(18.30 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Pokud se totiž podíváme na § 160 zákona č. 561/2004 Sb., což je školský zákon, tam se výslovně píše, že financování vzdělávání se financuje prostřednictvím financování na žáka. Jinými slovy, za žáky jdou peníze, které v rozpočtu stát má. Ještě pro jednoduchost vysvětlím. Je to tak, že stát má nějaké finance na vzdělávání pro určitý rok. V daném určitém roce se vzdělává určitý počet žáků. Když podělíme počtem žáků sumu, kterou stát má, tak nám vyjde na jednoho žáka suma, která jde za tím žákem do školy, kterou si vybral. Z toho je zřejmé, že jestliže je o jednu školu méně, o jednu školu více, to není relevantní a na státní rozpočet to nemá mít žádný dopad.
Důvod třetí. Žádost údajně není v souladu s dlouhodobým záměrem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, a dokonce ani s dlouhodobým záměrem hlavního města Prahy. Dodávám, že v dokumentu Ministerstva školství o zřízení podobných škol není ani zmínka, a to jsem jej četl velmi podrobně. Pokud by žádost kolidovala se záměrem hlavního města Prahy, je asi pravděpodobně, že by ji zřejmě magistrát nepodpořil.
Důvod další. Žáci mimořádně nadaní podle Ministerstva školství se mají vzdělávat v běžných školách na základě principu integrace. Údajná segregace žáků ve specializovaných školách by mohla podle názoru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy způsobit socializační problémy uvedených dětí. Dodávám, že pokud bychom tuto logiku použili také v širším rozsahu, muselo by to podle tohoto názoru vést ke zrušení všech speciálních škol v tomto státě, protože segregace i těchto dětí vykazuje podobná rizika, která v odpovědi paní ministryně školství vyjmenovala. Jsem přesvědčen o tom, že je možné děti dávat jak do speciálních škol, tak je možné také děti integrovat. Oba názory je možné respektovat. Má to být vždycky na přání rodičů. Mají existovat oba možné proudy, jak integrace, tak samozřejmě také umístění dětí do speciálních škol, protože každý případ je individuální a má své vlastní potřeby, očekávání a přání.
Dalším důvodem zamítnutí podle Ministerstva školství je to, že záměr školy Cesta k úspěchu představuje ve své podstatě vytržení skupiny žáků ze systému, který i pro ně nabízí dostatek vzdělávacích možností. Namísto zřízení školy specializované na vzdělávání současně nadaných i hendikepovaných žáků by podle názoru ministerstva měli jejich rodiče použít služeb pedagogicko-psychologických poraden. U tohoto bodu se raději zdržím komentáře, protože si myslím, že rodiče dětí vědí nejlépe, co jejich děti potřebují, a nepotřebují k tomu, aby jim nějaký ministerský úředník, respektive paní ministryně říkala, co je pro ně dobře a co je pro ně špatně.
Konečně důvod poslední. Ministerstvo uvádí, že školský zákon nepočítá se zřizováním samostatných škol výlučně pro nadané žáky. Dodávám, že formálně se má jednat o běžnou základní školu s běžnými nároky na normativní financování. Jen potenciální žáci jsou poněkud jiní a s jinými nároky na vzdělávání, má-li být účinné. Paradoxně potenciálním žákům uvedené školy hrozí, že neskončí v běžné obecné škole, ale ve škole, která se dřív před účinností nového školského zákona nazývala školou zvláštní.
Ani jediný bod, který paní ministryně uvedla, tedy bod zdůvodnění, není odvozen z nesplnění nějakých závazných podmínek. Naopak, všechny jsou postaveny na subjektivním vidění problematiky ministerskými úředníky. Jen s trochou nadsázky by se všechny tyto jakoby rádoby argumenty daly shrnout do jediného. Ministerstvo si z nějakého podivného důvodu vznik školy nepřeje. Jaký je důvod? Proč si takovou školu ministerstvo nepřeje? To nevím a rád bych se na to paní ministryně zeptal, ale bohužel paní ministryně dala přednost návštěvě zasedání konference rektorů a vyhnula se této pro ni zřejmě nepříjemné interpelaci.
Její pětistránková odpověď obsahuje sice mnoho slov, mnoho vět, dokonce jsem se tam dočetl, jakým způsobem se stanoví krajské normativy, takže paní ministryně se mě snažila poučovat, jak se financuje v tomto státě, to ví každý poslanec školského výboru možná lépe než paní ministryně, nicméně jsem se nedozvěděl nic konkrétního a na své čtyři otázky jsem nedostal žádnou odpověď.
Protože odpověď nedostanu ani dnes, neboť paní ministryně zde není, navrhuji toto usnesení: Sněmovna vyslovuje nesouhlas s odpovědí ministryně školství Petry Buzkové na písemnou interpelaci poslance Waltera Bartoše ve věci nezařazení soukromé základní školy Cesta k úspěchu, s.r.o., do školského rejstříku. Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Bartošovi. Registruji jeho návrh na usnesení. V otevřené rozpravě se nicméně nikdo nehlásí, takže přerušuji projednávání této interpelace do zítřka do rána, kdy bude hlasováno o návrhu pana poslance Waltera Bartoše.
Druhým, kdo interpeloval paní ministryni, je pan poslanec Petr Bratský ve věci státního rozpočtu na rok 2006. Interpelace spolu s odpovědí se předkládá jako tisk 1231.
Poslanec Petr Bratský: Děkuji, pane předsedající, za slovo i za uvedení problematiky. Vážené kolegyně, vážení kolegové, získali jste písemný materiál, ve kterém jsou jak mé dopisy, tak odpověď paní ministryně. Když jsem chtěl projednat tuto záležitost na školském výboru, paní ministryně mě požádala, že potřebuje už nutně odejít, abych věc nezařazoval, abych ji zařadil na jednání speciálního podvýboru pro tělovýchovu. Já jsem jí vyšel vstříc, neboť jsem vstřícnost sama. Ona to dobře ví. Podvýbor jsme svolali. Nepřišla tam, opět velmi zatížena časově. Chápu to, ovšem nepřišel ani pan náměstek Hrdý, který má tu věc na starost. I to jsem ochoten pochopit, ale bohužel tím pádem se nedostaneme k odpovědi na některé věci, které jsem chtěl dnes paní ministryni položit zde. Ona zde opět není.
Proto jí, kterou možná to téma tolik nezajímá, ale spíše vám, které toto téma zajímá, protože se kupodivu nejedná jenom o sport a tělovýchovu, ale jedná se o finance, to sdělím. Možná že se dočkám nějaké odpovědi od paní ministryně. Možná že vy, kteří jste zůstali v těchto lavicích, pohovoříte se svými poslaneckými kluby, až se bude hovořit o tom, zda souhlasit, anebo nesouhlasit s odpovědí paní ministryně, že přesvědčíme kluby, aby vyjádřily nesouhlas prostě jenom proto, aby se tento materiál projednal znovu veřejně, aby paní ministryně prostě přišla.
Opravdu bych byl velmi rád, protože by se dozvěděla mimo jiné odpověď, kterou pro mě vypracoval pan magistr Rác, zaměstnanec jejího ministerstva, který mně popisoval, a celému podvýboru, v písemném materiálu, který jsme od něj dostali, postup v loňském roce, kdy se snažil vyvinit z toho, že prostředky určené pro provoz a údržbu, které byly zařazeny do Isprofinu, speciálně 233510, nebyly původně určeny pro provoz a údržbu a opravy, ale byly určeny na investice. Samozřejmě, když jsme získali dopis toho samého úředníka ministerstva, který jsem si vzal, tak jsem ho chtěl paní ministryni přečíst. Ten dopis je návodem, jak z investice udělat opravu a údržbu. Říká tam dotčené tělovýchovné jednotě, jak to mají provést. Poté byly samozřejmě prostředky dány. Na základě těchto skutečností jsme chtěli, aby v roce 2006 se podobná situace neopakovala, protože pokud Sněmovna vytvoří prostředky pro to, aby byly určeny na provoz a údržbu, protože poslanci vědí, proč chtějí právě na tyto věci dát, tak to nemůže jít na akce, které jsou předem žádány jako čisté investice. Dozvěděli jsme poté, že existuje na Internetu ministerstva tabulka, která přesně eviduje tyto akce, a že v tabulce je zároveň akce, která získá podporu státu.
***