(15.10 hodin)
(pokračuje Hašek)
Já jsem připraven jako zástupce předkladatelů samozřejmě akceptovat lhůty na event. delší projednávání v rámci výborů, jsem připraven v rámci zemědělského výboru spolupracovat, tak jak o tom koneckonců hovoří i stanovisko vlády, na dopracování a upřesnění tohoto návrhu zákona a věřím, že jej, kolegyně a kolegové, propustíte do druhého čtení a umožníte, aby se zemědělský výbor mohl plnohodnotně a kvalifikovaně předloženým návrhem zákona zabývat.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Prosím, aby se nyní slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Oldřich Němec.
Poslanec Oldřich Němec: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, jak již tady bylo řečeno předkladatelem, tak hlavním principem navrhované právní úpravy je určení kompetencí orgánů veřejné správy na úseku státní správy lesů ohledně poskytování mandatorních výdajů vyplývajících z lesního zákona. Dále je také jasné zařazení kompetence krajů poskytovat příspěvky na hospodaření v lesích do jejich samostatné působnosti.
Já bych se jako zpravodaj na chvíli zastavil i u stanoviska vlády, které máte určitě před sebou. Víte dobře, že vláda s tímto návrhem vyslovila nesouhlas. Zastavil bych se u dvou bodů tohoto nesouhlasu, a to že vláda konstatuje, že předložený návrh zákona si vyžaduje dopracování a upřesnění - to si myslím, že jsme schopni udělat během legislativního procesu v průběhu druhého čtení; a současně, že vláda upozorňuje, že návrh zákona zakládá dopady na státní rozpočet. Myslím si, že i tuto připomínku jsme schopni odstranit během legislativního procesu v Poslanecké sněmovně.
Takže jako zpravodaj doporučuji propustit tuto novelu zákona do dalšího čtení. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobře. Nyní můžeme otevřít obecnou rozpravu. Do ní se hlásí pan poslanec Kučera.
Poslanec Miloslav Kučera: Děkuji za slovo. Pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych stručně popsal stávající stav. Zákon o lesích číslo 289/1995 Sb., v platném znění, v § 46 odst. 1 zavedl podporu hospodaření v lesích státem, tedy kdy stát podporuje hospodaření v lesích, a to buď poskytováním služeb, nebo poskytováním finančních prostředků. Nemusí to být služby a finanční prostředky současně, ale stačí, bude-li to alespoň něco z toho. Zákon v tomto směru je velice benevolentní. Jedná-li se o poskytování finančních prostředků, je nutné připravit pravidla jejich poskytování a ta schválit ve formě přílohy zákona o státním rozpočtu podle § 46 odst. 5 zákona. S poskytováním služeb, a to v jakémkoliv rozsahu, je to jednodušší, ale i složitější současně. O službách totiž lesní zákon nepředepisuje vůbec nic bližšího. Stačí pouze, aby příslušný úřad, a to buď Ministerstvo zemědělství, nebo krajský úřad, našel finanční prostředky na financování služeb ve svém rozpočtu a vytvořil si tak příslušnou kapitolu, a potom může rozhodovat o poskytování jakýchkoliv služeb prakticky donekonečna nebo do vyčerpání finančních prostředků.
O poskytování služeb nebo finančních prostředků rozhoduje Ministerstvo zemědělství nebo krajský úřad. V jakém rozsahu, to zákon nestanoví. V případě finančních prostředků je možné vyřešit tento nedostatek v pravidlech schvalovaných jako přílohu rozpočtu. Rozhodování ministerstva o poskytování služeb nemusí být komplikované, protože služby poskytovat není povinnost. Lze předpokládat, že ministerstvo by patrně nikdy nerozhodlo o poskytnutí takové služby, na kterou by nemělo vytvořenou příslušnou kapitolu rozpočtu, a zrovna tak lze předpokládat, že pokud bude o poskytování služeb rozhodovat ministerstvo, bude tato dotační podpora pro celé území České republiky, a to zdůrazňuji, jednotná. Jiná situace by ale mohla nastat při rozhodování krajských úřadů. Rozsah poskytovaných služeb není zákonem omezen, podmínkou je pouze, že budou poskytovat a podporovat hospodaření v lesích. A mohlo by tedy dojít k tomu, že by úřad rozhodl o poskytování služby, na kterou by nemusel mít nebo neměl pro celoplošnou aplikaci finanční prostředky, nebo že některé krajské úřady zastaví třeba i jakékoliv podpory do lesního hospodářství a že takto poskytované služby budou v každém kraji prakticky zcela jiného charakteru. O dalším pak lze jakkoliv spekulovat.
Shrnu to. V případě poskytování finančních příspěvků státem na podporu hospodaření v lesích se právní úprava jeví jako dostatečná, pokud dostatečně srozumitelně a jasně budou nastavena pravidla. V případě poskytování služeb už zákon není tak jednoznačný a zakládá široké pravomoci jak ministerstva, tak krajských úřadů. Je otázka, zda je v pořádku, že je založena tato pravomoc úřadů, aniž by byla blíže jakkoliv specifikována než obecným rámcem - cituji - podpora hospodaření v lesích.
K vlastnímu návrhu novely. Novela lesního zákona navrhuje podstatnou změnu dosavadního stavu. Poskytovatelem služeb a finančních prostředků by už nebyl pouze stát, ale i samosprávné celky, tedy kraje. Je otázkou, nakolik je věcně správné a v souladu s ústavou, aby zákonem bylo stanoveno, co kraj jako samosprávný subjekt z vlastních prostředků bude podporovat včetně podpor do majetku ve vlastnictví státu samotného.
Poskytovatelem finanční pomoci pro malou část lesů, pokud by platila novela, by zůstal stát a týkalo by se to pouze lesů vojenských, lesů národních parků včetně jejich ochranných pásem, to znamená pouze asi 215 tisíc hektarů, tedy 8 % lesů v České republice. Naopak povinnost finančně podporovat hospodaření v lesích z prostředků krajů by se týkala všech ostatních lesů, tedy i lesů ve vlastnictví státu, což jsou Lesy České republiky, státní podnik, Hradec Králové, Kancelář prezidenta republiky, a to tedy znamená celkem 1 milion 370 tisíc hektarů, tedy 52 % všech lesů v České republice. Poskytovatelem služeb by zůstal stát v případě lesů vojenských a lesů národních parků, dále v případě služeb, které by rozsahem přesahovaly územní působnost jednotlivých krajů. V ostatních případech, tedy ve velké většině lesních ploch, by to byly právě kraje.
Nadále by zůstalo nezměněné, že v případě poskytování finančních příspěvků by byla přijata závazná pravidla pro jejich poskytování, a to v případě vojenských lesů v působnosti Ministerstva obrany a lesů na území národních parků ve formě přílohy zákona o státním rozpočtu. V případě ostatních lesů, tedy velké většiny, by pak měly kraje vydávat obecně závazné vyhlášky. Vláda doporučuje, aby pravidla nevydávaly kraje obecnou vyhláškou, ale obdobně, jako to dělá stát, formou přílohy v rozpočtu krajů. Ale o rozsahu služeb, ať už v působnosti Ministerstva zemědělství nebo krajů, nemá být nadále vůbec nic upravováno.
Důvodem předložení novely je prý nová situace v poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích. Dosud byla pravidla každoročně součástí zákona o státním rozpočtu. O poskytování příspěvku rozhodovalo Ministerstvo zemědělství. Od vzniku krajů a krajských úřadů potom krajské úřady. Ty vždy obdržely potřebné finanční prostředky ze státního rozpočtu.
Dámy a pánové, nyní se dostávám k tomu klíčovému. Komplikace nastala až v loňském roce, kdy po přijetí zákona o rozpočtovém určení daní finanční prostředky obdržely kraje, aniž by přitom bylo stanoveno, že část těchto prostředků je určena pro vyplácení podpor hospodaření v lesích, o kterých rozhodují krajské úřady v přenesené působnosti. Po vleklých sporech mezi kraji na straně jedné, které tvrdily, že žádné peníze nedostaly, a Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem financí na straně druhé, která zase tvrdila, že peníze již dávno poslala, většina krajských zastupitelstev následně schválila vlastní pravidla pro poskytování finančních příspěvků na podporu hospodaření v lesích, vesměs podobná nebo shodná s pravidly uvedenými v zákoně o státním rozpočtu.
***