(16.20 hodin)
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, někteří představitelé pravicových stran velmi často se dovolávají ústavního práva vlastnictví, jeho posvátnosti apod. Já bych jenom chtěl říci, že v Listině práv v souvislosti s uvedením ústavního práva vlastnictví se hovoří také o tom, že vlastnictví zavazuje. Tento sociální moment nemůžeme opominout, pokud chceme vlastnictví uplatňovat správně v kategorii celého komplexu ústavních práv.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Nyní prosím pana poslance Vrbíka.
Poslanec Tomáš Vrbík: Dámy a pánové, já jsem měl také připravený projev, ale mám pocit vzhledem k obsazení sněmovny, že opravdu je zbytečné tady přednášet nějaké sáhodlouhé projevy. Ale dovolím si reagovat v tuto chvíli vaším prostřednictvím, pane předsedající, na slova svého předřečníka.
Samozřejmě to, co jste říkal, je pravda, ale ústava říká také, že soukromé vlastnictví je nedotknutelné. Ale nezlobte se na mě, řada věcí, řada právních principů, které v tuto chvíli v nájemních vztazích a v nájemním právu fungují, dělají situaci takovou, že vlastníci nemohou svým majetkem disponovat. To znamená, nepředhazujme si tady v tuto chvíli kousky ústavy a neříkejme si o tom, co je větší a co je důležitější. Já si myslím, že to, o čem vy mluvíte, je samozřejmě pravda; na druhé straně je pravda také to, že i vlastníci přece mají právo nakládat se svým majetkem a že nemohou být omezováni způsobem, jakým jsou mnohdy omezováni. To je jedna poznámka.
Druhá poznámka. Já bych chtěl říci to, že se také připojuji k tomu, co říkala kolegyně Horníková. Myslím si, že změna občanského zákoníka je nesmírně důležitou věcí a že je možná zásadnější věcí než samotný návrh zákona o deregulaci.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Už se nikdo nehlásí do obecné rozpravy? Vypadá to tak, že ne. V tom případě končím obecnou rozpravu. Hlásí se pan ministr, který provede závěrečné slovo.
Ministr pro místní rozvoj ČR Radko Martínek Dámy a pánové, to, co jsme tady vyslechli, jenom hovoří o tom, jak nesmiřitelné jsou různé strany pohledu na tuto problematiku. Svědčí to jenom o tom, jak složité je najít v těchto názorech rozumný kompromis. Já si nestěžuji, je to moje práce, ale musím říci, že tento zákon mě zasahuje více než cokoliv jiného, protože neustále přemýšlím o tom, jestli zvolená cesta je správná, nebo není. Jestli se opravdu někoho nedotkneme, nebo jestli něčí práva nezvýšíme a jiná nesnížíme. Samozřejmě, že považuji za nejrozumnější kompromis původní vládní návrh. Také si myslím, že strany byly spolu nejvyjasněnější, resp. nejkonsensuálnější. Samozřejmě tím myslím i zpět vrácenou novelu občanského zákoníku.
Nicméně realitou je, že se i přes veškeré úsilí, které jsem tomu tady věnoval, nepodařilo najít příslušný počet 101 poslanců na to, aby vládní návrh zákona byl schválen. Tudíž je logické, že jsme museli hledat kompromis, a hledali jsme ho na všechny strany. Nemůže nikdo říci, že to není pravda. Hledali jsme na všechny strany příslušný kompromis. Našli jsme ho jenom na jedné ze tří stran, to znamená u našich koaličních partnerů, a s nimi jsme společně potom předložili návrh, který je tady. Nicméně i tak znovu oceňuji i ty, kteří se dnes k tomuto návrhu nehlásí, za vstřícnost a skutečnou snahu hledat řešení. Nicméně názorové směry byly tak rozlišné, že se kompromis zatím nedal dohledat.
Já bych si dovolil připomenout, o co se vlastně jedná. Dnes hovoříme o 17 procentech bytů, to znamená 83 % bytů se vůbec tato záležitost netýká, 17 % se týká. Ale na tom vůbec nezáleží. Kdyby se to týkalo jednoho bytu, tak je potřeba o tom uvažovat velmi pečlivě. Pokud jde o upravený návrh zákona, myslím, že by bylo dobré, abyste s tím také přistupovali k závěrečnému hodnocení návrhu. Chci říci, že ze 60 % z 700 tisíc bytů bude podle návrhu znamenat měsíční zvýšení k metru čtverečnímu maximálně 4 koruny na metr čtvereční. Šedesát procent. Těch, o kterých se tady hovořilo, je 9 až 9,50 na metr čtvereční, je jedno jediné procento, 8 až 9 korun jsou 2 %, 7 - 8 jsou 4 %. Je potřeba, abychom věděli, o čem se jedná, a věděli také, koho se to týká. Skutečně tato procenta jsou jenom u největších měst a v nejatraktivnějších lokalitách. I tak je potřeba myslet na lidi, kteří tam bydlí. Ale stejně je potřeba myslet také na ty lidi, kteří bydlí např. na venkově, kteří mají svůj domek, kterých se nikdo neptá a kteří jsou ve stejné, mnohdy ještě horší sociální situaci jako ti lidé, kteří bydlí v regulovaném nájemném. A jich se, přátelé, nikdo neptá, jakým způsobem mají zajistit svoji základní potřebu. Stejně tak stavíme s velkou státní dotací sociální byty. Stavíme je pro lidi, kteří se musí prokázat, že jsou sociálně potřební, aby se do těchto bytů mohli nastěhovat. A ceny nájmů v těchto bytech jsou, přátelé, vyšší, než jsou ceny regulovaného nájemného v současné době. Je to spravedlivé?
Takto bych samozřejmě mohl pokračovat, ale nicméně bych chtěl říci, že tento zákon doprovází sociální opatření, které má zde přítomný kolega ministr Škromach ve svém zákoně. To znamená, i ti, kteří nebudou mít problém řešitelný ze svých vlastních zdrojů, budou moci dostat sociální dávku. Navíc naše ministerstvo nabízí každému městu, aby stavělo byty pro sociálně potřebné s velkou státní podporou. Řada měst to využívá, řada měst může v souvislosti s deregulací nájemného, protože pro ně bude znamenat i určitý vyšší příjem, tak bude moci tyto byty ze státní pomoci postavit a zajistit lidem, aby bydleli solidně na úrovni, protože nikdo nechce v tomto státě, aby lidi bydleli pod mostem.
Přátelé, já bych chtěl upozornit ještě na jednu významnou věc. Je docela možné - a já jsem také všem říkal, že se o osud tohoto zákona budu třást až do poslední minuty, až do okamžiku, kdy se budou zvedat zde hlasy, a dokonce i potom, protože pak bude ještě na řadě Senát. Zákon je komplikovaný. Už mnohokrát se nám to nepodařilo prohlasovat. Ale chci všechny upozornit na jednu věc. Skutečně zde reálně, sice ne aktuálně, ale reálně, a to je potřeba říci, hrozí, že může za určitých okolností nastat okamžitá deregulace bez jakéhokoliv přechodného období. Já jsem to popsal v dnešním článku v Právu, takže si ho přečtěte. Důvodů je několik. Říkám znovu, nehrozí to aktuálně, ale reálně to hrozí. A kdo potom bude řešit problémy těchto lidí?
Přátelé, já si myslím, že bychom skutečně měli hledat konsensus a hledat cestu, jakým způsobem vyřešíme tento problém. Vyřešíme ho tak, aby byl co možná nejvyváženější.
Včera se konala tisková konference majitelů bytů, kteří šmahem tento návrh zákona odmítli. Já jim vzkazuji, že až bude u nás normální deregulované nájemné, tak se budou divit, protože některé nájmy, které jsou tady, které jsou tzv. volné, nejsou nic jiného než spekulativní nájmy. A my jim chceme mimo jiné tímto návrhem zákona neumožnit, aby takto dál mohli spekulovat s potřebami některých lidí. Ale samozřejmé je, že tento zákon sám o sobě a deregulace sama o sobě nic nevyřeší. Deregulace to vyřeší jenom v tom případě, že bude doprovázena masivní podporovanou bytovou výstavbou, že bytů bude hodně. A ve spolupráci těchto dvou momentů a dalších věcí, které jsou obsaženy v tomto zákoně, to znamená ve změnách občanského zákoníku s pravidly hry, je možné nastolit ten stav, že spekulativní nájmy skončí.
***