(16.20 hodin)
(pokračuje Páralová)
Pozměňovací návrh 32. V § 143 se v odst. 1 za slova "na žádost zaměstnance" vkládají slova "nebo po dohodě s ním".
Odůvodnění: Ačkoli to současná právní úprava neumožňuje, bývá bezhotovostní výplata mzdy se zaměstnanci často dohodnuta v pracovní smlouvě.
Návrh č. 33. V § 146 odst. 1 písm. b) zní: "b) na základě dohod o srážkách ze mzdy (§ 327) nebo k uspokojení závazků zaměstnance podle zvláštního právního předpisu - odkaz na poznámku pod čarou x - nebo na základě dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem - poznámka pod čarou x, § 551 občanského zákoníku."
Odůvodnění: Vládou navržená formulace týkající se uspokojení závazků zaměstnance může být nejasná. Je proto vhodné uvést, že tyto jiné závazky kromě dohod o srážkách ze mzdy se zaměstnavatelem podle § 327 vyplývají buď z občanskoprávní dohody o srážkách ze mzdy dle § 551 občanského zákoníku - viz návrh jeho novely v doprovodném zákoně - a dále z eventuální dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, která je uvedena v § 149 odst. 1.
Návrh č. 34. V § 149 se vkládá odst. 5, který zní: "(5) Nejde-li o srážky podle § 146 odst. 1 písm. c) nebo o srážky ve prospěch zaměstnavatele, má zaměstnavatel právo, aby mu zaměstnanec, z jehož mzdy jsou srážky prováděny, uhradil poplatky za bankovní převod sražené částky nebo za její poukázání prostřednictvím držitele poštovní licence věřiteli. Zaměstnavatel si může tyto poplatky srazit ve svůj prospěch ze zaměstnancovy mzdy. Pořadí této pohledávky zaměstnavatele se řídí pořadím pohledávky, na níž je srážka ze mzdy prováděna; zaměstnavatel má právo na úhradu poplatků v plné výši, když sražená částka nepostačuje na plná uspokojení pohledávky, na níž se sráží."
Odůvodnění: I když novelou § 551 občanského zákoníku, kterou obsahuje návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce, dojde k výraznému omezení okruhu srážek ze mzdy prováděných zaměstnavateli na základě dohod o srážkách ze mzdy, je třeba uznat zásadu, že náklady na výplatu sražených částek třetím osobám, věřitelům, oprávněným, by měl hradit zaměstnanec, nikoli zaměstnavatel. To platí i při soudních a úředních exekucích. Zaměstnanec (?) v těchto případech nyní hradí převodní poplatky, popř. poukazečné, kdy zajišťuje výplatu těchto částek věřitelům. Na své náklady tak nese výdaje, s nimiž nemá nic společného. Jde o právní úpravu poplatnou bývalému režimu.
Pozměňovací návrh 35. V § 190 odst. 2 zní: "(2) Odst. 1 se nevztahuje na používání motorového vozidla při pracovních cestách, u kterého se poskytování náhrad řídí § 157 až 160."
Odůvodnění: Zákon by neměl bránit tomu, aby mohla být zaměstnanci poskytována náhrada za opotřebení jeho vlastního motorového vozidla, které je používáno v jiných případech než při pracovních cestách. Jde o případy, kdy zaměstnanci na základě dohody se zaměstnavatelem takové vozidlo používají v rámci pravidelného pracoviště. Proto je vhodné vládou navržený text doplnit o slova "při pracovních cestách".
Pozměňovací návrh č. 36. V § 203 odst. 2 písm. c) se na začátek vkládají slova "který je členem orgánu odborové organizace".
Odůvodnění: Zakotvení placeného pracovního volna pro všechny zaměstnance k účasti na odborovém školení v rozsahu nejméně pracovních dnů v roce je extrémní a navíc nepotřebné. Pracovní volno by mělo být vztaženo jen na členy odborového orgánu. To je i v souladu s články 2 a 10 Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 140/1974 o placeném studijním volnu, číslo 491/1990 Sb. Takže až uslyšíte, že zákoník práce nezvyšuje pozici odborů, podívejte se na § 203 odst. 2 písm. c).
Pozměňovací návrh č. 37. V § 212 odst. 1 se slova "na její poměrnou část" nahrazují slovy "její poměrnou část".
Odůvodnění: Legislativně technická úprava k pozměňovacímu návrhu výboru pro sociální politiku a zdravotnictví č. 49.
Pozměňovací návrh č. 38. V § 213 odst. 4 se vkládá na konec věta: "Pracuje-li zaměstnanec podle rozvržení pracovní doby v různě dlouhých směnách, může mu zaměstnavatel dovolenou přepočítat na hodiny."
Odůvodnění: Nynější i nově navržená právní úprava dovolené zaměstnanců s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou vyvolává problémy v případech, kdy zaměstnanec má rozdílnou délku jednotlivých směn. Do výpočtu podle § 213 odst. 4 se totiž zahrnují všechny směny bez ohledu na jejich délku, takže aritmetický výsledek délku směny průměruje. Pro tyto zaměstnance by bylo spravedlivější, kdyby nárok na dovolenou byl přepočítán na hodiny, takzvaný hodinový fond dovolené, a zaměstnanec vyčerpal ze své dovolené příslušný počet hodin odpovídající délce příslušné směny, z níž dovolenou čerpá. Tím by se současně ztotožnilo čerpání dovolené s poskytováním náhrady za dovolenou, která je zaměstnanci poskytována ve výši průměrného hodinového výdělku za příslušný počet pracovních hodin ve směně.
Pozměňovací návrh č. 39. V § 213 se vkládá odst. 5, který zní: "(5) Přechází-li zaměstnanec v průběhu kalendářního roku z rovnoměrného rozvržení pracovní doby do nerovnoměrného a naopak, přepočítá zaměstnavatel již vyčerpanou dovolenou na její délku, která zaměstnanci přísluší z rozvrhu pracovní doby, do něhož přechází." Odst. 5 se označí jako odst. 6.
Odůvodnění: Jedním z největších výkladových problémů délky dovolené je její přepočet, jestliže zaměstnanec přechází v průběhu roku, a někdy i několikrát, z rovnoměrného do nerovnoměrného rozvržení pracovní doby a naopak. Stává se to při zastupování za nemocného pracovníka. V praxi dochází u zaměstnavatel u řady pochybení. Např. je nárok na dovolenou zjišťován poměrnou částí pro jedno či druhé rozvržení pracovní doby, což odporuje zákonu. Správný postup by měl být proto stanoven zákonem, a to tak, že se již vyčerpaná dovolená v daném roce přepočítá rozvržením pracovní doby, do něhož zaměstnanec přechází, a to poměrem délky směny v jednom i druhém režimu pracovní doby, např. 8:1.
Pozměňovací návrh č. 40. V § 213 se v odst. 5 - číslování dle vládního návrhu - slovo "drážní" vypouští.
***