(15.00 hodin)
(pokračuje Páralová)
Nebere totiž v úvahu, kdo ve skutečnosti za pracovní úraz odpovídá. Odstupné by obdržel i zaměstnanec, který by si úraz přivodil výlučně svým zaviněním a třeba i v opilosti.
Naopak vítám návrh s číslem 50, který odstraňuje zákaz pro zaměstnavatele prodlužovat dovolenou jen o dny. Vláda totiž ve svém návrhu požadovala, aby zaměstnavatel, pokud se rozhodne dát zaměstnancům další dovolenou nad zákonný rámec, mohl dovolenou prodloužit pouze o celé týdny.
Pod číslem 57 výbor vrací do zákoníku nešťastnou úpravu týkající se čerpání loňské nevybrané dovolené. Vládní návrh totiž původně vyhověl názorům převážné části odborné veřejnosti, že novela zákoníku práce týkající se čerpání dovolené provedená zákonem číslo 436/2000 Sb. byla nesmyslná. Ta stanoví, že pokud zaměstnanec nevyčerpá dovolenou do povinného rozsahu čtyř týdnů v kalendářním roce a zaměstnavatel nestanoví její vyčerpání či dočerpání v příštím roce do 31. října, čerpá zaměstnanec ze zákona tuto dovolenou od prvního listopadového dne. Není-li dovolená vyčerpána pro překážky v práci ani do konce tohoto následujícího roku, nárok na ni zaniká. Vládní návrh alespoň odstranil ono nesmyslné čerpání dovolené od 1. listopadu příštího roku. Přesto tato právní úprava je ve světě naprosto ojedinělá a představuje český Kocourkov. Nic přece nebrání tomu, aby dovolenou bylo možné nashromáždit i za několik let, jak je tomu v řadě evropských zemí, např. v Holandsku, obvyklé. Alespoň je nutné ocenit, že návrh stanoví určitou benevolenci k ženám na mateřské a rodičovské dovolené.
Pod bodem 71 výbor vylučuje použitelnost některých ustanovení občanského zákoníku, a to ustanovení o určení, o zástavní smlouvě, věcných břemenech, o zástavním právu, o podzástavním právu a zadržovacím právu. Přitom nynější zákoník práce některé z těchto zajišťovacích institutů přímo upravuje, a to i ručení a částečně i zástavní právo. Návrh zhoršuje nynější právní úpravu.
Tolik k usnesení výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.
Jednání výboru dále potvrdilo má slova o tom, že zákoník práce byl šit horkou jehlou a že obsahuje formální chyby a nepřesnosti. Důkazem je fakt, že ačkoliv nebyl přijat ani jeden návrh Občanské demokratické strany, přijal výbor 80 pozměňovacích návrhů, z nichž 70 návrhů vypracovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí, aby napravilo své chyby. Opravy evidentních chyb ministerstvo cudně označuje jako zpřesnění. Zdůvodnění jednotlivých pozměňovacích návrhů, které Ministerstvo práce a sociálních věcí vypracovalo, zní takto: gramatické zpřesnění dvakrát, zpřesnění v souladu s něčím dvakrát, věcné zpřesnění desetkrát, věcné a legislativně technické zpřesnění dvanáctkrát, jedenkrát zpřesnění s ohledem na kontext zákona, zpřesnění ve vztahu k určitému paragrafu šestadvacetkrát. Další zpřesnění jedenkrát a samotné zpřesnění třikrát. Tolik chyb bylo ve vládním návrhu zákoníku práce!
Vláda tímto způsobem chrlí desítky nových zákazů, příkazů, omezení, sankcí a pokut, aby občany co nejpřísněji kontrolovala a co nejvíce sešněrovala, a sama dělá chyby, aby sama ze sebe setřásla veškeré kontroly, které pro její práci existují. Vláda odhodila v dál názory odborné veřejnosti, vláda odhodila v dál názor Legislativní rady vlády, vláda odhodila v dál připomínkové řízení, vláda odhodila v dál Radu hospodářské a sociální dohody. Vláda odhodila v dál názory demokratické opozice. Proto považuji za nekonečnou drzost vlády, že si dovolí tak důležitý zákon s tolika věcnými chybami předložit Parlamentu České republiky.
Dávám návrh na zamítnutí návrhu zákona včetně doprovodného zákona, tedy dávám návrh na zamítnutí tisků 1153 a 1154. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To bylo vystoupení paní poslankyně Páralové. Do obecné rozpravy se písemně přihlásil pan poslanec Tomáš Vrbík, dalším přihlášeným je pan profesor Zdeněk Jičínský. Nyní prosím pana poslanec Vrbíka.
Poslanec Tomáš Vrbík: Vážené kolegyně, vážení kolegové, k vládnímu návrhu zákoníku práce tady bylo řečeno už mnoho. V současnosti projednávaná úprava je tak výsledkem připomínek celé řady institucí, jež se snažily prosadit své představy o podobě nového pracovního kodexu s větším či menším úspěchem. Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví přijal na své schůzi celou řadu pozměňovacích návrhů, které v některých ohledech odrážejí např. stanoviska Asociace kolektivního vyjednávání k některým bodům vládního návrhu. Nicméně se obávám, že v celku k posunu větší liberalizace pracovněprávních vztahů nedošlo.
Svůj nesouhlas a výhrady k provázanosti zákoníku práce na občanský zákoník, resp. nový soukromoprávní kodex, jsem zde již prezentoval. Proto se omezím v tuto chvíli pouze na dvě konkrétní poznámky k vládnímu tisku.
V § 2 vládního návrhu se objevuje jedna z klíčových konstrukcí pro interpretaci pracovněprávního kodexu, a sice zásada, že co není zakázáno, je dovoleno. Tam, kde to zákon výslovně zakazuje, není možné mezi účastníky právního vztahu sjednat odchylnou úpravu. Potud je interpretace jasná. Jak ovšem vykládat ustanovení, kde není z textového vyjádření zcela zřejmé, zda jde o zákaz, či nikoli? Obchodní zákoník např. tento problém řeší metodou taxativního výčtu ustanovení, od nichž není možné provést smluvní odchylku, a vyloučil tak jakékoliv praktické obtíže při jejich výkladu. Jsem si vědom, že tento způsob úpravy je náročný především pro zákonodárce, ale adresát právní normy z takovéto úpravy pouze profituje. Právní norma se pak pro něj stává čitelnou, přehlednou a jasnou. Vzhledem k tomu, že vládní návrh se prezentuje mimo jiné jako norma se snadnou aplikací jejími uživateli, zvažme do budoucna i možnost, jak zvýšit komfort všech jejích adresátů.
Další moje poznámka směřuje k tématu, které jsem zde nedávno na tomto místě otevřel. Jedná se o problematiku neplatného rozvázání pracovního poměru a z toho vyplývajících konsekvencí. Dovolím si v této souvislosti předložit v podrobné rozpravě pozměňovací návrh, který dle mého názoru řeší celou řadu problémů. Řešení představuje zakotveni institutu výpovědi z pracovního poměru bez udání důvodu za přiměřenou náhradu poskytnutou zaměstnavatelem propuštěnému zaměstnanci. Ve snaze předejít některým nesouhlasným postojům předesílám, že uvedenou úpravu nejen já, ale i řada právníků nepovažuje ani za protiústavní, ani v rozporu s mezinárodními úmluvami. Podstatnou funkčnosti výpovědi bez udání důvodů je totiž zajištění spravedlivé a přiměřené kompenzace ze strany zaměstnavatele.
Dámy a pánové, jsem přesvědčen, že shora uvedené postřehy transformované do litery zákona by pomohly vyřešit řadu diskutovaných problémů a celkově by tedy přispěly k přehlednosti pracovního práva jako celku. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní poprosím pana poslance Zdeňka Jičínského, aby se v obecné rozpravě ještě ujal slova.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, kolegové, kolegyně, chci jenom několik poznámek k vystoupení paní poslankyně Páralové, která užívala po mém soudu velmi silných slov při diskusi o problematice, která je pro nás všechny velmi důležitá. To, zda Parlament přijme zákoník práce, nebo ne ještě v období, které nám zbývá do voleb, je pro mnoho našich občanů i voličů do této Sněmovny velmi významnou věcí.
Já jsem nejednou upozorňoval v této Sněmovně i s vědomím marnosti svého počínání, že se tu často při diskusi o právních problémech, které samozřejmě mají svou sociálně politickou vazbu, užívá zbytečně silných slov, zbytečně silných výrazů, které opravdu činí věcnou diskusi obtížnou.
***