(11.00 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Nejvyšším řídícím orgánem České národní banky je Bankovní rada, kterou tvoří guvernér, dva viceguvernéři a další čtyři členové. Bankovní rada však vykonává a měla by i nadále vykonávat také funkci správního orgánu rozhodujícího o rozkladu proti rozhodnutím vydaným aparátem České národní banky v prvním stupni správního řízení. Tuto funkci ve věcech zamýšlených nových působností ČNB dosud vykonává prezidium Komise pro cenné papíry a ministr financí. Ministerstvo financí a Komise pro cenné papíry patří mezi tzv. ústřední orgány státní správy, jejichž činnost řídí vláda, podle ústavy vrcholný orgán výkonné moci. Vláda je nejenom řídí, ale kontroluje a sjednocuje také prostřednictvím svých interních usnesení.
Česká národní banka mezi tyto orgány zařazena není, sama ústava jí výslovně přiznává místo mimo moci výkonné. Zákon jí výslovně a obecně zakazuje přijímat od kohokoliv nějaké pokyny, a to se týká i její kompetence jakožto správního úřadu. Na tom se patrně nemá nic měnit. Znamenalo by to tedy, že nové působnosti ČNB v oblasti tzv. dohledu nad finančním trhem by se dostaly úplně mimo jakoukoliv možnost formální ingerence vlády. Přitom ČNB na rozdíl od vlády není odpovědna ani Poslanecké sněmovně, jíž je povinna pouze předkládat zprávy o měnovém vývoji.
Tolik jedna expertiza, na kterou reagoval na stránkách Práva i profesor Miroslav Tuček, známý odborník v oblasti finančnictví. Ten tam také uvedl, že navrhovaná organizace je v protikladu s organizací takovéhoto dozoru v zemích Evropské unie. Dále uvádím z článku Miroslava Tučka: "Jestliže vláda předává dohled nad většinou finančního trhu instituci, která nepodléhá kontrole ani vlády, ani Parlamentu, zbavuje se odpovědnosti za fungování pojišťovnictví včetně penzijního připojištění i trhu cenných papírů."
Chci tedy říci, že to je vážná věc. Možná že si vzpomínáte, že svého času byl spor, který řešil Ústavní soud, mezi prezidentem republiky a vládou, pokud jde o to, zda jmenování guvernéra a viceguvernérů národní banky je vázáno na kontrasignaci, nebo ne. Chci také připomenout, a to zejména i kolegům z ODS, že v době smlouvy o stabilním politickém prostředí byl připraven ústavní návrh zákona, kde se předpokládalo, že na jmenování členů bankovní rady se budou podílet určitým dílem Poslanecká sněmovna, Senát a vláda. Jak víte, tento návrh ústavního zákona byl schválen v Poslanecké sněmovně, ale nebyl schválen v Senátu. V důsledku toho nenabyl platnosti. Důsledkem je to, že jmenování členů české bankovní rady je zcela v rukou prezidenta republiky bez jakékoliv ingerence dalších ústavních orgánů.
Chci říci, že tímto způsobem se i vláda zbavuje určitého prostředku působit na kapitálovém trhu, a já si myslím, že to jsou věci vážné, které se týkají uspořádání našich ústavních orgánů, a proto o tom mluvím.
Jak je mi to líto, tak dávám návrh na vrácení zákona do druhého čtení.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Ptám se, zda se někdo další hlásí. Pan poslanec Michal Doktor jako zpravodaj s legislativně technickou.
Poslanec Michal Doktor: Vážená paní předsedající, samozřejmě reflektuji jako zpravodaj, že zazněl hlasovatelný návrh na vrácení tohoto sněmovního tisku do režimu druhého čtení.
Dovolte mi, abych se přihlásil s načtením legislativně technické poznámky, která se týká administrativního nedopatření, ke kterému došlo při přepisu pozměňovacích návrhů přijatých v usnesení rozpočtového výboru, kde je zjevná duplicita týkající se téhož ustanovení zákona, a sice změny zákona o správních poplatcích. V rámci legislativně technické tedy navrhuji zrušit tu část, tedy třicátou čtvrtou, usnesení rozpočtového výboru, s tím, že text obsažený v této části se přesouvá do bodu č. 29, který také mění zákon o správních poplatcích, a text zůstává nezměněn.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Ptám se, zda se někdo další hlásí do rozpravy k tomuto bodu. Pan ministr financí Bohuslav Sobotka.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych velmi stručně reagoval na některé poznámky, které zde pronesl pan poslanec Jičínský.
Projednání tohoto návrhu v Poslanecké sněmovně, v rozpočtovém výboru, předcházela několikaletá diskuse o tom, jakým způsobem do budoucna řešit problém dozoru nad českým finančním trhem, který do této doby je roztříštěn mezi několik institucí, a to mezi Českou národní banku, která dnes vykonává dohled nad bankami a vykonává ho v režimu, který zde popsal pan profesor Jičínský, to je vykonává ho bez jakéhokoliv vlivu exekutivy, kdy Česká národní banka vykonává dohled nad bankami, ve kterých je soustředěn absolutně největší podíl všech finančních prostředků v rámci finančního trhu, mezi Ministerstvem financí, které vykonává dohled nad pojišťovnami a penzijními fondy, a Komisí pro cenné papíry, která vykonává dohled nad kapitálovým trhem, a Úřadem pro dohled nad družstevními záložnami, který vykonává dohled nad družstevními záložnami.
Komise pro cenné papíry již dnes má pozici nezávislého regulátora, tj. vedení komise je jmenováno prezidentem republiky na návrh vlády. Vláda žádným způsobem nemůže do rozhodování komise zasahovat. Tato instituce je zcela samostatná a oné formulace odpovědnosti vlády se v zásadě nelze dovolávat a nelze odkázat na žádné konkrétní ustanovení v zákoně o Komisi pro cenné papíry, kde by vláda jakýmkoliv způsobem mohla vůči komisi uplatňovat svůj vliv. Čili nejedná se o žádný dramatický přesun mimo sféru odpovědnosti vlády, neboť již dnes vláda nemá zákonnou ani ústavní odpovědnost z hlediska fungování bankovního sektoru. Tam je tato odpovědnost plně na České národní bance. Nemá fakticky možnost ovlivňovat výkon odpovědnosti za regulaci kapitálového trhu. Tam je to dnes v rámci sféry působnosti nezávislého regulátora, kterým je Komise pro cenné papíry. Čili v zásadě dnes vláda pouze může uplatňovat svůj vliv skrze svého člena, ministra financí, na fungování dohledu nad pojišťovnami a penzijními fondy. To je jediný segment, který je dnes ve sféře exekutivy a v přímé působnosti exekutivy. Úřad pro dohled nad družstevními záložnami je opět úřad, který je mimo vládní sféru, a jeho provoz je financován družstevními záložnami, ale tento segment je v zásadě zanedbatelný.
Čili z hlediska objemu aktiv se v žádném případě nejedná o nějakou revoluci z hlediska filozofie výkonu dozoru nad finančním trhem, neboť již dnes drtivá většina aktiv je dozorována Českou národní bankou právě v souvislosti s její výhradní pravomocí jako regulátora v oblasti bankovnictví. Pokud jde o Komisi pro cenné papíry, kde je soustředěn další významný objem aktiv, tam již dnes vláda do této oblasti nemůže zasahovat.
Diskuse, která byla vedena, směřovala jednoznačně k závěru, že je potřeba najít jeden subjekt, který by soustředil výkon dohledu nad finančním trhem, s tím, že ovšem nebyla dohoda o tom, jestli tímto jedním subjektem má být v konečné fázi Komise pro cenné papíry, nebo zda tímto subjektem má být v konečné fázi centrální banka. Obě tyto varianty byly posuzovány a následně konsensus a největší podporu i v rámci politického spektra získal návrh na to, aby tento dozor byl integrován v rámci centrální banky.
***