(17.40 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Víte, i to je důvod, proč například osobně plně podporuji šest univerzálních hodnot, které OSN prezentovala v Deklaraci pro třetí tisíciletí. Asi je pan premiér a všichni znáte, já je jenom z jakési slušnosti připomenu: svoboda, rovnost a solidarita, tolerance, nenásilí, respekt vůči životnímu prostředí a sdílená odpovědnost za stav světa. Proto žádám respektování mezinárodního práva a úctu k českému zákonu na ochranu míru. To je podstata mého přístupu k dané problematice.
Ale ještě jednu věc. Text rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1373 z 28. září 2001, na kterou se odkazuje předseda vlády v souvislosti s válečnou operací Spojených států amerických Trvalá svoboda na území Afghánistánu, mám tady zde u sebe, mám ji tady. Ta rezoluce nedává žádný mandát k válečným akcím vojsk Spojených států amerických a kohokoli jiného bez souhlasu Rady bezpečnosti mimo mandát a kontrolu OSN. Tato rezoluce ani neposkytuje nikomu právo porušovat Ženevské konvence. Rezoluce pouze vyzývá ke spolupráci států při přijímání a prosazování neválečných opatření proti mezinárodnímu terorismu. V této rezoluci však není nic, co by ospravedlnilo současné vojenské operace zahraničních vojsk proti kmenovým armádám nebo odporu afghánského obyvatelstva na území Afghánistánu.
Dámy a pánové, dovolte mi, abych vyzval předsedu vlády, ať zkusí v této rezoluci - já už nebudu kritizovat jeho odborné zázemí, ať to třeba zkusí on sám - na kterou tedy on dokonce odkazuje, že ano, nalézt jedinou mezinárodním právem vyžadovanou formuli, která by opravňovala vládu Spojených států amerických k bojovým operacím na cizím území mimo kontrolu OSN a bez výslovného mandátu Rady bezpečnosti. Takové oprávnění v této rezoluci není a českou vládu k účasti na takovém podniku v Afghánistánu a kdekoli jinde tato rezoluce nezmocňuje.
A teď už jenom poznámku, protože totéž se týká i rezoluce Valného shromáždění OSN z 21. 12. 2001 k situaci v Afghánistánu, která vyzývá k pomoci mezinárodního společenství válkou postižené zemi, a nikoli k vedení či pokračování války a bojových operací. To je reakce teď už na ústní vystoupení premiéra. Signalizoval jsem, že tu rezoluci mám u sebe, a já ji panu premiérovi pro jistotu předám. (Předává rezoluci.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Nyní se o slovo přihlásil ministr obrany Karel Kühnl.
Ministr obrany ČR Karel Kühnl Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, celá konstrukce interpelace pana poslance Grebeníčka je založena na jedné základní hypotéze. Ta hypotéza zní: Ministr obrany České republiky v rozporu s Ústavou České republiky poskytl závazek, přislíbil vyslání vojáků Armády České republiky do zahraniční operace. Mohlo by stačit, a já se o to pokusím, vyvrátit tuto hypotézu, a tím přestat diskusi nad danou interpelací, neboť celý její zbytek je jen obvyklým mnohoslovným potvrzením notoricky známé skutečnosti, že pan poslanec Grebeníček, a doufám, že to není celý klub KSČM, nesouhlasí s bojem proti terorismu, pokud v jeho čele stojí Spojené státy americké. Já opakuji, a řekl jsme to z tohoto místa již jednou, že je rovněž notoricky známo, že můj názor je zcela opačný a zcela opačný je i názor vlády České republiky. My se domníváme, že boj proti terorismu musíme vést, a to i za účasti Armády České republiky, ať v jeho čele stojí kdokoli.
A nyní k té hypotéze. Ministr obrany České republiky jako člen vlády České republiky samozřejmě zná ústavu. A protože ji zná, tak ví, a měl by to znát také pan poslanec Grebeníček, že to, co on tvrdí, vůbec není možné, vůbec to nejde. Kdyby se ministr obrany v jakémkoli rozhovoru s kýmkoli tisíckrát takzvaně zavazoval, nebyl by to žádný závazek, byla by to prázdná slova, protože prostě platí Ústava České republiky, která říká, že vyslání vojáků do zahraničí je možné pouze na návrh vlády České republiky po souhlasu obou komor Parlamentu České republiky. Ale já mohu dokázat, že dokonce ani není pravda, že bych takto prázdně se takzvaně zavazoval vůči svému americkému kolegovi.
Pan poslanec Grebeníček si mohl v odpovědi pana premiéra přečíst poměrně přesně to, co se doopravdy odehrálo v rozhovoru, u kterého mimochodem sedělo asi dvacet lidí jako u každého takového oficiálního rozhovoru mezi ministry jednotlivých vlád. V tomto rozhovoru jsme se dotkli obecně za prvé zahraničních operací, misí, v kterých v současné době působí jak američtí, tak čeští vojáci. Připomněli jsme, a připomněla to americká strana, že v roce 2004, kdy Parlament České republiky rozhodl o vyslání speciální skupiny vojsk do operace Trvalá svoboda v Afghánistánu, můj předchůdce kolega Kostelka zcela jednoznačně sdělil americkým partnerům, že naše kapacity nestačí na to, abychom tuto skupinu vyslali jako trvale rotující jednotku, že jsme schopni ji vyslat na šest měsíců, potom ji musíme stáhnout a po nejméně jednoroční personální, technické, materiální obnově je teprve možné případně uvažovat o jejím dalším vyslání. Na žádost americké strany jsem odpověděl otevřeně, jaká je situace. Situace byla taková, že zhruba od října loňského roku byla dokončena tato obnova této speciální skupiny, a já jsem sdělil svému americkému kolegovi, že tato jednotka je schopna nasazení. Zároveň jsem mu jasně a nedvojsmyslně sdělil, že měla-li by být nasazena, musí dojít k tomu, že vláda takové nasazení navrhne, navrhne ho Parlamentu a obě komory Parlamentu České republiky ho musí schválit.
A, vážený pane předsedající, to, co říkám, mohu dokonce dokázat, abych tak řekl, v hard copy. Po našem jednání v rozhovoru s novináři za přítomnosti obou ministrů jsem takto přesně novináře informoval. To je nahráno a mám to dokonce nahráno já na své vlastní videokameře. Milerád ji zítra přinesu, přehraju panu poslanci Grebeníčkovi to, co je na ní nahráno, aby jasně viděl, že si nevymýšlím ani jedno jediné slovo.
Čili k tomu, na čem on staví celou svoji interpelaci, prostě a jednoduše vůbec nedošlo. I kdyby pan poslanec Grebeníček tisíckrát tvrdil, že k tomu došlo, pořád by k tomu nedošlo. V tomto případě neplatí ono staré göbbelsovské, že tisíckrát opakovaná lež se stane pravdou. V tomto případě se nestane pravdou ani na chvíli.
Dovolte mi ale, protože pan poslanec Grebeníček mnoha slovy kritizoval vlastní operaci Trvalá svoboda, abych i k tomu řekl několik slov. Operace Trvalá svoboda samozřejmě není jednostranným válečným podnikem Spojených států. Skutečně se zakládá, a nejenom na jedné, ale hned na třech rezolucích Rady bezpečnosti OSN. Ty druhé dvě jsou mimochodem uvedeny v materiálu, omlouvám se, že ho nemám přímo tady, ale budeme ho projednávat 3. února příští pátek jako návrh vlády České republiky na vyslání této jednotky speciálních sil do operace Trvalá svoboda opět v letošním roce. Rezoluce Rady bezpečnosti je třeba číst v kontextu ostatních dokumentů, v kontextu Charty OSN, v kontextu dokumentů, které vycházejí z Charty OSN, například Severoatlantická smlouva a její článek 5.
Severoatlantická rada po 11. září jednoznačně konstatovala, že článek 5 je aktivován, že boj proti terorismu je bojem všech členských zemí NATO, a také se velká část členských zemí NATO operace Trvalá svoboda účastní.
***