(13.00 hodin)
(pokračuje Maršíček)
Nabízí se rovněž i domněnka, zda v těchto souvislostech není aféra téměř masového odposlechu výplodem nedávného sloučení tajných služeb. Jak jinak si vysvětlit urychlené a podle mého soudu neuvážené odvolání šéfa rozvědky, aniž by byla známa koncepce či alespoň představa vlády o vnitřní i vnější bezpečnosti České republiky? Až příliš vyčnívá snaha vydobýt z této události krátkodobý politický kapitál. Technologický pokrok se jistě nedá zastavit, ale zato se dá dobře zneužít.
Na pozadí současných událostí se zdá, že doba budování demokracie se pomalu stává historickou minulostí. Každodennost je prezentována neprofesionalitou, ideologickou záští a politickými krizemi chaoticky rozrušujícími základní obrysy občanské shody. Ptám se: Je postup tzv. silové demokratizace společnosti, který volí vláda Občanské demokratické strany a který nese mnoho totalitních prvků, oprávněný?
Vyzývám k odpovědnosti vůči ústavnímu pořádku. Vyzývám k odpovědnosti vůči občanům, kteří očekávají kvalifikovaná řešení jejich problémů namísto politického hašteření, nesnášenlivosti a vzájemného osočování. Pokusme se se vší odpovědností naplnit poslanecký slib, který jsme zde po volbách složili. KSČM jej naplní beze zbytku.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Další do rozpravy je pan poslanec Grebeníček a to bude poslední vystoupení před polední přestávkou, která bude trvat do 14 hodin. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, to, o čem dnes jednáme, daleko přesahuje rozměr rafinovaně šířeného podezření, že bývalá vláda snad mohla mít zájem na nezákonném odposlouchávání některých novinářů a ústavních činitelů. Takové podezření vyslovené bez důkazů a zřetelně cíleně určené do médií bychom mohli snadno smést ze stolu v okamžiku, kdy nejvyšší státní zástupkyně se osobně zaručila, že k nezákonnému postupu nedošlo.
Bohužel, pokud bychom zůstali jen u toho, riskujeme, že budeme znovu a znovu konfrontováni s něčím, co zpochybňuje legitimitu a demokratičnost chování politické reprezentace republiky. Má-li mít dnešní jednání smysl, pak jednejme o souvislostech, hledejme kořeny současného stavu, kdy česká politická scéna se nezabývá věcnými tématy, ale zmítá se v záplavě zástupných sporů o pseudoproblémy ve změti pomluv a nenávistných výlevů. Hledejme racionální jádro, to, co za podobným divadlem bývá skryto a od čeho mají uměle vyráběné problémy a nenávistné kampaně odvádět pozornost veřejnosti.
V české politice se už stalo běžným zvykem a před volbami do Poslanecké sněmovny to eskalovalo, že Občanská demokratická strana obviňuje přímo nebo nepřímo sociální demokraty z činů kriminální povahy a stejně tak ČSSD vyčítá zločiny z oboru hospodářské kriminality a dalších oblastí občanským demokratům. Obvinění z politicky motivovaných odposlechů novinářů a ústavních činitelů na adresu reprezentantů ČSSD, které naznačil současný ministr vnitra Ivan Langer, vyslovené a šířené mediálně docela obratně jako údajné podezření, je jen jedním z mnoha podobných případů. Obdobných výpadů, ať už se týkaly způsobu, jakým současný předseda vlády platil svůj byt, nebo obvinění bývalého premiéra z kontaktů s mafií, jsme v posledních měsících slyšeli mnoho.
To vše by mohlo být jen dokladem pokleslé politické kultury špiček obou těchto stran, které se nedokáží srovnat s používáním běžných prostředků politické soutěže a nevyhovuje jim střízlivá diskuse o skutečných problémech země a občanů. Bohužel za období vlády koalic vedených ODS nebo ČSSD se kriminální zločiny velkého rozsahu staly a desítky a stovky miliard korun zdánlivě beze stopy a bez konkrétní odpovědnosti zmizely. Odposlechová zařízení se leckdy našla a pachatelé nezákonných odposlechů nebyli nikdy vypátráni. Záznamy legálních odposlechů tak někdy zcela běžně putovaly do médií včetně veřejnoprávních. To vše tu bylo a po celá léta soudy, státní zastupitelství a policie jakoby fatálně selhávaly, když měly nalézt, šetřit a postihnout skutečné pachatele skutečných kriminálních činů.
Právem si v té souvislosti musíme klást otázku, jaká vlastně byla politika vlád vedených ODS a ČSSD, které se zaklínaly bojem proti korupci a velké hospodářské kriminalitě a přitom zarytě odmítaly vypracovat účinné zákony k postihu organizovaného zločinu a rozsáhlé trestné činnosti spojené s daňovými úniky, tunelováním podniků a kolosálními podvody v bankách, záložnách i fondech. Jaká vlastně byla politika občanských a sociálních demokratů ve sféře vnitřní i vnější bezpečnosti státu, když Národní bezpečnostní úřad se stal nedůvěryhodnou institucí a veškeré lustrační kampaně a ohromná administrativa bezpečnostních prověrek se změnila v masovou šikanu úředníků, státních zaměstnanců, občanů i mnoha podnikatelů? Výsledky podobné šikany jsou v konečném efektu nulové. Znovu a znovu se ukazuje, že kriminalita a organizovaný zločin si jdou svou cestou, zatímco média a lustrátoři kádrují živé i mrtvé, ale ty, kdo nesou konkrétní odpovědnost za poškozování zájmů státu a občanů, nalézají až ex post. Také za to nesou klíčovou odpovědnost ti, kteří po listopadu 1989 v této republice vládli.
O tom, jakým stylem obě dvě strany pracují, vypovídá i to, jak se obě přetahují a navzájem si vytýkají svou politiku personální a jinou ve vztahu k bezpečnostním službám. Svědčí o tom i postupy, které mají máloco společného s demokratickými pravidly a respektem k platným zákonům. Oběma stranám chybí schopnost vnímat jisté meze. Právě proto se dnes musíme zabývat tím, co prý zcela nezištně utrousil do médií nový ministr vnitra. A není to v jeho případě poprvé. Byl to koneckonců současný ministr vnitra, kdo těsně před volbami jako jeden z aktérů tzv. Kubiceho aféry porušil své zákonné povinnosti a umožnil nahlédnout nepovolaným osobám do kompilátu, který podle ne nedůvodných podezření mohl značným způsobem ovlivnit konečný výsledek voleb.
A tak se musím ptát: Proč, pánové a dámy, ministři z řad ODS a ČSSD, vždy tak mnohé slibují? Proč politické špičky obou stran tvrdí, že snesou občanům modré či růžové z nebe, aby nakonec v reálném životě skoro nikdo nebyl postižen za hospodářskou kriminalitu, za korupci, za nezákonné odposlechy, za vynášení těch zákonných, a naposledy i za zneužívání pravomoci veřejných činitelů a veřejných funkcí ke stranickému a osobnímu prospěchu?
***