(17.00 hodin)
(pokračuje Janeček)
Protože všichni vědí, že pokud k takové epidemii dojde, není potřeba se ptát, proč není naplněn rezervní fond. Zajde se na vládu, a vláda ochotně vyplatí jakoukoli částku. Samozřejmě, že i takovéto obavy jsou velkým byznysem, a my vyhazujeme neuvěřitelné prostředky naprosto zbytečně, a naprosto zbytečně proto, že nejsme právním státem.
Já jsem tady dokumentoval opakovaně věci kolem tabáku. Celý svět je zděšen, že zemřelo nevím kolik desítek lidí kvůli viru ptačí chřipky. Vážení přátelé, každý den, i dneska, zemře v této zemi na nemoci způsobené kouřením 50 lidí! To je zajímavé, že tady není žádná panika, že se tady nepořádají demonstrace a nic se neděje. Jaký je rozdíl mezi těmito dvěma situacemi? Ten rozdíl je jednoduchý. Jestliže omezíme kouření, není tady žádná firma, která by na tom vydělala, není tady nikdo, kdo by se dokázal prosadit do médií tak, aby vytvořil jakousi společenskou poptávku. Ze zdravotního fondu vydáváme na léčení těchto nemocí kolem 30 miliard korun ročně. Vadí to snad správcům zdravotního pojištění? No nevadí. Proč jim to nevadí? Protože si to nepřejí lobbistické skupiny, které se domnívají, že z toho mají slušné zisky. Jak je možné, že existují ministerské vyhlášky, které jdou nad rámec oné mnou citované první věty z § 6 zákona 551/1991? No prostě proto, že farmaceutické firmy a ostatní lobbistické skupiny si to mohou dovolit a že ministerští úředníci bez ohledu na platnou legislativu plní jejich přání a jejich objednávky. Já vás ujišťuji, že můžeme přijmout jakýkoli zákon, můžeme poslat do zdravotnictví jakýkoli objem prostředků, všechno bude spotřebováno, ale výsledkem bude zjištění, že to opět a zase opět nestačí.
A já chci být spravedlivý - netýká se to jenom vlády sociální demokracie, oddlužovalo se už za vlád Václava Klause i předchozích. Ale právě proto, že exekutiva nekonala, že nebyla schopna nastavit jasné parametry, dodneška nejsou akreditace, dodneška nejsou standardy, dodneška není stanovena síť zdravotnických zařízení, která by garantovala dostupnost, protože zkrátka kdybychom nastavili parametry, tak bychom ucpali díry v systému a to je samozřejmě věc, která by spoustě hlavních aktérů a hráčů v této oblasti, kde se točí přibližně 200 miliard korun, nevyhovovala. Představa, že tu věc spravíme tím, že odvoláme ředitele všech zdravotních pojišťoven, to je lichá představa.
Prezident České lékařské komory se obrátil na řadu významných funkcionářů, myslím, že i na výbor pro sociální politiku a zdravotnictví, s tím, že ve správní radě jsou lidé, kteří nemají mandát. A já se ptám: prověřily to orgány činné v trestním řízení, nebo se to zametlo pod koberec? Přece jestliže někdo z takového postu vznese pochybnosti o mandátu členů správních rad či dozorčích rad, považoval bych za samozřejmé, že taková věc bude prošetřena. Když jsem se ptal, jak je to možné, odpověď byla: všichni na sebe něco vědí, proto se to zamete pod koberec.
Přátelé, takto tento stát nebude mít nikdy dost prostředků na to, aby zajistil našim občanům kvalitní péči. Jediný, kdo na tento nepořádek doplácí, je těch 90 % slušných doktorů, kterým nezbude nic jiného, než aby šli demonstrovat, protože nejsou schopni zaplatit ani plat své sestry, a jsou to chudáci pacienty, kteří ve strachu, aby se jim dostalo péče, vyplácejí tzv. bokovky naprosto zbytečně, musejí čekat naprosto zbytečně a možná, že v některých nekompetentních zařízeních jsou za drahé peníze léčeni naprosto špatně.
To jsou věci, o kterých bychom se měli bavit. Jak je možné, že tady vydáváme 200 miliard, a nikdo nekontroluje kvalitu odevzdaného zboží? Dovede si někdo toto představit v normální tržní ekonomice? Pojišťovny nakupují šílený, obrovský objem péče pro své klienty, a nekontrolují kvalitu péče, která je těmto klientům poskytována. Jak je to možné? Koho vlastně zastupují? Řeknete - zákon jim to neumožňuje. Ale proč zde není zákon, který by tuto věc změnil? To je otázka na exekutivu, která je stará, jak jsem říkal, jako naše zdravotnictví samo.
Pamatuji marné boje o to, abychom prosadili zákon o síti zdravotnických zařízení, zákon, který by nařizoval akreditace zdravotnickým zařízením, zákon, který by měl naši exekutivu k tomu, aby byly vytvořeny standardy, zkrátka aby občan věděl, co za oněch 200 miliard korun může dostat a zda to stačí, a případně si připlatit, anebo je to dostatečné a nic dalšího nechce. Ale takováto kvalifikovaná diskuse zde neproběhla a říkám, že to není nic, co by podporovalo právní jistotu v tomto státě, a není to nic, co by sloužilo pacientům a poctivým lékařům v tomto systému.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Josefu Janečkovi. Nikdo další se do rozpravy nehlásí. Rozpravu končím. Je prostor pro vystoupení pana místopředsedy vlády, ministra práce a sociálních věcí a ministra zdravotnictví Zdeňka Škromacha. Prosím, pane ministře.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já samozřejmě v rámci technických možností, které tady jsou, jsem pozorně naslouchal i paní poslankyni Talmanové. Není to, že bych neposlouchal, ale pravda je, že tady akustika není moc dobrá.
Určitě je spousta věcí, které je potřeba prodiskutovat, a já bych byl rád, kdyby se podařilo najít i v těchto věcech nějaký širší konsensus včetně opozice, a ten prostor samozřejmě je v rámci druhého, příp. třetího čtení, protože předkládáme představu, která je vládní představou, a prostor pro hledání širší dohody je právě tady v Poslanecké sněmovně.
Myslím, že pokud jde o § 17 a věci, které s tím souvisejí, s otázkou vyhlášek, s otázkou pojišťoven, to jsou věci, které ještě pamatuji jako poslanec, které jsme tady diskutovali již před několika lety. Je pravda, že celý ten systém, kdybych to shrnul, funguje tak, že pojišťovny nasmlouvají výkony, na které, jak se potom zjistí, nemají dostatek finančních prostředků, vytvoří tlak na vládu, aby tyto finanční prostředky do systému dodala, a ten kolotoč se stále opakuje. Chceme-li to změnit, je potřeba změnit zákonné podmínky tak, aby celý systém byl skutečně funkční. Myslím si, že i pan poslanec Janeček tady o tom hovořil v tom smyslu, že je potřeba do systému nějakým způsobem vstoupit a nastavit podmínky. Že odpor bude velký, to je jasné, protože se v tom točí více než 200 miliard korun a to jsou prostředky, které jsou velmi zajímavé.
Jen možná ještě, pokud jde o kouření, které tady pan poslanec Janeček připomněl. Já se opravdu ztotožňuji s těmi, kdo chtějí omezit kouření, a to výrazně. Možná bych tady připomněl i akci mladých lidí, kteří postávají každý den před Úřadem vlády a protestují proti kouření mladých. Pokud bude jenom trochu možnost, chtěl bych je morálně podpořit a samozřejmě, pokud to půjde v rámci legislativy, tak abychom umožnili, aby tam už v zimních měsících nemuseli mrznout, pokud k tomu přispějeme i v rámci zákonů, které dnes projednáváme a kde bychom mohli najít způsob, jak zakázat kouření u mladé generace, tak si myslím, že by to bylo určitě dobře.
Předpokládám, že ve druhém čtení už bude prostor diskutovat tyto záležitosti s novým ministrem zdravotnictví, který, doufám, bude v nejbližší době jmenován, takže toto berte jako ruku nabídnutou k diskusi. Myslím, že by nebylo dobré vybít všechny argumenty v této chvíli.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji vám, pane místopředsedo. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj, který navrhuje zkrácení doby projednání.
***