(17.50 hodin)
(pokračuje Šojdrová)
Ano, totiž i já stejně jako vy jsem dostala řadu upozornění od rodičů, kteří již děti doma vzdělávají, že i oni si poměrně bez problémů opatří stanovisko poradenského zařízení. Z jejich pohledu, tedy z pohledu řekněme takto schopných a úspěšných rodičů, se jedná o administrativní opatření nadbytečné, o byrokratickou formalitu. Oni jsou totiž pro poradnu známí spolehliví rodiče, které domácí školu zvládnou ve prospěch svých dětí.
Já se omlouvám panu předkladateli, ale já bych byla velmi ráda, kdyby tak jako já jsem se snažila poslouchat jeho výklad, tak poslouchal důvody zpravodajky, protože já se domnívám, že nejde o tak jednoznačný návrh, který by měl být tak jednoznačně podpořen.
Tito rodiče totiž považují toto vyjádření poradny, stejně tak jako předkladatelé, za zbytečnou byrokratickou formalitu, protože oni to zvládli. Ale já jsem se ptala těch rodičů a ptám se také předkladatelů, zda mají jistotu, že o individuální vzdělávání vždy požádají jen takto schopní rodiče. Mohou to být totiž velmi dobře i jiné případy rodičů, kteří to prostě nemusí to zvládat, protože mají jiné, ne zcela vhodné předpoklady. Ředitel školy, který bude posuzovat jejich žádost, není psycholog. Nemusí znát ty rodiče dost dobře, nemá možnost se věnovat dostatečně podrobněji diagnostice, a nemůže tedy zcela jednoznačně vědět, komu vlastně výuku dětí do rukou svěřuje. Proto je nezbytné, aby tuto možnost posouzení mělo poradenské zařízení, které řediteli poskytne podklad pro jeho rozhodnutí.
V podstatě existují pouze dvě možnosti. Je-li vyjádření kladné, tak je to naopak podpůrné stanovisko pro rozhodování ředitele, a pak rozhodně nejde o něco, co by omezovalo možnosti rodičů vzdělávat své děti doma. Ale naopak toto stanovisko omezí subjektivní rozhodování ředitele, protože to bude stanovisko pozitivní, na základě kterého se rodiče mohou opřít i ve své žádosti a požadovat to domácí vzdělávání. Naopak bude-li to stanovisko záporné, tak samozřejmě je to jakýsi signál pro ředitele, který může požádat o doplňující stanovisko jiné poradenské zařízení, a bude tak na zodpovědnosti ředitele, nakolik bude považovat toto posouzení za závažné a rozhodující pro vyhovění žádosti rodičů. V každém případě i dosavadní zkušenosti těchto rodičů právě svědčí o tom, že zařízení budou přínosem v tom rozhodovacím procesu. Rozhodně si nemyslím, že jde o nějakou nadbytečnou formální byrokratickou překážku.Omlouvám si kolegům předkladatelům, kterých si velmi vážím, ale musím s nimi v tomto nesouhlasit.
A zajímavý je jejich druhý návrh, se kterým přichází, a to je zcela vypustit podmínku závažných důvodů. Předkladatelé uvádějí, že jde o podmínky proklamativní, kdy závažným důvodem může být i požadavek rodičů. Samotný požadavek rodičů je závažný důvod a já s nimi naprosto souhlasím. Kolegové také zřejmě vědí, že původně tato závažná podmínka byla ještě doplněna slovy "zejména zdravotní". To znamená, že původně v návrhu zákona tyto závažné důvody byly specifikovány na zejména zdravotní důvody. Nicméně byl to právě tlak a zájem rodičů, kteří již vyučují v domácí škole, aby tato specifikace byla ze zákona vypuštěna, a my jsme jim vyhověli.
Omlouvám se, pokud pro někoho moje vyjádření přesahuje rámec vyjádření zpravodaje, ale já to spojuji proto, abych nemusela vystupovat dvakrát. Ale v podstatě se jedná o komentář k navrhované změně, kterou předkladatelé navrhují.
Vypuštěním podmínky závažných důvodů pro takzvané individuální vzdělávání neboli domácí školu v podstatě sdělujeme rodičům i společnosti, že škola je přežitek a že je stejně dobré učit své děti doma jako ve škole. Já si myslím, že to není přehnaná interpretace v důsledku tohoto návrhu.
Existuje mnoho rodičů, kteří se chtějí svým dětem věnovat a mají pocit, že jejich výuku zvládnou lépe než ve škole. Mají-li na to schopnosti a mají-li na to i podmínky, přeji to jim i jejich dětem, protože vím, že to je nejhezčí životní období, právě to období od prvního stupně základní školy, kdy se mohou rodiče svým dětem takto věnovat. A je to období, které má zásadní význam pro psychický vývoj i budoucí život jejich dětí. Dovedu si také představit, že je to často nespokojenost s nedostatkem pozornosti, kterou škola věnuje výchově, bezpečnosti, agresivitě, šikaně. Ano, i to je možná motivace, které rozumím jako rodič. A i tyto případy zákon umožňuje rodičům zohlednit. I toto jsou přece závažné důvody, pro které rodiče mohou požadovat výuku v domácí škole neboli individuální vzdělávání. Já znovu opakuji, že těmto všem důvodům velmi dobře rozumím. Ale jako poslankyně nemohu rezignovat na zodpovědnost za kvalitu vzdělávání a výchovy a brát tyto důvody prostě jako obecný trend nevyhnutelný jenom proto, že bychom si prostě s bezpečím ve školách neporadili. Myslím si, že tímto způsobem nemůžeme rezignovat na narůstající ohrožení dětí ve školách, jak morální, tak fyzické, a raději umožnit výuku dětí doma, protože je to bezesporu zejména ve velkých městech bezpečnější.
A to nehovořím o obrovských finančních úsporách. Děti, které by zůstaly doma, jednou za čas by byly přezkoušeny ve škole. Nemuseli bychom zaměstnávat učitele, vytápět, udržovat tolik budov a tak dále. Já chápu, že toto není úmysl předkladatelů. Já se omlouvám, že to uvádím jako určitý extrémní, ale upozorňuji je, že sice extrémní samozřejmě, já se omlouvám, nicméně docela reálný možný dopad, pokud by zákon byl schválen.
Toto jsou samozřejmě důvody, které mohou zajímat především rodiče. Ale já tady chci říct, proč chceme, aby existovala škola jako instituce, jako společenství dětí, žáků, rodičů a zřizovatelů. Protože pro vzdělávání našich dětí jsme prostě nevymysleli lepší prostředí, než je škola. Protože stejně jako v rodině, kde se o dítě stará milující maminka a otec, stejně tak pro zrání a získávání dovedností potřebuje dítě společenství vrstevníků a zdatného průvodce, kterým je učitel, který umí a chce učit, předat jim své zkušenosti.
Tady bych se ráda zaštítila kapacitou, která je pro mne autoritou v oblasti dětské psychologie, a to je profesor Matějíček, který ve své poslední knize Psychologických esejů z loňského roku velmi, musím říci až důrazně varuje před nějakým enormním rozšiřováním domácí školy a naopak doporučuje prostředí vrstevníků jako vhodné prostředí pro vývoj a vzdělávání dětí.
Zákon tedy pamatuje i na tu část rodičů dětí, které mají vážné důvody, proč chtějí první stupeň absolvovat v domácí škole, mají tuto možnost. Ale podle mého názoru by to nemělo být pravidlem. Standardem by měla být dobrá základní škola, bezpečná, kam se dítě těší, která ho obohacuje. Obohacuje ho prostředí žáků a výborný lidsky i odborně připravený učitel a vychovatel.
***