(11.40 hodin)
(pokračuje Tluchoř)

V prvním kole je předsedou Poslanecké sněmovny zvolen kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců. Pokud žádný z kandidátů nadpoloviční většinu přítomných nezíská, koná se druhé kolo volby. Do druhého kola postupují dva kandidáti - v tomto případě tedy maximálně jeden - kteří získali v prvním kole nejvyšší počet hlasů. Pokud nebyl ani v druhém kole zvolen žádný kandidát, koná se podle článku 3 bod 18 volebního řádu Poslanecké sněmovny nejpozději do 10 dnů prvé kolo druhé volby s novými kandidáty, které předkládají poslanecké kluby volební komisi nejpozději 24 hodin přede dnem volby.

Dámy a pánové, jen dovolte drobné upozornění: Volba předsedy Poslanecké sněmovny je tajná. Upozorňuji, že nepřipustím jednání, které by směřovalo k popření tohoto principu tajné volby.

Děkuji.

 

Předsedající Lubomír Zaorálek: Ano, slyšeli jsme tedy jednat o volbě, o způsobu volby o navrženém kandidátovi.

Otevírám rozpravu k těmto tématům, která otevřel pan předseda. Jako první se mi do této rozpravy přihlásil předseda vlády České republiky Jiří Paroubek.

 

Předseda vlády ČR Jiří Paroubek: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Ve středu jsem na tiskové konferenci oznámil, že vláda podá v pondělí 3. července 2006 na svém mimořádném zasedání demisi bez ohledu na to, jak dopadne dnešní hlasování o obsazení funkcí ve Sněmovně. Tento vstřícný krok považuji za nezbytný, aby se uvolnil prostor pro další vyjednávání. Řešení povolebního patu musíme všichni hledat v kompromisu. Kompromis ale nemůže vzniknout jednostranným prosazením zájmů lídrů tří stran a navíc bez potřebné parlamentní většiny.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Je důležité vést naše jednání v jasném a věcném duchu. Proto vás chci seznámit s postojem České strany sociálně demokratické ke koaliční smlouvě.

Text smlouvy je ve své věcné části odrazem rozdílnosti programových přístupů smluvních stran. Trpí proto obecností, nevyvážeností a absencí některých zásadních úkolů. Zejména není popsána hospodářská politika s důrazem na zajištění tempa ekonomického růstu, jen velmi málo je věnováno investiční politice. Koaliční dohoda neobsahuje zmínku o vstupu do eurozóny. Je možné - a já tomu věřím - že některé z těchto konkrétních otázek se mohou objevit v programovém prohlášení nové vlády.

Obecně je třeba říci, že koaliční dohoda zejména exponuje program ODS, což lze jasně doložit tím, že absentují nosné části programu zelených, jako je např. ekologická daňová reforma a ekologická újma. Jelikož vláda rozhoduje většinovým hlasováním, tak Strana zelených nemá se svými návrhy ve vládě žádnou šanci.

Poslanci KDU a Strany zelených se podle této dohody dostávají do područí vlády, protože jsou podle této dohody povinni podporovat všechny vládní návrhy.

Program obecně oslabuje hodnotu solidarity, dokonce naráží na ústavou založenou elementární sociální spravedlnost. Zejména rovná daň myšlenku solidarity úplně opouští a přispívá k tomu, že lidé s nižšími příjmy odvádějí relativně mnohem větší částky.

Koaliční smlouva rezignuje na ústavní povinnost státu vytvořit systém sociální pomoci ve smyslu článku 26 Listiny odst. 3 Listiny, tedy pomoci pro občany, kteří si bez své viny nemohou obstarávat prostředky pro svoje životní potřeby prací, ať již z objektivních nebo subjektivních příčin.

Pokud jde o zahraniční politiku, v preambuli koaliční smlouvy je ve výčtu základních priorit uvedena na prvním místě Evropská unie, mezinárodní spolupráce a bezpečnost. Proto je i mezi programovými cíli koalice, hlava II. smlouvy, uvedena tato tematika na prvním místě. Je na první pohled patrné, že účelový důraz na zahraniční politiku, zejména Evropskou unii, odráží známou informaci o Občanské demokratické straně, že je obecně v Evropě považována za euroskeptickou, a proto se už v koaliční smlouvě pokouší tuto pověst rozptýlit. V porovnání s přístupem ČSSD a dosavadní vlády je ovšem při pečlivém čtení zřejmé, že evropský koncept ODS je podle očekávání nadále značně odlišný. Konkrétně evropský projekt není nikde ve smlouvě označen jako projekt politický či mírový. Nikde není řeč o prohlubování integrace. Integrace Evropy není nikde ve smlouvě charakterizována jako projekt založený na solidaritě, což je jeden z jeho klíčových rysů od samotného vzniku. Bez principu solidarity by se rozpočty Evropské unie, ani ten poslední schválený Evropskou radou v prosinci 2005, tak výhodný pro Českou republiku, nemohly zakládat na tak rozsáhlých prostředcích určených pro nové členské země s cílem dosáhnout vyrovnání jejich ekonomického a sociálního rozvoje se starými členy Evropské unie. Současně ale bez jakékoliv zmínky o solidaritě smlouva směřuje k co nejlepšímu čerpání finančních prostředků z fondů Evropské unie. Smlouva tedy fondy využívat chce, ale princip solidarity nezmiňuje, tzn. odmítá.

Rozšiřování Evropské unie klade smlouva na úplně první místo. To je v souladu s postojem sociální demokracie jen opticky. Sociální demokracie a nynější vláda podporuje rozšiřování zejména na západní Balkán, současně ale zdůrazňuje potřebu přizpůsobit rozšiřování mj. instituce Evropské unie, čehož odrazem je ústavní smlouva. Koncept rozšiřování Evropské unie podporovaný ODS má blízko k onomu typu politiky, který žene kupředu proces rozšiřování s cílem integrační proces rozmělnit, zkomplikovat jeho další prohlubování. Neobsahuje žádnou výslovnou zmínku o Lisabonském procesu. Evropská unie má být podle smlouvy globálně konkurenceschopná, nezmiňuje se o vzdělanostní Evropě ani o Evropském technologickém institutu apod.

Lidská práva mají ve smlouvě jednu z hlavních rolí, jsou zmíněna celkem třikrát. Nová vláda má na tomto úseku jednat ofenzivně, jak je uvedeno, má učinit lidská práva "základním východiskem společné zahraniční a bezpečnostní politiky a podporovat kroky k nápravě všude tam," jak je uvedeno, "kde jsou lidé kráceni na lidských právech, zejména kroky vedoucími k osvobození obyvatel vězněných, či dokonce mučených pro politické a náboženské postoje". Bude zajímavé slyšet, které státy kromě Kuby, Barmy a Běloruska to jsou. Výslovná zmínka o mučení může mít i antiamerický kontext, např. Guantánamo, věznice Abú Ghrajb v Iráku.

Mimo tematický okruh Evropské unie jsou na úseku zahraniční politiky ve smlouvě tyto základní odlišnosti od politiky dosavadní vlády a sociální demokracie:

Zcela chybí zmínka o nutnosti věnovat trvalou a zvýšenou pozornost vztahům se sousedy včetně Visegrádu. Není ani slovem zmíněno Slovensko. Já věřím, že i po ustavení nové vládní koalice budou vztahy s touto zemí vynikající, tak jako dosud.

Individuálně nejsou v části smlouvy o zahraniční politice zmíněny výslovně žádné státy s výjimkou Spojených států v kontextu důrazu na transatlantickou vazbu. Naprosto chybí zmínka o multilateralismu, o úloze a reformě OSN, Rady bezpečnosti, včetně kandidatury České republiky do Rady bezpečnosti pro období 2008 až 2009.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP