(17.00 hodin)
(pokračuje Zralý)
Dále jeho neproveditelností, která není definována, a také jeho údajnou nadbytečností ve vztahu k navržené dikci výplat penzí starodůchodců v české měně. Vláda má obavy z dvojího plnění výplat penzí československým důchodcům, které mají být vypláceny jak českým, tak i slovenským nositelům důchodového pojištění, a v závěru svého stanoviska má též vážné obavy z možnosti masového podávání spekulativních žádostí o nabytí českého státního občanství Slováky splňující (?) navržené podmínky z převodu slovenského na český důchod. Tento v pořadí pátý argument vlády je ovšem v přímém rozporu s vládním argumentem prvním, který hovoří o jednotném občanství a o jednotných nárocích migrujících občanů Evropské unie. Proto se k němu vyjadřovat nehodlám, k ostatním vládním výhradám se ovšem vyjádřit ještě chci.
V této souvislosti si dovoluji váženou Sněmovnu upozornit, že většina vládních výhrad vychází z hlubokého nepochopení podstaty poslanecké iniciativy. Některé výhrady je možno přijmout a pokusím se je vysvětlit. Předkladatelé tisku 986 nenavrhují důchody dva, jak tvrdí vláda ve svém stanovisku, to je nově přiznaný důchod český při současné výplatě důchodu slovenského. Předkladatelé navrhují slovenský důchod osobě se státním občanstvím České republiky, která ke dni rozdělení Československa získala nejméně 25 let doby pojištění, přepočítat na důchod český. Představa v praxi je taková, že slovenský nositel pojištění bude nadále dle smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení poskytovat Česku měsíčně sumu peněžních částek na výplatu přibližně 2827 penzí, ale nikoliv jednotlivým penzistům, nýbrž souhrnně na účet České správy sociálního zabezpečení. Česká správa sociálního zabezpečení pak zabezpečí výplaty přepočtených penzí jednotlivým osobám, a to stejně jako všem ostatním českým důchodcům.
U nově navrhovaného § 61b pak jde o navýšení penzí českým starodůchodcům, kterým byly penze přiznány před rozdělením Československa a které vyplácí Slovenská republika, a to o rozdíl mezi českou a slovenskou měnou. Omlouvám se, ale domnívali jsme se, že dikce je dostatečně jasná a také dostatečně vysvětlená v důvodové zprávě.
Vážená paní místopředsedkyně, paní a pánové, v závěru svého stanoviska vláda správně zvýrazňuje, že námi předložený návrh zákona má odškodňovací charakter pro ty občany České republiky, kteří nezaviněně nesou důsledky rozpadu společného státu Čechů a Slováků. V této souvislosti považuji za politováníhodné, že vláda ani po třech výzvách Ústavního soudu a ani po opakovaných požadavcích ombudsmana a po několika interpelacích přednesených opozičními poslanci v minulých obdobích nepředložila vlastní legislativní návrh na úpravu těchto důchodů či na odškodnění těchto důchodců.
Vážené kolegyně a kolegové, vzhledem k trvajícímu problému, kvůli němuž byli příslušní členové vlády, konkrétně ministr práce a sociálních věcí, nejednou interpelováni, ovšem bez úspěchu, a vzhledem ke stanovisku Ústavního soudu jsme se rozhodli předložit tuto novelu zákona o důchodovém zabezpečení a já jménem předkladatelů vyslovuji prosbu na všechny poslankyně a poslance, abyste propustili uvedený návrh do dalšího čtení. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. O slovo nyní požádám zpravodajku pro prvé čtení paní poslankyni Jitku Vojtilovou.
Poslankyně Jitka Vojtilová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi přednést zpravodajskou zprávu k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, tisk 986.
Tento poslanecký návrh novely zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, se snaží řešit problém českých důchodců, kterým důchody přiznala a vyplácí Slovenská republika. Dle smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení důchodové nároky občanů přiznává a zabezpečuje ten stát, na jehož území před rozdělením společného státu pracovali nebo zaměstnavatelská firma měla své sídlo. K řešení situace československých důchodců opakovaně vyzývá zákonodárce ombudsman i Ústavní soud České republiky.
V souladu s požadavky ombudsmana a nálezy Ústavního soudu předkládají navrhovatelé variantu historického odškodnění českých občanů, kteří byli rozpadem Československa poškozeni. Navrhuje se uplatnit institut převedení slovenského na český důchod a tak jednorázově navýšit slovenské důchody pro české občany na úroveň českých. Jde o to, zabezpečit českým občanům takovou výši důchodů, která by jim náležela, nebýt této smlouvy.
Vzhledem k tomu, že navrhovatelé výslovně uvádějí, že navrhovaná právní úprava není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky ani s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a není ani v rozporu s právním řádem Evropské unie, si dovolím citovat závěry z informačního podkladu č. 0986P ke kompatibilitě tohoto návrhu zákona, kterou vypracoval Parlamentní institut.
Za prvé. Z hlediska navrhovaného ustanovení o státním občanství České republiky návrh zákona není slučitelný s právem Evropské unie a ani s ústavním pořádkem České republiky. Osobní rozsah nařízení a ani zákon č. 155/1995 Sb. není vázán na státní občanství. Rovnost zacházení je výslovně upravena v článku 3 nařízení. Navíc rovnost všech před zákonem je obecnou právní zásadou, která je obsažena ve všech evropských ústavách a která byla rovněž uznána Soudním dvorem jako základní zásada práva Společenství. Rovnost před zákonem je zaručena v článku 2-80 Listiny základních práv Unie. Listina základních práv unie zakazuje diskriminaci v článku 2-81. Diskriminaci na základě státní příslušnosti zakazuje také Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod a Listina základních práv a svobod.
Za druhé. Z hlediska navrhované úpravy, a to převedení důchodu na důchod podle českých právních předpisů, není návrh zákona slučitelný s právem Evropské unie. V souladu s nařízením u migrujících pracovníků nárok na starobní důchod podle právních předpisů České republiky nevzniká, pokud nejsou splněny podmínky stanovené v nařízení a podmínky pro vznik nároku na dávky požadované vnitrostátními právními předpisy. Pokud osoba, ať již občan České republiky nebo cizí státní příslušník, nesplňuje podmínky pro vznik nároku na starobní důchod v České republice, nařízení neumožňuje, aby taková osoba pobírala starobní důchod podle českého práva. Jakákoliv vnitrostátní právní úprava, která by osobě, která nesplňuje podmínky pro vznik nároku na starobní důchod v České republice, to je podmínky stanovené v zákoně 155/1995 Sb., pobírání důchodu umožnila, by byla v rozporu s nařízením.
Za třetí. Pro situaci osob žadatelů o starobní důchod v České republice, které splnily určitou dobu pojištění jak v České republice, tak i ve Slovenské republice, ale nesplňují předepsanou dobu pojištění například v České republice, nařízení umožňuje zápočet doby pojištění ve Slovenské republice pro vznik nároku na starobní důchod v České republice za předpokladu, že se tyto doby nepřekrývají a doba pojištění je delší než jeden rok. Kompetentní orgány České republiky vezmou v případě nutnosti zřetel na doby pojištění ve Slovenské republice, které budou posuzovat, jako kdyby byly splněny podle českých právních předpisů. Pro takové osoby platnost článku 20 smlouvy není překážkou pro uplatňování nároku na starobní důchod v České republice. Naopak ustanovení nařízení o zápočtu do pojištění nebo trvalého pobytu se nebude vztahovat na osoby, které již pobírají starobní důchod nebo mají dobu pojištění ve Slovenské republice, ale nemají žádnou dobu pojištění v České republice.
***