(17.00 hodin)
(pokračuje Kučera)
Proto existuje velice reálný předpoklad, že dojde k výprodeji části národní kvóty a Česká republika i přes příznivé půdně-klimatické podmínky a velký zájem našich zemědělců nebude moci vyrábět cukr tak jako dosud.
Spor o charakter cukerných kvót trvá prakticky od jejich vytvoření. Ministerstvu zemědělství se tehdy nabízely dva základní modely.
Rozdělení kvót podle pěstovaných hektarů přímo pěstitelům. V tomto případě pěstovaná výměra u jednotlivých producentů je dlouhodobě evidována. Výpočet kvóty a její možné úpravy nahoru i dolů by byly naprosto jednoduché a absolutně spravedlivé, pokud by se za referenční období vzalo jakékoliv období před masivní transformací cukrovarů, která začala v roce 1995. Tento model by se také nejvíce blížil modelu v EU, kde cukrovary jsou převážně vlastněny pěstiteli, a umožňoval by poskytovat budoucí kompenzace za snížení pěstování cukrovky pěstitelům, jak to právě vyžadují směrnice EU.
Druhým způsobem, který se nabízel, bylo rozdělení kvót na cukrovary a pro tento způsob se také Ministerstvo zemědělství rozhodlo. Tento způsob ale odporuje i směrnicím EU, například směrnici 2038/1999, kde v článku 24 je psáno - cituji: převody kvót musí být prováděny s přihlédnutím zejména k zájmu producentů cukrové řepy. Tento způsob neumožňuje poskytování kompenzací pěstitelům, protože prodejcem, vlastníkem, držitelem by byl cukrovar a on by dostal kompenzace.
Po roce 1994, jak jsem říkal, začala masivní transformace cukrovarů a i teoreticky je velice obtížné a složité nalézt nějaké spravedlivé řešení a spravedlivé rozdělení kvóty mezi tyto subjekty, protože docházelo k ukončování výroby, ke vzniku nových subjektů, některé cukrovary velmi investovaly do nových technologií, které byly naprosto odlišné od těch stávajících, apod. A protože přidělená kvóta bude mít vlastně v budoucnu mnohonásobně vyšší hodnotu než všechny cukrovary samotné dohromady a protože se Ministerstvo zemědělství evidentně hledáním spravedlivého rozdělení mezi cukrovary odmítlo zabývat, došlo k vytvoření velmi silného korupčního prostředí, došlo nakonec i k poškození zájmů a práv mnoha subjektů a věc opakovaně dospěla k Ústavnímu soudu. Ten nakonec letos začátkem roku dospěl k závěru, že není kompetentní rozhodovat tento abstraktní spor, a odkázal poškozené subjekty na obecné soudy.
Touto cestou ale nelze národní cukernou kvótu v republice zachránit. Takováto cesta by sice umožnila odškodnit některé poškozené subjekty z řad cukrovarů nebo i pěstitelů, ale pouze jednorázově. Trvalému poškození českého zemědělství ztrátou kvóty na výrobu cukru by zabránit nemohla.
Rozdělení kvót mezi cukrovary zastavuje soutěž mezi nimi o jednotlivé pěstitele, což přináší mnohá negativa - nemožnost rozvoje jednotlivých cukrovarů, možnost vzniku kartelových dohod pro diktát cen, cukernatosti, obsahu příměsí a dalších podmínek za dodávky cukrovky a z toho plynoucí úpadek cukrovarnictví a řepařství České republiky na mezinárodní scéně. Pokud se někdo z vás jen trochou o tuto problematiku zajímal, tak víte, že některé cukrovary velice, velice zneužívaly postavení držitelů kvót krutou bezohledností k zemědělcům. Zcela dle své libovůle diktovaly ceny, určovaly cukernatost v rozporu s objektivním zjištěním, zrovna tak s váhovou skutkovou podstatou dodávek, diktovaly nesmyslné množství podílu nečistot a samy si určovaly dobu splatnosti dle své libovůle. Kde tedy mají dnes zemědělci brát jistotu nebo aspoň odvahu věřit takovýmto odběratelům, že již nyní budou nějaké smlouvy vůbec dodržovat a že kvótu nezpeněží?
Tragické je, že zemědělci budou muset letos zasít dřív, než se ukáže, který z cukrovarů na trhu zůstane a který svoji kvótu jen zpeněží. Vím, že na nápravu věci není mnoho času. Jsem si také vědom, že pokud by vláda chtěla národní kvótu udržet a převést její držbu na pěstitele, pravděpodobně z toho vyplynou některé nespokojenosti od osob, které na stávajícím stavu mohou dnes hodně vydělat. Ale právě proto, že je téměř nemožné spravedlivě rozdělit kvótu mezi cukrovary a dá se předpokládat, že ti poškození budou v soudních procesech dál pokračovat, a to i na mezinárodní úrovni, je jasné, že by se více než vyplatilo zastavit všechny soudní procesy nastolením spravedlivého řešení.
Pokud by se převedly kvóty na pěstitele, nastavilo by se tím naprosto stejné soutěžní prostředí pro všechny cukrovary, které by začaly soutěžit o jednotlivé pěstitele, a majitelé cukrovarů by si na žádné poškození svých investic nemohli stěžovat. Ti, co by se rozhodli opustit český cukerný trh, mohli by tak udělat, mohli by odejít, ale bez toho zlatého padáku, který jim dnešní systém nabízí, a bez trvalého poškození českého zemědělství. Je zde mnoho faktorů, které říkají, že by bylo dobré tak učinit.
Ústavní soud 8. března zrušil platné vládní nařízení, které kvóty rozdělovalo. Otevřela se tedy reálná možnost, že by vláda novým nařízením mohla přerozdělit kvótu prvovýrobcům a mohla by tak výprodeji cukerné kvóty zabránit. Vláda ale zatím brání stávající rozdělení kvót na cukrovary. Brání tím možný profit několika jedinců, kteří byli ve vytvořeném korupčním prostředí úspěšní, v uvozovkách, a to i za takovou cenu, jako je trvalé poškození zájmů českého zemědělství. Vláda České republiky tak dává do rukou několika podnikatelů nebo podnikavců pravomoc vyprodat strategickou národní kvótu. Takto se ale přece nechová řádná vláda, ale jen vychytralí podnikavci - neubráním se a řeknu: tuneláři!
Největší zodpovědnost v této věci dnes nese jednoznačně premiér vlády a ministr zemědělství pan Mládek. Po skončení fungování této vlády určitě půjde některé špatné věci napravit. Jednou vyprodané kvóty již ale zemědělcům do České republiky nikdo nikdy nevrátí. Dnes zachránit vzniklou situaci, nechci říct katastrofu, může už jenom vláda a může tak učinit pan premiér svým razantním postupem. Má k tomu stále všechny potřebné pravomoci i potřebný čas. Je evidentní, že svým postojem k této věci se dnes jasně vyprofiluje před celým národem. Buďto pan premiér dá přednost záchraně strategické komodity pro české zemědělství a zpracovatelský průmysl, anebo dá přednost přínosu pro bezohledné tuneláře a podnikavce. Jako premiér české vlády je ale přece placen za to, aby chránil české zájmy a aby bojoval proti korupci, podvodníkům a tunelářům.
***