(10.20 hodin)
(pokračuje Vlček)
Prosím, aby své místo zaujala paní Jana Bobošíková. (Potlesk.)
Prosím, aby své místo zaujal prezident republiky pan Václav Klaus. (Potlesk.)
Vážené senátorky, vážené poslankyně, vážení senátoři, vážení poslanci, vážení členové vlády, milí hosté. Nyní přistoupíme ke druhé volbě prezidenta republiky. Návrhy kandidátů na úřad prezidenta republiky byly společné volební komisi Poslanecké sněmovny a Senátu předloženy v zákonné lhůtě 48 hodin před dnem volby. Z těchto návrhů byly vytvořeny sněmovní tisky 418, 419, 421 a 422 a senátní tisky 183, 184, 186 a 187, které vám byly rozdány předem.
Společná volební komise na své dnešní schůzi ověřila, že kandidáti na úřad prezidenta republiky Jana Bobošíková, Václav Klaus a Jan Švejnar splňují podmínky volitelnosti podle článku 57 Ústavy České republiky. Žádám ověřovatele, aby se dostavili k předsednickému stolu a vylosovali pořadí kandidátů, v jakém budou vystupovat, požádají-li o slovo. (Probíhá losování.)
Stejně jako při první volbě navrhuji, aby volba prezidenta republiky proběhla tajným hlasováním. Upozorňuji, že v případě, že nebude přijato tajné hlasování podle § 75 jednacího řádu, znamená to bez dalšího hlasování, že budeme volit prezidenta republiky hlasováním veřejným.
Otevírám rozpravu k navrženým kandidátům a ke způsobu volby. Žádám, aby se každý řečník v úvodu zřetelně představil.
Jako první vystoupí kandidáti na prezidenta republiky dle vylosovaného pořadí - první pan Klaus, druhý pan Švejnar, třetí paní Bobošíková. Prosím, pane prezidente, máte slovo.
Prezident ČR Václav Klaus Vážení páni předsedové, vážené senátorky a poslankyně, vážení senátoři a poslanci, vážení členové vlády. Dovolte mi, abych své dnešní vystoupení zahájil poděkováním těm z vás, kteří jste mi před týdnem dali svůj hlas, a abych poděkoval všem, kteří se minulý týden v pátek a v sobotu snažili zachovávat důstojnost prezidentské volby. Ta je hodnotou sama o sobě.
Považuji to sice za prazvláštní výsadu, ale v této chvíli pronáším již svůj pátý kandidátský projev. Ověřil jsem si, že od zrodu našeho novodobého státu tento úkol či příležitost či poctu ještě nikdo neměl. Může to být výrazem toho, že v zemi chybí zcela nesporná prezidentská autorita, může to ale být výrazem i toho, že u nás nastala velmi silná polarizace a nekooperativnost politického života a že je v tomto smyslu prezidentská volba jen onou pověstnou špičkou ledovce, na kterou je až příliš dobře vidět. Když už od roku 1850, nikoliv až v posledních letech, na zeměkouli tají některé ledovce, snad roztaje i tento. Přál bych si to. Věřím, že by si to přála i celá česká veřejnost.
Aby nebylo mýlky, přál bych si - když už jsem hovořil o ledovcích - nikoliv tiché, skoro nepozorované rozpouštění dnešní mimořádné éry autentické svobody a demokracie a s nimi spojené možnosti, či dokonce pravděpodobnosti opakování těsných volebních výsledků a složitého vytváření vládních koalic, ale přál bych si skutečně demokratickou a důstojnou prezidentskou volbu. Kolik minulý týden přinesl demagogie, nepravd, urážek a dalších nehezkých věcí, se už z povědomí občanů naší země vymazat asi nedá. Přál bych si, aby po skončení dnešní volby byli její účastníci schopni podívat se sobě navzájem do očí. Toho po minulém pátku a sobotě někteří bohužel schopni nebyli.
Před týdnem jsem se ve svém projevu snažil bilancovat svou práci v roli prezidenta republiky, nabídl jsem své zkušenosti a svou celoživotní lásku k naší zemi a požádal jsem vás o podporu pro svou kandidaturu. Opakovat stejné argumenty dnes nebudu. V dubnu mám být hlavním řečníkem na vzpomínkovém shromáždění u hrobu amerického prezidenta Abrahama Lincolna ve městě Springfield ve státě Illinois, které se každoročně koná v den výročí jeho smrti. S touto motivací jsem studoval jeho různé texty a našel jsem i projev, který přednesl v roce 1865, tedy při kandidatuře do svého druhého volebního období. Dovolte mi odcitovat malý úryvek z úvodu: "V tomto svém druhém vystoupení při této příležitosti mám méně důvodů pro dlouhý projev, než to bylo v případě prvním. Po uplynutí čtyř let ve funkci, v níž ode mne byly vyžadovány veřejné deklarace ke každému tématu našeho zájmu, zůstává málo, co mohu nyní prezentovat." Mám dnes velmi obdobný pocit.
Některými z vás jsem byl před týdnem označen za člověka zastávajícího extrémní či okrajové názory a za muže včerejška. K tomu pár zásadních slov, která jsem možná ještě neřekl, říci musím.
***