(11.40 hodin)
(pokračuje Filip)
Pokud jde o mé chování. Chci říci prostřednictvím předsedajícího panu kolegovi Janečkovi: Ano, zúčastnil jsem se samozřejmě pietního aktu k nedožitým devadesátinám bývalého prezidenta Československé socialistické republiky Gustáva Husáka společně s jeho stranickými kolegy z KDH. (Veselost v sále. Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Přednostní právo, jinak s řádnou přihláškou stále čeká pan poslanec Miroslav Beneš. Prosím, pan kolega Kováčik, předseda poslaneckého klubu KSČM.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji, pane předsedající. Nebojte se, nebudu dlouho zdržovat. Snad jenom takovou drobnou poznámku, vlastně dvě.
Z vývoje debaty posledních minut mám pocit, že jsme se příliš vzdálili od merita věci, od tématu, které tady už druhý den projednáváme, až snad k tomu, že snad z dozorčí rady konsolidační agentury má být odvolán i Gustáv Husák.
Druhá poznámka. Dojdou argumenty, dojde střelivo, dojde věcná poloha a vytahuje se antikomunismus. Ono to snad už tak moc nepůsobí. Pojďme se skutečně vrátit k práci. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Stále debatu považuji za důležitou, aby bylo jasné, kdo s kým hlasuje v tomto tématu. (Neklid v sále. Nesouhlasné výkřiky poslanců.) V tuto chvíli je přihlášen s řádnou přihláškou pan poslanec Beneš. Pan kolega Exner s faktickou poznámkou. Prosím.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, vaše glosy jsou někdy vtipné, někdy ne. Dovoluji si vás upozornit, že jednací řád vylučuje vaše vstupování do diskuse v jejím průběhu. Pokud si chcete vzít slovo, laskavě si ho vezměte.
Pokud jde o samu podstatu toho, co jste právě řekl, tak jistě lidé, kteří se zajímají o to, kdo s kým hlasuje, si mohou výsledky hlasování prohlédnout v řadě dokumentů, které k tomu slouží, a nemusíte jim to objasňovat. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Sdělení pro vás. Musel jsem, pane kolego, si najít nějaký důvod pro to, abych vůbec připustil celou řadu vystoupení předcházejících kolegů z té strany i z té strany jednacího sálu. S řádnou přihláškou pan kolega Beneš.
Poslanec Miroslav Beneš: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, samozřejmě, že když se podíváme na název bodu odvolání členů dozorčí rady České konsolidační agentury, tak zdánlivě se debata ubírala úplně jiným směrem.
Dovolte, abych malinko, pro někoho nadneseně, pro někoho reálně (shrnul?): Nebýt temných let naší historie, nebýt zestátňování, nebylo by privatizace. Nebýt privatizace, nebylo by nákladů transformace a nehovořili bychom o České konsolidační agentuře. (Potlesk zprava) To tedy za prvé.
Za druhé. V první polovině 90. let se česká společnost snažila dostat z marasmu, ve kterém se nacházela díky předchozím desetiletím. Snažila se o to svojí vlastní cestou. Tady zaznělo velmi tvrdé, velmi strohé odsouzení z úst mého protivníka, poslance za sociální demokracii pana profesora Jičínského. Dovolte, abych se proti tomu důrazně ohradil. Já bych totiž chtěl vědět, ve které zemi, kde došlo k tak masivnímu zestátnění, probíhala transformace souměřitelně s Českou republikou. Bylo to v Polsku, kde lidé přišli o úplně veškeré úspory? Bylo to v Maďarsku, kde skoro nic ze státu v podstatě nezbylo? Bylo to v zemích bývalého východního Německa? Upozorňuji, že v zemi, kde právo předběhlo ekonomickou transformaci, protože ze dne na den začaly platit zákony, které byly vyzkoušené ve fungujících demokraciích.
Vážené dámy, vážení pánové, měl jsem smůlu. Většinu svého života jsem strávil v totalitním systému. Byl jsem možná na jiné straně než někteří z těch, kteří dnes totalitní systém tady oprašují a obraňují.
Vážené dámy, nerad chodím na pohřby, ale dovolte, abych, když už se tady hovořilo o pohřbech, připomněl své kamarády, kteří se nedožili ani padesáti let, protože dělali na uranu na čelbách, které nebyly větrány, protože tehdejší náš systém neměl dost peněz na to, aby byl ochoten a schopen bránit své lidi, kterými se tolik holedbal. (Potlesk zprava.)
Vážené dámy, vážení pánové, ano, některým z vás se to nelíbí. Zazněla tady připomínka. Já jako člověk, který je bytostným demokratem, říkám prostřednictvím předsedajícího panu profesorovi Jičínskému, že jsem s tím měl problémy v minulém režimu, a věřte mi, že kolikrát s tím mám problémy i v tomto režimu. Jsem rád za demokracii. Mrzí mě, že Komunistická strana Čech a Moravy dostává tolik hlasů, kolik dostává. Není to, vážené dámy a vážení pánové, také tím, že na vývoj v první polovině 90. let kydáme tolik bahna, ač si to nezaslouží? (Výkřiky ze sálu.)
Dámy a pánové, těším se, až kuponovou privatizaci, až privatizaci z 90. let posoudí historici, ekonomičtí analytici, nikoliv politici od tohoto řečniště. Bohužel to bude trvat minimálně dvě generace. Pro ty z vás, kteří víte, že jedna generace je 20 let, vám bohužel říkám, že to bude let 40.
Nyní, dámy a pánové, dovolte, abych se vrátil zcela jednoznačně k návrhu na odvolání dvou členů Konsolidační agentury, shodou okolností zástupců politické strany, která kritizovala a kritizuje způsob privatizace Unipetrolu. Vážené dámy, vážení pánové, vím, jak to dopadne. Vím, že za přístup Komunistické strany Čech a Moravy k privatizaci Unipetrolu je zapotřebí odvést také nějaký obolus. Budeme toho svědky za nepatrnou chvíli.
Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Kolega Kováčik, kolega Filip. Zatím dva.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji, pane předsedající. Jen na dvě věci z vystoupení kolegy Beneše musím reagovat. Vezmu je popořádku tak, jak zazněly.
Vaším prostřednictvím, pane předsedající, se ptám pana kolegy Beneše, jestli zajisté myslel tím, čím začínal svoji řeč, to, že nebýt socialismu a toho, co tady vybudoval, nebylo by dnes co privatizovat a o co se tady hádat a bít, tolik ostouzeného.
Poslední poznámka je možná trošku vážnější. Zase vaším prostřednictvím, pane předsedající, vzkazuji panu kolegovi Benešovi. Ve výčtu těch, kteří by se měli podle něho zcela seriózně a vážně zabývat první polovinou 90. let, alespoň mně osobně, ale věřím, že nejsem sám, chyběla ještě jedna kategorie, a to vyšetřovatelé. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: V tuto chvíli má slovo pan kolega Vojtěch Filip. Posléze pan kolega Exner. Avizuji, že v tuto chvíli si netroufám ukončit debatu svým rozhodnutím, neboť by to mohlo být vnímáno tak, že poté co se diskutuje takto široce, bráním někomu se vyjádřit. Rozprava bude pokračovat do té doby, dokud se do ní bude někdo hlásit.
Pan kolega Filip.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Vážení členové vlády, paní a pánové, podle mého názoru není demokratem ten, kdo se za demokrata prohlašuje, ale ten, kdo se demokraticky chová.
Pokud jde o dozorčí radu konsolidační agentury, klub KSČM ještě pod mým vedením v roce 2001 navrhoval do této dozorčí rady jednoho člověka podle tehdy počtu poměrného zastoupení. To, že jste to neumožnili, je vaší věcí. To, že o to usilujeme dnes, je snad logické, když místo 24 poslanců máme 41.
***