(16.50 hodin)
(pokračuje Kučera)
K bodu 2. Ve své písemné odpovědi mi pan premiér píše: "Z podkladů, které jsem získal od Ministerstva zdravotnictví, jsem nabyl přesvědčení, že ministr zdravotnictví ve své písemné odpovědi zodpověděl všechny otázky ve vaší interpelaci uvedené. Svou nepřítomnost při projednávání odpovědí na vaši interpelaci Poslaneckou sněmovnou předem omluvil a s touto skutečností jste byl seznámen." Bohužel, zase pan premiér píše zřetelnou nepravdu. Ministr se předem neomluvil, máme to možnost zjistit ze stenozáznamu jednání Sněmovny, a s touto skutečností jsem dopředu rozhodně žádným způsobem seznámen nebyl.
Pokud zde píše, že podle podkladů Ministerstva zdravotnictví nabyl dojmu, že mně pan Rath zodpověděl všechny otázky, tak bych si je tady s panem premiérem, pokud by zde byl, rád prošel. Já tvrdím, že mi nezodpověděl ani jednu z osmi otázek, ani jednu z osmi otázek, které jsem mu položil v první písemné interpelaci, na kterou mi odpověděl téměř v dvojnásobné lhůtě, než mu stanoví zákon, na kterou jsem mu tedy poté přihlásil do Sněmovny na takovýto způsob projednání a pan Rath nepřišel, mně zase nic neměl co zodpovědět, tak jsem to přihlásil podruhé jako písemnou interpelaci, a zase jsem dostal odpověď neodpověď. ani na jednu otázku z osmi mi prostě neodpověděl.
Dnes jsem viděl, že tady snad vyčká a budu s ním moci těch osm otázek projít, proto vás s tím teď zdržovat nebudu. Ale je evidentní, že ani na jednu jedinou z osmi otázek mi neodpověděl. Nevím, dle jakých podkladů usoudil pan premiér, že ministr Rath mi zodpověděl všechny otázky. Obranné hlasování, kterým se zaštiťoval v písemném vyjádření, hlasování jeho spolustraníků a komunistů, na tom přece nemůže vůbec nic změnit. Fakticky jsem odpověď nedostal. A tím pádem jsem přesvědčen, že jde o faktické maření práva poslance na interpelaci. Jakým právem lze vůbec omlouvat nepřítomnost ministrů a premiéra na projednávaných interpelacích?
První bod jsem uzavíral tím, že pan ministr píše nepravdu, jako předseda vlády činí skutky, které maří funkci Ústavního soudu, a porušuje Ústavu České republiky. Druhý bod uzavírám podobně stručně. Pan premiér píše nepravdu, maří právo na interpelaci. To jsou dva jasné důkazy, že nerespektuje a přímo ohrožuje fungování základních pilířů parlamentní demokracie v České republice.
Chtěl bych se jen zeptat, jestli má nějaké vážné argumenty, aby vysvětlil tyto bezprecedentní lapsusy. Nemohu, protože zde není přítomen. A tak tedy snad závěrem mně nezbývá než dodat: Pan premiér spolu s dalšími členy vlády vědomě a účelově činili kroky, jak zabránit Ústavnímu soudu v jeho rozhodování ve věci, a porušili přitom ústavu. Citoval jsem vám to z odůvodnění Ústavního soudu.
Co dodat. Myslím si, že jsem zde prokázal, že pan premiér lže, lže velkým způsobem, až nestydatě, že ignoruje zákony a oslabuje a ohrožuje uspořádání našeho státu. I toto najdete v odůvodnění Ústavního soudu. Není to tedy jenom můj subjektivní názor, ale je to závěr Ústavního soudu, kterému předsedá pan Rychetský, a to je člověk tělem i duší sociální demokrat. A i on doznal, že se vláda chová takovým způsobem, že ohrožuje materii státu. Pan premiér není demokrat. Asi málo pochopil, jaký je rozdíl mezi vedoucím restaurací a jídelen a předsedou vlády. Přijal sice pravomoci svěřeného úřadu, ale nepřijal poslání a historickou zodpovědnost za svěřené pravomoci. Myslím si, že pan premiér Jiří Paroubek je jen pravdivým symbolem stavu a nasměrování dnešní sociální demokracie. Doufám, že to lidé pochopí včas.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Miloslavu Kučerovi. Táži se, zda se někdo hlásí do této otevřené rozpravy. Pokud ne, ještě se zeptám pana poslance, zda chce navrhnout nějaké usnesení Poslanecké sněmovně.
Poslanec Miloslav Kučera: Paní předsedající, já samozřejmě s odpovědí pana premiéra nesouhlasím. To je jedna věc. Navíc vás poprosím, abyste mu vyřídila, že když už jezdí po Praze s kočáry a vyzývá své soky k soubojům, tak že ho vyzývám a zároveň prosím, aby zítra otevřel na toto téma diskusi, aby mě nechal říci mu to do očí, aby musel reagovat před celým plénem a aby musel zodpovědět mé otázky důstojným způsobem. Takovéto chování podobné zajícům před střelnicí si myslím, že opravdu není hodné premiéra této vlády.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám. Rozumím tomu tak, že navrhujete, aby Poslanecká sněmovna vyslovila nesouhlas s odpovědí premiéra Jiřího Paroubka na vaši interpelaci, která nám byla předložena jako sněmovní tisk 1287. Po tomto vašem návrhu, tak jak se dívám do našich lavic, nebude možné hlasovat. Mohu učinit pokus, aby přivolala ještě naše kolegy. Udělám to ráda, ale obávám se, že tato má snaha bude mít podobný výsledek, jako tomu bylo před několika minutami. Pokud se nás nedostaví potřebný počet k tomu, abychom mohli hlasovat, budeme muset přerušit projednávání této interpelace a hlasovat o návrhu usnesení, tak jak jste jej formuloval a přednesl, až zítra ráno.
Zkouším volat gongem, ale dejme si tedy čas jedné minuty na to, abychom dali event. šanci těm, kteří se sem blíží, a pak teprve budeme pokračovat.
(Po chvilce:) Vážené kolegyně a kolegové, přerušuji projednávání této interpelace. Hlasování o ní se uskuteční zítra ráno.
Zahajuji projednávání další z písemných interpelací. Tentokrát předseda vlády Jiří Paroubek odpověděl na interpelaci poslance Miloslava Kučery ve věci hrozby výprodeje národní cukerné kvóty. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 1289. Otevírám rozpravu. Opět první slovo patří panu poslanci Miloslavu Kučerovi.
Poslanec Miloslav Kučera: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, od 1. července budou moci držitelé cukerných kvót svoji kvótu odprodat Evropské komisi. Kdyby cukernou kvótu drželi zemědělci, drželi by se jí velice pevně jako každé vzácné existenční jistoty. Vláda ale za velmi podivných okolností rozdělila cukernou kvótu cukrovarům. Ale pro cukrovary kvóta není existenční jistotou, ale lákavou možností prodeje této kvóty, která jim vytváří velice pěkný zdroj financí na přechod k jakémukoliv jinému podnikatelskému záměru.
***