(12.50 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Branému. Ještě se s reakcí přihlásil řádně do obecné rozpravy pan místopředseda vlády a ministr financí Bohuslav Sobotka. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, musím říci, že podobných debat jsem se v této Poslanecké sněmovně za poslední roky účastnil několikrát. Není to poprvé, kdy zde řešíme téma výplaty náhrad, pojištění vkladů, krachů bank a podobně. Možná z toho plyne moje zaujetí pro věc, protože skutečně se v tom možná orientuji trochu více vzhledem ke zkušenostem, které jsem v této oblasti nabyl v minulých letech i ve funkci člena rozpočtového výboru této Poslanecké sněmovny. Musím říci, že je to téma, které mě vždycky zajímalo, a samozřejmě, že je to téma, které je spojeno s lidskými osudy, je to téma, které je spojeno s velkými emocemi. Já jsem se setkal také s desítkami lidí, kteří byli postiženi různými krachy, ať už bank nebo zejména potom družstevních záložen, takže vím, jak ti lidé vypadají, jaké mají tváře, jaké mají oči, a vím, s jakými argumenty přicházejí, a vím, že je strašně složité na některé argumenty hledat odpověď. Já vím, o čem to je.
Také jsem přesvědčen, že hlavní problém nastal skutečně na začátku 90. let a že viníkem je Česká národní banka, protože ona tehdy, na začátku 90. let, rozhodla o tom, a rozhodla o tom sama, že prostě u určitého segmentu vyplatí náhrady do 4 milionů korun. V té době bylo pojištění vkladů daleko nižší, než je dnes. V té době bylo tuším někde do 100 tisíc korun pojištění vkladů. A najednou Česká národní banka vyplatila klienty do 4 milionů korun. Tím založila na začátku velkou nespravedlnost a také vytvořila argument, se kterým se střetáváme až dodnes. To znamená, jestliže v minulosti určitá skupina lidí byla takto odškodněna, tak proč by ostatní neměli být odškodněni, bez ohledu na to, že přece všichni víme, že se pak pojištění zvedalo. Tuším, že se pak zvedlo na 400 tisíc a teď se zvedlo cca na 800 až 900 tisíc. Čili částka v čase rostla a postupně lidé dostávali více. Zejména ti, které postihly krachy bank. A že krachů bank v 90. letech tady byla celá řada, to si nemusíme namlouvat. A také to, aby nám teď žádné nové krachy bank nehrozily, nebylo jednoduché a museli jsme absolvovat složitý proces privatizace, který také nebyl zadarmo, protože na sanaci bank u příležitosti privatizace se v této zemi vynaložily stovky miliard korun a ty šly z peněz daňových poplatníků. Čili on je to trochu problém. Vytváří se nám tady ale zajímavý kruh, kdy se snažíme dohnat nespravedlnost, která vznikla na začátku 90. let, a já se bojím, že tento kruh nemáme sílu pořád rozetnout.
Druhá věc. To, proč jsem mluvil o klientech bank a o bankách. Kdyby návrh byl přijat v té podobě, jak ho předkladatelé předložili, tak by podle mého přesvědčení Fond pojištění vkladů byl vyčerpán, jak se říká, do mrtě a bylo by potřeba zvýšit odvody bank. Já si myslím, že Poslanecká sněmovna nemá zapotřebí, ani vláda to nemá zapotřebí a nikdo, aby se na něj banky odvolávaly a říkaly - my vám musíme zvyšovat poplatky proto, že oni přijali nějaký zákon.
Je trochu složité bavit se o tom, čí jsou peníze ve Fondu pojištění vkladů. Jsou to peníze bank? Ano, banky je tam odvedly, ale dnes už s nimi nemohou disponovat. Čí jsou to peníze? Jsou to peníze, které slouží pro to, aby v případě, že nějaká součást systému zkrachuje, se lidem mohly vyplatit zákonné náhrady. Zkrachovala nějaká součást systému? Máme teď právo sáhnout na tyto peníze a vyplatit je v jiných případech, když jsou tam právě určeny pro to, a banky je tam odvádějí, aby tady byla vytvořena rezerva pro nějaké poruchy? Je teď situace, kdy máme právo z těchto peněz to vzít, i když tady je argument spravedlnosti a snahy dorovnat minulé křivdy? Máme teď na toto právo? Na to se teď ptám. Pokud na to právo máme, tak to udělejme šikovně tak, abychom nedali bankám záminku, že na nás budou moci svádět svoji poplatkovou politiku, která je podle mého názoru nepřijatelná.
Jsem rád, že rozpočtový výbor začal návrh pročišťovat. Myslím si, že to je cesta správným směrem, a určitě, pokud návrh nebude zamítnut, budu hlasovat pro usnesení rozpočtového výboru v tom smyslu, aby se zlepšila podoba tohoto zákona a odstranily se problémy. Opakovaně chci poděkovat rozpočtovému výboru za práci, kterou nad tím odvedl.
Poslední problém, který tady je a nemá řešení, a obávám se, že ani předkladatelé mi na něj neodpovědí, jsou klienti družstevních záložen. V Poslanecké sněmovně jsme schválili zákon, který odškodnil klienty družstevních záložen, a já jsem tento návrh podporoval, protože to byla skutečně velká skupina lidí, kteří se stali z velké části obětí zločinné činnosti bývalých managementu družstevních záložen. To byl skutečně vážný problém. Vklady byly pojištěny méně, než byly pojištěny vklady u bank, a my jsme vyplatili klientům odškodnění. Neplatili jsme jim to z Fondu pojištění vkladů u bank, vydali jsme na to dluhopisy a platíme to z veřejných prostředků, odškodnění těmto klientům spořitelních úvěrních družstev. Odškodnění již bylo ve velké části vyplaceno těmto klientům družstevních záložen a teď, pokud bychom schválili znovu další nápravu křivd na úrovni 4 milionů korun, tak se chci zeptat, jak odpovíme těm tisícům, možná desetitisícům lidí, kteří byli klienty družstevních záložen a přijdou a řeknou: My přece chceme také 4 miliony korun. Když jste klientům Union banky dali 4 miliony korun, proč mně jako klientovi rodinné družstevní záložny z Moravských Budějovic nedáte také 4 miliony korun, když já jsem tam měl 3 miliony korun? Jsem drobný živnostník a měl jsem tam veškeré peníze, co mám. A vy kolegovi, který je také živnostník a měl peníze v Union bance, jste vrátili 4 miliony korun, a já, který bydlím ve stejné ulici jako on a měl jsem peníze v družstevní záložně, tak mi nevrátíte 4 miliony korun. Jak odpovíme těmto lidem?
Já vím, že tady jsou pozměňovací návrhy, které by to měly řešit, ale jsou to další výdaje, a tentokrát už ze státního rozpočtu, protože tohle přece nemůžeme hradit z Fondu pojištění vkladů u bank. Čili nepřímo, ačkoliv tento návrh sám o sobě nevyvolává nároky na státní rozpočet a veřejné rozpočty, tak nepřímo zakládá argument pro útok na státní rozpočet a veřejné rozpočty, protože lidé ze záložen budou chtít spravedlivě dorovnat to, co by jim bylo vyplaceno nikoliv na úroveň pojištění, které bylo v té době, ale na úroveň 4 milionů korun. Takže nastavujeme laťku a já nevím, jestli budeme schopni tuto laťku přeskočit, až se tady objeví návrh, který řekne: ano, dorovnejme to i těm tisícům družstevníků, kteří byli v družstevních záložnách. A v systému družstevních záložen bylo několik desítek tisíc vkladatelů, na svém vrcholu se blížil někde ke sto tisícům účastníků, to znamená, že tam byly desítky tisíc lidí, kteří přišli o své peníze. Já nevím, jestli budeme schopni splnit jejich přání, abychom jim to spravedlivě dorovnali na 4 miliony.
To jsem měl na mysli, když jsem mluvil o nových nespravedlnostech, které možná tímto začneme zakládat, a já nevím, jestli budeme schopni na to najít finanční zdroje a najít v této Poslanecké sněmovně konsensus nad tím, že peníze zaplatíme, a že je zaplatíme zase z veřejných rozpočtů na úkor růstu veřejného dluhu. Před tím chci varovat. Není to jenom tak, že bychom nějaké peníze, které jsou někde ve Fondu pojištění vkladů, vzali bankám, těm to vadit nebude, ty mají peněz dost, dali je těmto lidem, a odkud vezmeme peníze pro družstevníky družstevních záložen, to nevím. Já už jsem začal jako ministr financí dostávat dopisy od klientů družstevních záložen, abych podpořil návrh na to, aby jim to bylo dorovnáno na 4 miliony korun. Není to nějaká moje teoretická obava, kterou bych se snažil podpořit svoji chabou argumentaci, ale je to realita, se kterou jsem se setkal zrovna dnes ráno, když jsem měl jeden takový dopis v ruce, a ještě dobře si na argumenty v něm pamatuji. I na to bych chtěl ještě v rámci rozpravy upozornit.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru financí a místopředsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi a konstatuji, že nemám žádnou další přihlášku do obecné rozpravy. Obecnou rozpravu končím.
A o závěrečné slovo požádal zástupce předkladatelů pan poslanec Michal Doktor, a jestli bude mít zájem po obecné rozpravě, i pan zpravodaj. Není tomu tak.
***