(12.40 hodin)
(pokračuje Němcová)
To byly důvody, proč považuji zákon za a) za nadbytečný, za b) za deklaratorní, a nyní za c) - proč se domnívám, že je neuchopitelný. Zde vycházím z důvodové zprávy, která říká, je jedním z hlavních cílů je definovat, co je a co není veřejná podpora kultury, a za veřejnou podporu kultury se navrhuje, aby byly vymezeny veřejné kulturní služby. A za takto navržené veřejné kulturní služby je nám sdělováno, že mají být považovány všechny výše uvedené činnosti, tedy všechny podpory poskytované státem, a to bez ohledu na to, zda jde o práce jednotlivců či organizací za úplatu, nebo o aktivitu v rámci volného času občanů.
Poprosím pana ministra v závěru svého vystoupení, aby mi právě tuto informaci, co je veřejná kulturní služba, pokud se jedná o aktivitu v rámci volného času občanů, aby tato veřejná kulturní služba měla být podporována státem tedy i finančně, aby mi to vysvětlil, protože promiňte, já tomu opravdu nejsem schopna porozumět.
Za čtvrté - proč se domnívám, že je zákon netransparentní. První věc, která se týká tohoto tématu, o té jsem mluvila, to je ono poskytování stipendijních podpor, které jsou zde přesně popsány v desítkách příloh a tabulek, za jakých podmínek může být podpora poskytnuta, nebo ne. To se domnívám, že má být upraveno vnitřním předpisem ministerstva, a nikoliv zákonem. Ta netransparentnost spočívá v paragrafu 4 a dalších, které se týkají zejména vzniku nebo zániku státní příspěvkové organizace v oblasti kultury.
Vzpomínám si, když jsme zde projednávali vznik různých kulturních institucí, a patřilo to na půdu Poslanecké sněmovny, zda se máme zabývat tím, zda vznikne památník v Lidicích se státní podporou, nebo zda vznikne romské muzeum v Brně se státní podporou. Myslím, že toto je role Poslanecké sněmovny, aby posoudila důležitost ustavení takovéto instituce, a nikoliv aby netransparentním způsobem, v tichosti a za zavřenými dveřmi rozhodovalo o těchto složkách Ministerstvo kultury. Opět, bez toho, že bych chtěla někoho konkrétně podezírat. se domnívám, že při zrodu tohoto zákona se na něm podepsalo zejména to, že nějací lidé na Ministerstvu kultury si sami pro sebe začali vytvářet pozice, na kterých by potom v tichosti mohli působit.
Dostávám se k poslednímu bodu a tím bodem je státní rozpočet. Na straně 21 důvodové zprávy čteme větu, nad kterou se - pokud všechny ostatních argumenty, tedy argumenty o tom, že zákon je netransparentní, neuchopitelný, nadbytečný a deklaratorní, pokud toto nechceme brát v úvahu - budeme muset společně zamyslet. Tato věta je povinnou součástí každé důvodové zprávy - a to je, zda zákon má nároky na státní rozpočet či na veřejné rozpočty. Tato věta zní: "Proces přípravy a schvalování kulturních politik nebude mít dopad na státní rozpočet, jejich realizace nepochybně ano." Tedy něco připravujeme, o čemž tvrdíme, že žádné peníze nestojí - to už samo o sobě není pravda, protože už tyto všechny přípravy docela hodně peněz stály - ale dále tvrdíme, že to, co připravujeme, bude mít nepochybně nároky na státní rozpočet, tedy nepochybně ano, ale věta dále pokračuje, že "výši těchto nároků nelze zatím předvídat. Předkladatel vychází ze své vlastní zkušenosti, že kulturní politiku schválenou vládou realizuje dle možností státního rozpočtu." To už si připadám, vážené kolegyně, vážení kolegové, že si z nás někdo opravdu dělá blázny, a ten někdo, kdo si z nás dělá blázny, jsou ti, kteří zpracovávali na Ministerstvu kultury tento dokument, který já se zdráhám nazývat seriozně zamýšleným návrhem zákona. Myslím si, že k tomu bude nutné vyjádření předsedy Legislativní rady vlády, protože já mám závažné pochybnosti, zda je tento návrh v souladu s jiným zákonem, tedy s jednacím řádem, který nám v paragrafu 86 odst. 3 ukládá, že důvodová zpráva každého zákona musí obsahovat předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované úpravy, zejména nároky na státní rozpočet a rozpočty krajů, obcí a zhodnocení souladu s evropskými předpisy.
Předkládám vám tady důkazy, že tento návrh není v souladu se zákonem o jednacím řádu, že neobsahuje povinnou součást, kterou musí každý zákon obsahovat, a dokládám, že předkladatel si z nás opravdu střílí, když se domnívá, že návrhy nečteme, a kdy čeká na to, že si je přečtou alespoň sdělovací prostředky a budou se opět ptát, co tam ti poslanci dělají, jak je možné, že o každé hlouposti hlasují, a budou celonárodně opět ponižovat už tak mizerné procento Poslanecké sněmovny.
Ptám se vás - ten dotaz směřuje k vám, vážené kolegyně a kolegové - zda za těchto okolností jste ochotni se bavit o tomto zákonu, aby prošel dále dalším čtením. Ujišťuji vás, že takovýhle zákon prostě nemůže z důvodů, o kterých jsem já mluvila, dále postoupit a být dále vylepšován. Můžeme vylepšit paragrafy jedna až já nevím, kolik jich tam je, to bezpochyby v dalších čtením můžeme, ale Poslanecká sněmovna se nemůže dopustit onoho odhadu, jaké budou náklady na státní rozpočet, a to je jedna z nezbytných podmínek, která není splněna, k tomu, abychom vůbec mohli přistoupit k projednání zákona.
Na závěr se ptám nejprve pana ministra kultury, aby nám vyvrátil mé tvrzení o tom, že nejsou známy náklady, které tento návrh zákona bude mít na státní rozpočet. Pokud nám to vyvrátí a sdělí, jaké jsou náklady, je možné, abychom postupovali dále v dalším čtení, takže se ho na tuto otázku ptám.
Dále se ptám pana předsedy Legislativní rady vlády, který bohužel není přítomen, takže se zeptám prostřednictvím paní místopředsedkyně, a snad někoho dalšího z vlády, a možná přímo pana ministra kultury, aby nám řekl, co s oněmi deklaratorními částmi, o nichž jsem zde mluvila, zda opravdu takto má vypadat zákon, pod který se má podepsat Poslanecká sněmovna. Zda toto je obvyklý způsob, jak jsou zákony předkládány a schvalovány.
Poslední můj dotaz je vlastně směrován k vám, vážené kolegyně a kolegové, zda se domníváte, že jsme způsobilí tento zákon nejen projednávat, ale také v dalším řízení schválit. Já se domnívám, že nikoliv, a proto dávám návrh na zamítnutí zákona v prvém čtení. (Potlesk části poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Milan Bičík.
Poslanec Milan Bičík: Vážená paní předsedající, členové vlády, milé kolegyně a kolegové, chtěl bych v první řadě připomenout, že projednávaný návrh zákona byl připravován Ministerstvem kultury už dlouhodobě, intenzivně pak zejména v loňském a počátkem letošního roku, tedy pod vedením bývalého, zesnulého ministra kultury Dostála.
Jak konstatuje důvodová zpráva, a to zde ještě nezaznělo, neexistuje dnes v důsledku - a teď budu citovat - "vývoje právního řádu v posledním desetiletí minulého století žádný oborový zákon, který by stanovil specifický způsob státní podpory profesionální i neprofesionální umělecké tvorby, lidové umělecké výroby a uměleckých řemesel". Je uvedeno, že i v důsledku požadavků umělecké obce v devadesátých letech - nikoliv v současnosti.
Musím říci, že z principiálního hlediska ani já, ani mé kolegyně a kolegové nemáme námitky a připomínky k definici veřejné kulturní služby obsažené v prvních paragrafech zákona, že nemáme principiální připomínky k návrhu, který zákon obsahuje, a to k realizaci a zpracování státní kulturní politiky na úrovni centra, ani k možnosti zřizování státních příspěvkových organizací k zajištění poskytování veřejných kulturních služeb, jak je to obsaženo v paragrafu 5 a 6 zákona.
***