(10.10 hodin)
(pokračuje Filip)
Co mě mrzí na návrhu státního rozpočtu, je neschopnost vlády rozlišit důsledně mezi výdaji na zesílení koncepčních prorůstových opatření a běžnými neproduktivními výdaji. Je to tendence, která je setrvalá za poslední roky, a tady se musím přidat k těm kritikům, kteří říkají, že nakonec ono pohodlné využívání neopakovatelných příjmů se stalo trendem v České republice a budeme ho muset nutně změnit.
Obavy máme také v řešení finančních vztahů k Evropské unii, a to z toho důvodu, který jsem již ohlásil. Pokud jasně neřekneme, kolik prostředků dáme na kofinancování, kolik budeme schopni dát do jednotlivých kapitol, tak nebudeme schopni také říct, že naše projekty budou prosazeny. A v tomto ohledu se mi jeví státní rozpočet jako rozpočet, který nemá jasno, kam má směřovat příští česká ekonomika.
A nakonec mi dovolte říct, že pokud vláda Mirka Topolánka a ministr financí zachovali míru deficitu a zvýšili příjmy a výdaje, že se zachovali trochu voluntaristickým způsobem, protože skutečně mám pochybnosti ohledně správného ocenění makroekonomického vývoje v České republice a myslím si, že ta čísla nejsou zcela správná.
Musím říci, že mě zarazil i celkový vztah… Já počkám, až pan premiér se pobaví nad mým vystoupením.
Chci jen říct, že celková čísla říkat nebudu, protože musím souhlasit s kolegou Kalouskem a sdělit, že kdybychom šli do rizika - a do takového rizika jít můžeme - předložit jiná čísla ve státním rozpočtu, tak bychom v podstatě podle zákona o jednacím řádu vrátili vládě rozpočet k přepracování a pokusili bychom se zajistit i jiný postoj k jednotlivým věcem. Ale samozřejmě, jestli chce pan premiér Topolánek slyšet ta čísla, tak já je řeknu. Jen si dovolím připomenout, že vztah státního rozpočtu k rozpočtům obcí mohu považovat minimálně za udržovací. Vztah státního rozpočtu k rozpočtům krajů však přijmout mohu jen těžko.
A k těm číslům. Možná že by bylo vhodnější místo privatizace uvažovat o tom, že by dodatečný příjem státního rozpočtu mohl být vyplacení dividend z majetkových podílů státu přímo do rozpočtu, a to nejde jenom o ČEZ, nejde jenom o Lesy České republiky nebo Vojenské lesy či o jiné majetkové podíly státu v jednotlivých podnicích. Myslím si, že tento příjem by mohl být specifikován - nechám to na našich odbornících a nebudu se toho čísla dotýkat, ale jsem přesvědčen, a to docela ve všech směrech, že nejen pan ministr financí, ale i pan premiér je informován o tom, kolik by takové vyplacení dividend mohlo být. A v každém případě, v každém případě vyplacení dividend z podniků jak státních, tak se státním podílem by bylo efektivnější, než za ty peníze prodávat podíl v ČEZ, protože ten podíl mi tam zůstane a ty dividendy se vyplatit dají. Prodej ČEZ považuji za ekonomickou a politickou hloupost. Nezlobte se, ten, kdo to prosazuje, neví, co dělá, a nahrává úplně jiným postupům v české ekonomice.
Stejně tak se můžeme podívat na to, jak pracují jednotlivé finanční úřady, jakým způsobem se v jednotlivých krajích vybírají daně. Kdyby ten přístup byl stejný a ministr financí by dbal na to, aby finanční úřady pracovaly efektivněji, tak by do státního rozpočtu mohly připlynout další miliardy korun, protože už jenom při struktuře daňových nedoplatků v jednotlivých krajích vidíme, že některé kraje jsou tak benevolentní, že se snad ani ty daně vybrat nesnaží.
A pokud jde o úspory, jsem přesvědčen, že i tady je možné najít docela dost prostředků k tomu, aby jednotlivé resorty platily to, co je skutečně nutné, ne to, co je sice možné, ale nikoliv potřebné. V tomto ohledu jsem přesvědčen, že v jednotlivých neprůhledných výběrových řízeních na jednotlivých resortech bychom našli takových výdajů tolik, že by možná občan České republiky se nestačil divit.
Na závěr mi dovolte říci za sebe a za klub KSČM, že takto strukturovaný rozpočet jen těžko může najít podporu u klubu KSČM.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu místopředsedovi Sněmovny Vojtěchu Filipovi za jeho vystoupení.
Pan poslanec Josef Ježek má náhradní kartu číslo 12.
Vystoupí pan poslanec Jiří Dolejš.
Poslanec Jiří Dolejš: Příjemné dopoledne. Milé kolegyně a kolegové, vážená vládo, stojíme dnes před návrhem státního rozpočtu, který není zcela typickým v té dlouhé řadě státních rozpočtů, které už jsme měli možnost tady projednat. K tomuto rozpočtu nevystačíme s tradiční koaličně-opoziční optikou, protože základ tohoto návrhu byl ještě připravovaný oranžovou vládou před volbami a byl korigovaný modrou vládou, která je v demisi, a i když kompromisu rozumíme - byl tady zmiňován rok 1999 - tak každý kompromis musí mít určitou logiku a musí k něčemu směřovat.
Pokud jde o výsledek konjunkturálních kompromisů, popř. dokonce dlouhodobě neřešených problémů, tak to, co máme na stole, nejenže nenadchne, ale odmítáme se smířit s jakousi logikou nutného zla. Tu už zkrátka dnes již nic dělat nejde.
Já jsem uvítal, když tady pan kolega Kalousek se přihlásil k spoluodpovědnosti za tento stav veřejných financí. Já si myslím, že skutečně od roku 1993 se vystřídali ve vládě i v čele rozpočtového výboru různí představitelé různých politických stran a že skutečně je to záležitost dlouhodobá, a tudíž i to řešení musí směřovat k větší podstatě, do větší hloubky, než jenom že si pak v rámci druhého čtení přesuneme některé prostředky tam a některé zase zpátky.
Přestože zítra jsou zase další volby a riziko opakovaných voleb do Sněmovny je nemalé, myslím, že je třeba obrátit debatu od předvolebních gest, a to na škále od nulové tolerance až po různé dárečky, které jsou rozdávány voličům těsně před volbami, a to ke strategičtějšímu a systémovému uvažování.
Nezdravý stav veřejných financí, to je konstatace, na které se asi shodneme napříč celým politickým spektrem. Nejlépe je to vidět na dluhové tendenci, která, pravda, trvá devět let, ale má smysl nejenom oživit, ale také domyslet spor o tom, do jaké míry se na tomto stavu podílejí navršené transformační dluhy z 90. let, zejména v bankovní a podnikové sféře jsou dodnes sanovány, a do jaké míry jde o nekontrolovatelné utrácení veřejných prostředků a špatné nastavení současného systému.
Realitou je, že jsme v roce 2003 při vědomí tohoto faktu přijali koncepci reformy veřejných financí s cílem veřejné finance konsolidovat. Po vstupu do Evropské unie v roce 2004 s námi pak byla zahájena procedura nadměrného schodku a s touto procedurou se potýkáme, tak jak je zřejmé v informacích o plnění, či lépe řečeno neplnění výdajových limitů a konvergenčního programu.
***