(18.00 hodin)
(pokračuje Šojdrová)
Na závěr je mojí povinností konstatovat, že vláda vyslovila nesouhlas s tímto návrhem, a podvýbor, který iniciativně předjednal tuto novelu, se vyslovil záporně. Já to zamítavé stanovisko tady přednáším.
Musím říci na závěr, že velmi nerada navrhuji zamítnutí tohoto návrhu a podporuji zamítnutí, protože si vážím kolegů předkladatelů. Jsem přesvědčena o tom, že myslí velmi dobře svůj návrh a chtějí pomoci tomu, aby rodiče, kteří vzdělávají své děti doma, měli řekněme co nejsnazší cestu k tomu, aby mohli toho dosáhnout a nemuseli se zabývat nějakými administrativními překážkami. Nicméně bylo by ode mne nefér propustit návrh zákona a tvářit se tak, že budu umět a chtít tuto novelu nějak změnit. Domnívám se, že stav, který byl nastaven novým školským zákonem, umožňuje realizovat domácí školu, aby byla prospěšná pro rodiče a zejména jejich děti.
Chtěla bych na závěr vyjádřit poděkování těm rodičům, kterých si velmi vážím, kteří mají úspěchy ve vzdělávání svých dětí doma. Chci, aby věděli, že nezpochybňuji jejich práci. Naopak. Způsobu vzdělávání a výsledků, kterých dosahují, si vážím. Vím, že je to mnohdy od nich i velká oběť na úkor sebe sama, svého pohodlí, své kariéry, ale je to oběť, která se jim i jejich dětem vrátí, protože budou šťastní a úspěšní v životě. Věřím tomu, protože jsem také podpořila školský zákon, který jim domácí školu umožňuje. Také věřím, že i oni pochopí, že zde nejde o žádnou snahu omezit možnosti pro jejich nástupce. Naopak. Díky dobrým dosavadním zkušenostem, které oni prosadili, jsme mohli domácí školu zakotvit a podpořit.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní zpravodajce za její zpravodajský úvod. Otevírám rozpravu. Mám písemnou přihlášku, která má přednost, a to od pana kolegy Máši. Poté se o slovo hlásí pan poslanec Petr Pleva. Prosím.
Poslanec Miloš Máša: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, dovoluji si vystoupit k předloženému sněmovnímu tisku 1023, návrhu zákona poslanců Jiřího Karase a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon číslo 561/2004 Sb., školský zákon.
Návrh nedoporučuji z těchto důvodů. Školský zákon již individuální vzdělání umožňuje. Stávající úprava poskytuje řediteli školy potřebný prostor pro posouzení a správné uvážení důvodnosti a vhodnosti žádosti. Individuální vzdělání by se nemělo stát standardním plněním povinné školní docházky pro běžnou populaci. Dosavadní podmínky pro povolení tohoto vzdělání vylučují některá rizika domácího vzdělání, jako např. přílišný individualismus, společenská izolace dětí a další. Toto vzdělání by mělo být pouze doplňující možností v případech, kdy je k tomu závažný důvod, např. právě důvody zdravotní nebo některá jiná specifika žáka. Pokud by individuální vzdělání mělo být povoleno vždy, pokud se tak rozhodne zákonný zástupce dítěte nebo žáka, což by byl důsledek, pokud by novela byla přijata, tím by se otevřely dveře i extrémním případům. Pro příklad uvádím např. žádost rodičů, kteří chtějí toto vzdělání pro své dítě z důvodu, že ve škole nejsou vyučována bojová umění, což oni pro svého syna považují za prioritní.
Vyjádření školského poradenského zařízení je důležité. Mělo by napomoci v rozhodování ředitele a stanovení vhodných postupů a metod žáků, kterým bude individuální vzdělání povoleno. O povolení tohoto vzdělání jako zvláštního způsobu plnění povinné školní docházky rozhoduje ředitel školy. On je také tím, kdo posoudí, zda jsou důvody, které zákonného zástupce k žádosti o povolení tohoto vzdělání vedou, závažné, či nikoli. Bohužel nelze lépe zákonem vymezit, v jakých situacích je toto vzdělání na místě. Taxativním výčtem případů nelze postihnout všechny situace a všechny případy, které mohou nastat a které lze považovat za závažné.
Z těchto důvodů navrhuji jako zpravodajka, kolegyně Šojdrová, aby tento tisk byl v prvém čtení zamítnut. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. O slovo se nyní hlásí pan kolega Petr Pleva.
Poslanec Petr Pleva: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, chtěl bych navázat na to, co říkala paní zpravodajka. Na úvod takový povzdech, že tak velké sociální inženýrství, které zde paní kolegyně předvedla, bych čekal od poslankyně zcela jiné strany, možná ještě hodně hodně nalevo. Nicméně možná že to vypovídá něco o vnitřní pluralitě v její straně.
Chtěl bych ovšem říci, že některé důvody, které zde uváděla, byly až komické. Jestli si myslí, že zrušení povinného vyjádření poradenského střediska nebo zrušení závažných důvodů by vedlo k tomu, že bychom mohli zrušit školy a všichni rodiče by vychovávali a vzdělávali děti sami doma, to snad nemohla myslet vůbec vážně. Mě jako předkladatele, a myslím, že i ostatních předkladatelů, se tato její slova hluboce dotýkají, protože se jedná skutečně jen o výjimky.
Co se týče vyjádření poradenského střediska, je zde dáno pouze fakultativně. Ředitel k němu může a nemusí přihlížet. Ptám se proto, proč je takové vyjádření zapotřebí. Ale daleko závažnější věc jsou závažné důvody, které ředitel potřebuje. Ty nejsou v zákoně nikde specifikovány. Souhlasím s panem kolegou Mášou, který zde říkal, že je asi nelze přímo taxativně vyjmenovat, ale aspoň nějaké příklady a nějaká vodítka pro ředitele by v zákoně být vyjmenována měla, nebo by tam toto ustanovení nemělo být vůbec, protože pak je čistě na posouzení ředitele, co považuje za závažné důvody, aniž má v zákoně jakékoliv - opakuji jakékoliv - vodítko pro to, co za závažné důvody považovat. Pak se můžeme nadít toho, že na jednom konci republiky bude za závažné důvody považováno něco zcela jiného než na druhém konci republiky. Dokonce na dvou školách v jedné obci bude za závažné důvody bráno něco úplně jiného.
Netvrdím, že náš návrh je dokonalý. Rozhodně si nemyslím, že je takto šmahem na zamítnutí. Rozhodně si myslím, že je na hlubší diskusi o individuálním vzdělávání, o právu rodičů vychovávat své vlastní děti. Především rodiče musí rozhodnout, kde a jakou formou budou jejich děti vzdělávány, protože jedině rodiče za ně nesou odpovědnost.
Proto navrhuji, abychom zákon propustili. Navrhuji také zkrácení lhůty pro projednávání na 20 dnů. Pan spolupředkladatel jistě bude souhlasit. (Potlesk z řad ODS.)
***