalob vlastníků. Jaký může znít odhad, který bude vyplývat z usnesení štrasburského soudu pro Českou republiku? Může to být 1 % HDP, může to být částka obdobná k oddlužení bank, určitě to bude několik desítek miliard.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud České republiky opakovaně konstatoval, že dodržování principů proporcionality, tj. dodržení rovnováhy mezi požadavky obecného zájmu a zájmu jedince, bylo v České republice porušeno, lze proto s velkou pravděpodobností očekávat, že by Evropský soud dal našemu Ústavnímu soudu za pravdu. To znamená, že nelze vlastníku ukládat v souvislosti s obecným zájmem nepřiměřené břemeno, tj. plnit sociální úlohu státu, tak jak se tomu děje již po léta v České republice.
Ještě mi dovolte jeden fakt, proč mě tato obava skutečně tíží. V čem je situace v České republice horší než v Polsku, proč je obecný zájem menší než v Polsku? V České republice je obecně lepší ekonomická situace, to znamená, že méně lidí žije pod hranicí chudoby. V Polsku je větší nedostatek bytů. Naše nájemní byty nemají sociální charakter, žijí v nich i bohatí lidé, a tak naše regulované nájemné se netýká pouze chudých nájemníků a netýká se nájemníků, ale bytu. A teď to, co je také podstatné. Tím, že u nás od roku 1992 existuje volné nájemné u nových smluv, byla založena právní nerovnost mezi pronajímateli. Toto všechno vede k označení rizika, že nebude uznáno, že by regulace nájmů v České republice sledovala legitimní cíl, a to je obecného zájmu.
Vážený pane premiére, vážený pane ministře, vážená vládo, vážení kolegové a kolegyně. S vysokou pravděpodobností přijetím špatného zákona lze očekávat, že Evropský soud rozhodne, že došlo k porušení práv vlastníků s byty dříve regulovaným, dnes stagnujícím nájemným. Jak by měl tedy vypadat nový zákon? Například dvoustupňová deregulace nájemného. V prvním kroku okamžitý nárůst nájemného tak, aby pokrýval náklady na údržbu, a následně postupné zvyšování nájemného po dobu nezbytně nutnou až do praktického vyrovnání tržních a regulovaných cen.
Dostávám se k závěru. Já jsem na začátku řekla, že se zeptám pana ministra, po všech faktech, která jsem zde uvedla, a on je také velmi dobře zná, protože těch materiálů, které vznikly z našeho Ústavního soudu, ze štrasburského soudu, je celá řada a on velmi dobře ví, že se vystavujeme velkému riziku přijetím špatného zákona.
Chci se vás zeptat, pane ministře: Dokážete položit svoji hlavu ministra na tento stůl s vědomím toho, že skutečně přijímáme zákon, který není protiústavní? Pokud ano, tak vám budeme nápomocni při přijetí kvalitního a dobrého zákona. I nám jde o to, aby regulace v tomto státě skončila. Děkuji. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Tak uvidíme, kdo kam co položí. Nyní má v každém případě slovo pan kolega František Beneš, připraví se pan poslanec Miloš Máša a po něm poslední písemně přihlášený kolega Tomáš Kvapil.
Poslanec František Beneš: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane premiére, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové. Pokud jde o návrh zákona o jednostranném zvyšování nájemného z bytu - a musím konstatovat, že odpovídá příslušnému ustanovení § 696 občanského zákoníku - z mnoha důvodů jde o zákon velmi potřebný a odůvodnění jsme ostatně uváděli opakovaně při předkládání vlastních návrhů zákona.
Ihned počátkem však musím uvést, že tím rozhodujícím důvodem nemůže být "strach" z možné reakce Evropského soudu pro lidská práva na podání našich majitelů domů, kterým prý současné nájemné nepostačuje a na "zamrzlé" nájemné doplácejí, ani snaha přihrát majitelům domů, a zde potvrdím slova pana ministra, pouze v některých částech republiky, v některých velkých městech štědré sociální dávky na bydlení, protože i pravicovým politikům jistě musí být zřejmé, že českým domácnostem příliš prostředků na zvyšování nájemného nezbývá.
Dále musím uvést, že náš návrh, sněmovní tisk č. 714, jehož projednávání je přerušeno ve výboru, s takovou realitou počítá. Přístup, který prosazujeme, je stanovit oprávněné nájemné, které postačí pro dlouhodobé udržení domů v dobrém stavu, na řádnou správu domů a bytů. Vycházíme z toho, že nájemné je cena, a proto by její centrální regulaci mělo určovat Ministerstvo financí. To má velmi kvalitní soubory dat z nájemních bytů z celé České republiky a prokazuje, že nájemné ve výši kolem 20 Kč měsíčně na metr čtvereční v současnosti postačuje. K podobným výsledkům vedou i údaje z hospodaření bytových družstev a společenství vlastníků jednotek.
Dámy a pánové, k překvapivě velmi podobným výsledkům a cílovým hodnotám dochází i vládní návrh pro území České republiky, ovšem s výjimkou Prahy, Brna a několika velkých krajských měst. Metoda, která sice vychází z cenové tabulky Ministerstva financí, je však chybná. Neexistuje totiž žádná významná korelace mezi cenou bytu a náklady na jeho správu. Cílová výše nájemného v uváděných městech je proto pro nás zcela nepřijatelná, a to už vůbec nechci hovořit o rozdílné výši nájemného na různých stranách ulice, která patří do dvou městských částí.
***