(15.30 hodin)
Poslanec Jan Grůza: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte i mně několik myšlenek k tomuto tématu. Tak jako v jiných kauzách, které projednáváme v této Sněmovně, i kolem této kauzy je samozřejmě řada pravd a polopravd. Skutečně se teď nebavíme v této chvíli o restituční tečce, ale musíme si uvědomit, že veškerý materiál, který vznikl, a veškerý tlak podnikatelské veřejnosti v oblasti skupování restitučních nároků a vymáhání pozemků od Pozemkového fondu vznikl právě jako důsledek blížící se restituční tečky. Málo se zde hovořilo také o tom, že Pozemkový fond zadal právní kanceláři, advokátní kanceláři Mikš a Suk právní posouzení dopadu restituční tečky na situaci s vydáváním pozemků. Byl to pohled naprosto tvrdě z druhé strany, který hovořil o přímé odpovědnosti jednotlivých členů prezidia výkonného výboru dozorčí rady na to, jak mohou rozhodovat mezinárodní soudy poté, co nastane restituční tečka. Takže se domnívám, že i toto stanovisko této společnosti, této advokátní kanceláře, mohlo do značné míry ovlivnit některá rozhodnutí členů prezidia.
Je pravdou, že zákon č. 229/1991 nebyl úplně dokonalý. Zákon sice konstatoval, že lze převádět pohledávky jednotlivých oprávněných osob, nicméně nedokázal nikdy rozlišit, a to jsme bohužel nedokázali za uplynulých 15 let nikdy rozlišit, skoupenou pohledávku od pohledávky původní. Pokoušeli se o to v poslední době judikáty některých soudů, nicméně tyto judikáty se týkají daní z převodu nemovitostí, kdy Ústavní soud ve třech případech např. rozhodl o tom, že oprávněná osoba, která skoupila pohledávky, již nemá stejné nároky na osvobození od těchto poplatků z převodu nemovitosti jako oprávněná osoba původní. Takže tady judikáty existují, nicméně vlastního merita se žádný judikát zatím nikdy nedotkl.
Chtěl bych se ještě zmínit o jedné věci a to je o rozhodnutí dozorčí rady Pozemkového fondu, protože si dovolím upozornit, že jsem jedním z členů dozorčí rady Pozemkového fondu. Když jsme dostali oficiální materiály na zasedání dozorčí rady, které probíhalo 23. června 2005, tak jsem po přečtení těchto materiálů se okamžitě spojil s některými členy dozorčí rady, s kolegou Mandíkem a dalšími, a okamžitě jsme iniciovali mimořádné jednání dozorčí rady, na kterém jsme připravili usnesení, ve kterém jsme upozornili především na to, že opatření přijaté prezidiem může být veřejností a zejména oprávněnými osobami, které se zúčastňují veřejných nabídek a možnost převodu mimo nabídku nezískali, chápáno jako ohrožení jejich nároků. To podstatné, co jsme zdůraznili, bylo, že toto rozhodnutí prezidia zakládá nerovnost mezi samými restituenty, že tady nebylo žádné časové období k tomu, aby ostatní restituenti mohli stejně jako ti, kteří se již dnes soudí, využít této možnosti. A upozornili jsme prezidium na některá další rizika, k jejichž minimalizaci dozorčí rada požádala prezidium za zvážení, aby to zhodnotili z pohledu ústavních principů, zejména rovnosti oprávněných osob, z pohledu odpovědnosti Pozemkového fondu České republiky za škodu nebo jinou újmu, která tímto postupem může vzniknout znevýhodněným oprávněným osobám, které nebudou mít stejnou možnost převodu pozemků mimo veřejnou nabídku. Další, eventuální trestní odpovědnost za porušení uvedených principů při realizaci usnesení prezidia z hlediska kompetencí prezidia výkonného výboru, dozorčí rady případně poradní komise ustanovené prezidiem pro výběr nabyvatele. Dále možnosti vhodnosti ponechání dvou režimů v uspokojování restitučních nároků. To znamená, že by vedle sebe existovaly režimy, kdy by oprávněná osoba dávala žalobu na Pozemkový fond a byl by jí okamžitě vydáván pozemek, a vedle toho by probíhalo řízení podle zákona č. 95/1997 Sb., podle zákona o prodeji státní zemědělské půdy. Dále transparentnost procesu náhrad a rovných šancí při uspokojování nároků pro všechny oprávněné osoby. Dále možnost napadení exkluzivního přístupu k některým restituentům kompetentními orgány, zvláště pokud převod bude realizován zcela mimo soudní řízení, pouhou smlouvou o převodu nemovitosti, a nikoliv soudním smírem. A také jsme tam napadli přípustnost jmenování předsedy dozorčí rady členem zvláštní komise pro realizaci usnesení prezidia, neboť dozorčí rada je orgán, který má kontrolovat, dozírat na činnost prezidia výkonného výboru Pozemkového fondu, případně upozorňovat na nedostatky zakladatele. Nemůže být tedy člen nebo předseda dozorčí rady členem komise, která rozhoduje o vydávání pozemků.
To byly naše důvody, pro které jsme v podstatě požádali prezidium o stanovisko, a do určité míry mohu říci, že to bylo i zásluhou jednomyslného usnesení dozorčí rady, že prezidium dne 2. 7. toto mimořádné opatření zrušilo.
Ještě jednou bych zopakoval, že považuji toto rozhodnutí prezidia v okamžiku, kdy se blížila restituční tečka, možná ani ne tak za protizákonné, jako za velmi nestandardní, řekl bych do určité míry neetické, nemorální, které založilo obrovskou nerovnost mezi restituenty. V okamžiku, kdy dobíhá nějaký zákon nebo probíhá nějaký zákon, snažíme se tento zákon novelizovat a nastavujeme jiná pravidla, tak se dopouštíme chyby. Mám na mysli např. takzvaný transformační zákon, který jsme se pokusili novelizovat ještě za dob Josefa Luxe a který nakonec Ústavní soud zrušil, protože řekl, jestliže jsme nastavili od počátku nějaká pravidla a tato pravidla v průběhu jednání měníme, tak je to nezákonné. Toto jednání se dá do určité míry charakterizovat i touto cestou, že se jednalo o jednání, které bylo v rozporu s určitými dobrými mravy a založilo skutečně obrovskou nerovnost mezi restituenty.
Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Janu Grůzovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Kučera.
Poslanec Miloslav Kučera: Děkuji za slovo. Musím se vyjádřit k tomu, co zde řekl pan poslanec Grůza. Ústavní soud nezrušil návrh transformačního zákona kvůli tomu, že by se změnily podmínky, ale kvůli tomu, že návrh zhoršoval podmínky oprávněných osob. Prakticky jim vyprazdňoval jejich nároky. Kvůli tomu rozhodl Ústavní soud o zrušení novely transformačního zákona, o které hovořil.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji za tuto poznámku. A protože se nikdo do rozpravy nehlásí, tak rozpravu končím a slovo má pan ministr.
Ministr zemědělství ČR Jan Mládek Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vzhledem k pokročilé době budu stručný, ale přece jenom musím reagovat na některá vystoupení.
Začal bych tím pozitivním. Jsem velmi rád, že se zdá být tady shoda přes celé politické spektrum, že celé prezidium Pozemkového fondu bude odvoláno. To je dobrý závěr. Tady se zdá být konsensus. Chtěl bych také jasně říci, že toto jednání není o vyšetřování viny či neviny jednotlivých členů prezidia. Problém je v tom, že vskutku kauza je velmi složitá. Z mého dnešního pohledu je to tak, že prezidium vytvořilo podmínky, uvolnilo některá omezení, dále šel výkonný výbor a někteří úředníci, to musím souhlasit s kolegou Kocourkem, překročili ještě vůbec veškerá omezeni a pravidla. Samozřejmě bude poměrně složitou otázkou, nejenom asi pro orgány činné v trestním řízení, pečlivě rozdělit, kdo má jaký podíl viny na tomto selhání systému. Ale to skutečně není naším dnešním bodem.
Naším dnešním bodem je obnovit funkčnost Pozemkového fondu, postarat se, aby správa této instituce, ve které prezidium hraje významnou úlohu, byla obnovena, aby tam přišli noví lidé a aby začalo prezidium opět fungovat s tím, že ono má potom možnosti udělat další změny i ve výkonném výboru a podívat se i na činnost některých úředníků, kteří skutečně asi nečinili správně. Tolik k vlastní věci.
Systémově bych chtěl říci, že považuji za chybu celý koncept, jak byl nastaven od samého počátku. Problém už je v samotném názvu. Slovo restituce totiž neznamená reprivatizaci, jak si to někteří vykládají, fyzického majetku, ale znamená nějakou náhradu za ztracený majetek. Přece historie je v tom, že ti lidé, kteří měli majetek a z objektivních důvodů jim ho stát nemohl vrátit, dostali vyčíslenou hodnotu tohoto majetku v cenách roku 1991 a možnost za tuto vyčíslenou hodnotu ne dostat peníze, ale požádat i ve zvýhodněném režimu o nějaké pozemky. To spolu s možností s těmito nároky spekulovat vytvořilo živnou půdu pro problémy, ke kterým jsme se dostali a které vedou ke složité situaci kolem restituční tečky, která má své opodstatnění, protože u restitucí platí, že je velmi snadné je zahájit, ale je velmi obtížné je skončit. Takže, kolegové z pravé části spektra, skrze pana předsedajícího, jestliže byl skutečný zájem a primárně to bylo o restituentech, tak měla proběhnout kompenzace v penězích nebo v podobných instrumentech, a ne založit složitý systém, který vede jenom ke spekulacím.
***