(15.10 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Paní kolegyně Páralová to tu předvedla dokonale. Hovořila o válcování odborné veřejnosti, jako kdyby odborná veřejnost byla jednotná, jako kdyby pluralita, která je typickým jevem pro společnost, kde existuje politická svoboda, nebyla normálním fenoménem, který se netýká jen politické sféry, ale týká se i sféry odborné. Odborná sféra právnická se skutečně vyznačuje značnou pluralitou názorů. Zjistili jsme to, pokud bychom to snad nevěděli, při diskusích o mnohem méně závažných otázkách, než je zákoník práce. Při diskusi o novém trestním kodexu jsme také zaznamenávali rozdílné názory různých skupin odborné veřejnosti, a zákoník práce je nepochybně právním předpisem, kde zájmových střetů je mnohem více, a zájmové střety nejsou jenom odborné povahy, ale mají za sebou, jak jsme o tom hovořili podrobně v prvním čtení, velmi významné rozdíly v sociálních zájmech.
Paní kolegyně Páralová tady mluvila o tom, že vláda a snad sociální demokracie bolševicky válcuje veřejné mínění odborné i mínění v této Sněmovně. Vážená paní kolegyně, svého času bylo období, kdy se mluvilo o pravicovém bolševismu ODS. Bylo to období, které naštěstí minulo, protože ODS většinu nemá. Je jenom příznačné, jestliže nyní se v této Sněmovně dosahuje normálním způsobem demokratické většiny, že se to považuje za bolševismus. Asi musíme zaznamenat, že dnes bychom zřejmě měli mluvit o pravicovém menševismu ODS, ale nemyslím si, že bychom si s těmito pojmy měli takto zahrávat, protože je to hloupé a není to vůbec přiměřené vážnosti této věci.
Všichni dobře víme, že ve všech zemích Evropské unie problematika zákoníku práce je složitá, že zachování právního postavení pracujících i zajištění určité flexibility je problémem všude. V tomto směru, když se kolegyně Páralová dovolává zkušeností z Holandska, je třeba říci, že právní vývoj v takovéto oblasti musí vycházet z určitých, nechci říci přímo tradic, ale z toho, jak právní vývoj v této oblasti se vyvinul u nás, a nemůžeme sem implementovat neorganicky to, co je spjato s fungováním společnosti jiné, byť také na bázi sociálně tržní ekonomiky. Momentů, které se uplatňují v právní úpravě, je tady mnohem více a musí se postupovat citlivě, protože v jiných souvislostech se setkáváme s tím, že různé právní instituty, které se do našeho právního řádu nehodily, působí zbytečné komplikace.
Ve vypjaté předvolební atmosféře, která se samozřejmě v tomto jednání významně promítá, bychom přece jen měli i v zájmu toho, abychom trochu zlepšili svůj obraz ve veřejnosti, přistupovat ke složitým problémům věcně, racionálně, bez zbytečného přehánění, bez zbytečně silných slov, která k ničemu nejsou. Tomu bych osobně dával přednost. (Potlesk části poslanců.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Do obecné rozpravy se hlásí pan poslanec Grospič, po něm pan poslanec Benda. Prosím, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych také řekl pár poznámek ještě v rámci obecné rozpravy k předloženému tisku 1153 a 1154.
My se díváme, a mohu určitě hovořit za celý klub KSČM, na zákoník práce jako na nesmírně vážnou normu. Jsme si vědomi toho, že pokud chceme, aby se lidem v této zemi žilo lépe, pak je samozřejmě nezbytná také určitá míra ochrany lidí, kteří pracují v takzvaném zaměstnaneckém poměru v závislé činnosti. Myslíme si, že destabilizace pracovního práva, uvolnění pracovněprávních vztahů v takové podobě, v jaké si to představuje třeba ODS nebo KDU-ČSL, nepřispějí k sociálnímu smíru a k sociální stabilitě naší země.
Myslím si, že my jsme jako klub dostatečně vyjádřili, že se nedíváme černobíle na předložený návrh zákoníku práce, že vnímáme zcela vážně celou šíři problematiky, jak byla vládou předložena a jak se připravovala. Nicméně bych chtěl říci, že jedním ze základních pozitiv navržené úpravy, a proto také KSČM vyjádřila podporu stávajícímu navrženému znění zákoníku práce, je podle našeho názoru to, že nezhoršuje postavení pracujících, že alespoň konzervuje a zabezpečuje stávající rozsah práv a povinností jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele a že zabraňuje propadu postavení odborů, který tady byl od roku 1990. My se domníváme, že v současné společnosti, kdy stále větší váha v pracovněprávních vztazích se přisuzuje kolektivním smlouvám, smluvní volnosti a kolektivnímu vyjednávání, je úloha odborových organizací a specifika jejich práv a povinností nezastupitelná.
Domníváme se, že taková uvolnění pracovně právních vztahů, jaká jsou nám třeba předkládána z pravice v podobě možnosti výpovědi bez udání důvodu, nemají co dělat v moderní společnosti, která chce promítnout do svého loga i standardní míru ochrany sociálních práv a jistot občanů, protože zaměstnavatel i zaměstnanec, když chtějí ukončit pracovní poměr oba shodně, mohou tak učinit vzájemnou dohodou, a není potřeba jednostranně se zbavovat ze strany zaměstnavatele zaměstnanců tím, že je, aniž je na to někdo upozorní, bude z hodiny na hodinu propouštět, byť za určité odstupné. Myslím, že takové kroky, které vedou k tomu, že by dokonce tento skutek byl podvázán tím, že pokud zaměstnanec obdrží odstupné, zbavuje se svých práv domoci se například neplatnosti takového úkonu soudní cestou, jsou naprosto amorální a neslučitelné se současnou společností.
Já bych proto chtěl říci, že přijetí zákoníku práce je o demokracii a o většině, která bude v této Poslanecké sněmovně rozhodovat. Nevidím na tom nic špatného, když parlamentní strana, která má ve svém programu obhajobu práv pracujících, podpoří takový návrh a takovou normu, která vyjadřuje v jejích představách dostatečnou míru práv pracujících. (Potlesk z levé strany sálu.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, to byl pan poslanec Grospič. Nyní jsem viděl pana poslance Marka Bendu jako dalšího přihlášeného do obecné rozpravy.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády, dámy a pánové, já jsem na úvod ve své zpravodajské zprávě za ústavněprávní výbor sdělil pouze stanovisko tohoto výboru a na výzvu pana předsedajícího jsem odmítl komentovat jednání tohoto výboru, protože mi to ve zpravodajské zprávě připadalo neslušné, nyní ale využívám svého práva jako řadový poslanec zde vystoupit.
Ústavněprávní výbor se pokoušel zabývat pouze oněmi oblastmi, které jsme shledávali ne za problematické z hlediska sociálních jistot, ale za problematické z hlediska ústavnosti a z hlediska smysluplnosti právního řádu v České republice.
***