(16.50 hodin)
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji za slovo. Nevím, jestli pomůžu, pokusím se, abychom se vyhnuli hlasování. Já jsem přesvědčen o tom, že když není přítomen předkladatel, není možné ten bod projednávat, tudíž se automaticky, podle dřívějších zvyklostí, zařazuje na konec prvních čtení. O tom nemusíme hlasovat, prostě to nelze projednávat. Zařadíme to na konec a tím je to vyřízené.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Určitě to není problém. Pokud není námitka někoho z poslanců, budeme takto postupovat. Já v tom žádný problém nevidím. Tedy bod číslo 67 teď končí, zařazujeme jej na konec prvních čtení.
Zahájím bod číslo 79. Tímto bodem je
79.
Návrh poslanců Antonína Zralého, Miroslava Grebeníčka, Stanislava Grospiče
a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 986/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 986/1. Prosím, aby za navrhovatele uvedl návrh jejich zástupce pan poslanec Antonín Zralý. Prosím, pane kolego.
Poslanec Antonín Zralý: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážení členové vlády zde nepřítomní, vážené kolegyně, vážení kolegové -
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Promiňte mi, prosím, pane poslanče, že vás přerušuji hned v úvodu. Já opravdu žádám někoho z vedení poslaneckého klubu ČSSD, aby zařídil přítomnost někoho z členů vlády, některého z místopředsedů. Domnívám se, že byť jde o první čtení, jde bezpochyby o velmi důležité normy, které navrhují jednotliví poslanci, a není možné, aby se tyto návrhy projednávaly bez přítomnosti kohokoli z vlády, ať už resortního ministra či některého z místopředsedů. - Pan místopředseda Šimonovský je zde.
Prosím, pane kolego, promiňte, že jsem vás přerušila.
Poslanec Antonín Zralý: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, dlouho a v podstatě již od vzniku poslaneckého mandátu jsem se rozhodoval, zda velký problém nejen mého regionu, ale i v republice, to je slovenské důchody přiznané a vyplácené českým důchodcům, na půdě Poslanecké sněmovny otevřít. Konečné rozhodnutí padlo až po třetím podpůrném stanovisku Ústavního soudu a také po podání žalob Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Mezitím jsme stihli vstoupit do Evropské unie, což je hlavním vládním argumentem pro odmítnutí poslanecké iniciativy. Přitom vláda sama pro vyřešení problému bohužel neudělala nic a zřejmě ani udělat nechce.
Ano, rozdělení společného státu a zejména nedokonalá smlouva o sociálním zabezpečení mezi Českou a Slovenskou republikou poškodila 2827 českých seniorů, kteří se provinili tím, že sice celý život poctivě pracovali, ale k jejich smůle u firmy, která měla svoje sídlo na Slovensku. Přitom peníze šly do jedné kasy, a to do federálního rozpočtu. Podle mého soudu ale vinu za svůj svízelný osud tito senioři nenesou. Viníkem svízelného osudu československých důchodců jsou konkrétní poslanci Federálního shromáždění, kteří v rozporu s ústavním slibem odsouhlasili rozpad Československa, a pak také konkrétní představitelé tehdejší vlády, kteří tím připravili, dojednali a podepsali pro Česko nevýhodnou a nedokonalou smlouvu. Nevýhodnou proto, že Česká republika platí Slovensku třikrát více, než je tomu obráceně, a nedokonalou proto, že 2827 občanů České republiky pobírajících starobní důchod ze Slovenska žije na úrovni českého životního minima, resp. na úrovni ještě o 60 korun nižší. Tito konkrétní viníci, jejichž jména, pokud jsme ztratili paměť, lze jistě lehce dohledat, by měli měsíčně doplácet každé ze svých obětí 3455 korun. V opačném případě musí převzít odpovědnost stát, což koneckonců Ústavní soud České republiky také již třikrát potvrdil.
Nyní ke stanovisku vlády. Nejsem právník, a proto se neodvažuji rozhodnout, zda předložený text jsou opodstatněná fakta, nebo účelově koncipované spekulace. Ale znám právníky, kteří právní názor české vlády odmítají. Jejich opačný právní názor je podložen rozhodnutím Evropského soudního dvora v případu Renfeld 1999 (?) mezi Dánskem a Německem, který rozhodl evropské právo nepoužít, a také je podložen existencí základního pravidla v evropském sociálním zabezpečení, to je že práva získaná výhradně na základě vnitrostátních předpisů nesmějí být redukována, snížena nebo ztracena. Konečné slovo řekne až evropský soud, který je jistě nejkompetentnějším vykladatelem evropské legislativy. Žaloby českých občanů na český stát už byly evropským soudem ve Štrasburku přijaty.
V této souvislosti si dovolím ještě čtyři poznámky. Poznámka první. Ve 128 ustanoveních nařízení Rady číslo 1408/71 a ve 127 ustanoveních nařízení Rady číslo 574/72 jsem nenašel ani jedno, které by České republice nařizovalo námi navrhovaný institut, to je jednorázový přepočet slovenského starobního důchodu na starobní důchod český u omezeného počtu důchodců použít též ve vztahu k 1,2 mil. slovenských, resp. k dalším statisícům důchodců evropských. O takto pojatém článku neboli výkladu nařízení Rady číslo 1408/71, konkrétně o výkladu článku 1 písm. t), resp. o výkladu článku 10, by zřejmě bylo možné diskutovat za předpokladu, že bychom navrhovali novou zvláštní důchodovou dávku, tzv. vyrovnávací příplatek. Nic takového ale předkladatelé nenavrhují. Stanovisko vlády je tedy v této věci hlubokým nedorozuměním.
Poznámka druhá. Nově navrhovaný institut v přepočtu již přiznaných starobních penzí mezi dvěma státy, závazná koordinační pravidla EU pro oblast sociálního zabezpečení nemají ošetření, tedy o žádný rozpor české legislativy s komunitárním právem jít nemůže.
Poznámka třetí. Závazná koordinační pravidla Evropské unie pro oblast sociálního zabezpečení řeší současnost, to je nároky a postup pro výpočet penzí u současných migrujících zaměstnanců, u současných osob samostatně výdělečně činných a u současných studentů migrujících mezi státy společenství, resp. postup výplat přiznaných penzí u migrujících důchodců. Koordinační pravidla ale neřeší minulost, to je dřív přiznané penze, které jsou v našem návrhu dominantní, a již vůbec ne rozpad společného státu a jeho důsledky pro oblast důchodového zabezpečení. K řešení specifické situace českých důchodců, kterým byly penze přiznány a jsou vypláceny ze Slovenska, tedy koordinační pravidla Evropské unie pro oblast sociálního zabezpečení funkční nejsou, proto ani z tohoto pohledu nemůže jít o rozpor české legislativy s komunitárním právem.
A konečně poznámka čtvrtá. Koordinační pravidla Evropské unie pro oblast sociálního zabezpečení jsou pro Českou republiku závazná ode dne vstupu Česka do Evropského společenství, to je od 1. května 2004, nikoli od 1. ledna 1993, kdy bylo Československo rozděleno. Ani z tohoto důvodu tedy nemůže jít o rozpor české legislativy s komunitárním právem.
Několik slov k dalším výhradám, resp. k návrhům vlády. Kromě právních, resp. finančních důvodů vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii vláda své odmítavé stanovisko dále zdůvodňuje údajnou nekomplexností návrhu, který prý neošetřuje invalidy, pozůstalé a starobní důchodce s poměrnou penzí.
***