(17.10 hodin)
(pokračuje Vojtilová)
Z nařízení ani z prováděcího nařízení nevyplývá, že by tak mohly být doby pojištění splnění podle slovenských právních předpisů uznány v plné výši pro vznik nároku na starobní důchod v České republice. Připadá v úvahu pouze jejich započtení k dobám pojištění v České republice.
Za čtvrté. Překrývání důchodů je možné pouze v případě, kdy osoba splňuje podmínky pro vznik nároků na dávky ve dvou či více členských státech, článek 46 odst. 1, nebo v případě, kdy lze aplikovat ustanovení nařízení o započítávání dob pojištění nebo trvalého pobytu, což je článek 45 ve spojení s článkem 46 odst. 2. V tomto druhém případě se neaplikují ustanovení o krácení, pozastavení nebo odnětí dávky vnitrostátních právních předpisů, podle kterých dávka náleží. V obou případech bude mít pak osoba nárok na nejvyšší částku vypočtenou podle článku 46 odst. 1 a 2 nařízení.
Tolik Parlamentní institut.
Stanovisko vlády k tomuto návrhu zákona je nesouhlasné právě pro řadu legislativních problémů, které tato novela zakládá.
Přese všechny výhrady, které jsem zde zmínila, se domnívám, že je nutné se touto nelehkou a citlivou problematikou zabývat, a proto doporučuji tento tisk k projednání ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a ve výboru ústavněprávním. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní zpravodajce. Otevírám obecnou rozpravu. Nemám žádnou písemnou přihlášku. Pan poslanec Grebeníček má slovo.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, není to poprvé, co zde vystupuji ve věci tzv. slovenských důchodů, které dostávají občané České republiky. Připomínám, že jsem v minulosti opakovaně žádal o účinné legislativní řešení problému, který vznikl českým občanům proto, že jim kdosi s ujištěním, že žádnou újmu vlastně nepocítí, bez jejich souhlasu rozdělil stát.
Z informací, které jsem obdržel, vyplývá, že podle mezivládní smlouvy důchody vyplácí ta část někdejší federace, ve které se nacházelo sídlo firmy, v níž byl občan v době společného státu zaměstnán. Tím dochází k tomu, že českým občanům, kterých se to týká, je vyplácen důchod ze Slovenské republiky se všemi nepříznivými dopady rozdílné ekonomické situace obou států, rozdílného způsobu valorizace důchodu a rozdílného, pro české občany nevýhodného vzájemného kursu měn. Z údajů uváděných slovenskou sociální pojišťovnou vyplývá, že to fakticky znamená průměrnou výši penze, která je hluboko pod průměrnou penzí, kterou vyplácí Česká republika. Logika úpravy jde podle toho, co bylo zveřejněno, dokonce tak daleko, že úprava zahrnuje i výpočet pohřebného, kdy pozůstalí po těchto občanech místo české výše přiznávané částky dostávají mnohem nižší částku podle slovenských předpisů. Jde nepochybně o neuspokojivý stav, kdy v důsledku rozdělení společného státu jsou nezanedbatelné počty lidí nezaslouženě postiženy snížením životní úrovně a nuceny složitě se domáhat pomoci v situaci, kterou nezpůsobily.
V souladu s názory těch, kterých se to dotýká, nepovažuji za přijatelnou argumentaci, že český stát, jeho úředníci, řeší tuto záležitost případ od případu. Musím odmítnout skutečnost, že tak citlivá a pro mnohé existenční záležitost je znovu svěřována libovůli úředníků. Proto bychom měli přijmout systémové řešení problémů a skončit s ponižujícím stavem domáhání se oprávněných nároků občanů České republiky.
Vím, že současná vláda daný stav nezavinila, a nechci jí upírat dobrou vůli problém řešit. Jsem přesvědčen, že přijetím posuzovaného zákona bychom se společně postarali o to, aby čeští občané postižení rozdělením státu a jejich rodiny nebyli de facto sociálně diskriminováni. Chci věřit, dámy a pánové, že vaším moudrým rozhodnutím, tedy podporou posuzované předlohy, společně prospějeme mnoha našim spoluobčanům. Děkuji vám za pochopení a za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji. Zeptám se, kdo se dále hlásí do rozpravy. Pan poslanec Petr Pleva. Prosím.
Poslanec Petr Pleva: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, nic nemám proti tomuto návrhu zákona. Jsem připraven ho podpořit, nicméně bych se chtěl ohradit proti nehoráznostem, které zde přednášel pan kolega Zralý.
Musím říci, že jsem byl členem Federálního shromáždění, které rozdělilo republiku v souladu s ústavním pořádkem České a Slovenské Federativní Republiky, ústavním zákonem při souhlasu obou komor Parlamentu, kdy ve Sněmovně národů byl princip zákazu majorizace, což pan Zralý určitě ví. Chtěl bych se ho vaším prostřednictvím, paní předsedající, zeptat, jestli před tímto mírovým, velmi kultivovaným rozdělením republiky, za které nám tleskal celý svět, by dal přednost rumunské, srbské nebo bosenské cestě.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. O slovo se hlásí pan kolega Josef Janeček.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové, mírně naváži na kolegu Plevu, protože se domnívám, že toto téma je velmi často velmi nefér zneužíváno.
Já jsem byl jeden z těch, kteří nebyli nadšeni myšlenkou rozdělení Československa, protože jsem si myslel a byl jsem přesvědčen, že v tomto středoevropském regionu má svou váhu a má svoje výhody. Ještě před tímto aktem jsem se rozjel s několika jinými poslanci na Slovensko, navštívili jsme sekretariáty všech politických stran, navštívili jsme celou řadu reprezentantů občanských sdružení, dělali jsme si sami ankety na ulicích o tom, jak slovenští obyvatelé cítí myšlenku rozdělení společného státu, abychom náhodou nepřipustili, že si část slovenské reprezentace pouze bez podpory zvnitřku usmyslí a provede. Výsledek jednání byl pro mě sice zklamáním, ale byl to fakt, že naprostá většina všech institucí a všech řadových občanů, kterých jsme se ptali, byla s myšlenkou rozdělení Československa mírně řečeno nadšena.
Chtěl bych říci, aby když někdo chce interpretovat tyto události, aby je interpretoval poctivě. Nebyl jsem myšlenkou nadšen. Udělal jsem všechno pro to, abych si zjistil pravdivý obraz věcí, a jsem velmi rád, že k věci došlo velmi kultivovaným způsobem.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec František Beneš.
Poslanec František Beneš: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, nechci rozvíjet debatu na toto téma, které máme ve svém srdci každý z nás tak či tak zakomponováno. Přiznávám se, že je to pro mě téma bolavé. Jenom chci připomenout, že nic nebránilo naší politické reprezentaci, aby se zeptala v té době občanů, jestli se chtějí rozdělit. Politická reprezentace to neudělala. Já na to poukazuji. Nic nebránilo tomu, abychom vypsali referendum a zeptali se lidí. To se neudělalo a já to považuji za ohromnou chybu. Ty důsledky, které neseme dodneška, budeme těžko napravovat. Je to pravda, ale na to jsem tady musel poukázat. Takže ti z vás, co to cítili jako chybu, mohli se zeptat lidí, a já jim vyčítám, že tak neučinili.
Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)
***