(14.20 hodin)
(pokračuje Kvapil)
Předložený návrh zákona si klade za cíl nápravu stavu, který byl způsoben zákonem číslo 172/1991 Sb., to je umožnit přechod majetku do vlastnictví obcí, který se dá charakterizovat takto: Jde především o nezastavěné pozemky, které obce vlastnily k 31. 12. 1949 a které jsou stále ve vlastnictví České republiky. Dosud nebylo možné tyto pozemky obcím vrátit podle zákona číslo 172/1991 Sb., protože dotčené pozemky nebyly v majetku České republiky ke dni účinnosti tohoto zákona a nesplňovaly tak jím stanovené podmínky převodu. Dále se jedná o účelové komunikace, drobné stavby sloužící pro plnění funkcí lesa, drobné stavby melioračních zařízení, které byly v období od 1. ledna 1950 do 25. května 1991 vybudovány na pozemcích obcemi vlastnících (?) k tomu datu 31. 12. 1949.
Doprovodným cílem navrhovaného zákona je umožnit navrácení historického majetku obcím i v případech, kdy pominou důvody zabraňující vydání pozemků, to je například zrušení vojenského újezdu nebo zmenšení jeho rozlohy.
Je třeba říci, že navrhovaný zákon může přinést některé problematické momenty, na které ve svém stanovisku upozornila vláda. Je nutné zvážit, v jakém rozsahu by do vlastnictví obcí měly přecházet i nemovitosti ve vlastnictví státu využívané organizačními složkami státu. Dalším problematickým bodem může být případ, kdy obec neprojeví o převzetí a správu svého historického majetku zájem nebo kdy dotčený majetek byl již z vlastnictví České republiky převeden do vlastnictví jiného právního subjektu a teprve znovu následně získán do majetku státu. Těchto případů však jistě nebude mnoho, pokud se vůbec nějaké vyskytnou.
Třetím bodem, který zmínila ve svém stanovisku vláda, je potřeba upravit způsob podání návrhu na zápis do katastru nemovitostí do souladu s terminologií příslušného zákona. Je to zákon číslo 265/1992 Sb.
Závěrem si dovoluji upozornit, že návrh zákona řeší některé další případy, kdy obce se nemohou domoci navrácení svého majetku… Pardon, ten zákon to neřeší. Já jsem řekl, že řeší. Neřeší. … který jim byl odebrán k 1. lednu 1950. Jako příklad zde uvedu pozemky získané obcemi koupí nebo směnou převážně v období první republiky, u kterých nedošlo k zápisu do pozemkových knih.
Vzhledem k tomu, co jsem zmínil, a ty výhrady považuji za takové, které je možno vysvětlit a vyřešit v dalších čteních, chci požádat Poslaneckou sněmovnu, aby tento návrh propustila do druhého čtení, neboť se domnívám, že je způsobilý k dalšímu projednávání v Poslanecké sněmovně. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.
Otevírám obecnou rozpravu, do které mám jednu písemnou přihlášku, a to paní poslankyně Markové. Ano, vidím, z místa se hlásí pan poslanec Martínek. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Soňa Marková: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřila k senátnímu návrhu zákona o přechodu některých dalších věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Rozsahem jde o poměrně velice malou legislativní předlohu, která věcně spočívá v tom, že existují pozemky, které byly až do 31. prosince 1949 v majetku obcí, kdy byly státem vyvlastněny a posléze státem využívány pro celostátní potřeby, a to také pro potřeby armády. Jinými slovy, jde pravděpodobně především o pozemky, ze kterých byly vytvořeny tzv. vojenské újezdy.
Zatímco pro pozemky, které byly na konci čtyřicátých let minulého století státem vyvlastněny, ale nebyly využívány pro potřeby armády, byly po roce 1989 vytvořeny legislativní podmínky pro jejich navrácení obcím, tak pro pozemky bývalých vojenských újezdů žádná taková legislativní norma dnes neexistuje. V době restitucí obcím totiž tento majetek byl v držení státu, respektive armády, která ovšem zřejmě tehdy ještě ani netušila, jakou část z tohoto majetku bude pro svoji činnost nadále potřebovat a jakou nikoli. Smyslem předloženého senátního návrhu je tedy takovouto právní normu vytvořit. A aby nedošlo k nežádoucímu narušení existujících právních vztahů, tak se navrhuje převod těchto pozemků z majetku státu do majetku obcí pouze u nezastavěných pozemků, respektive pozemků, které netvoří se stavbou nedílný celek. Drobné stavby související s využitím pozemku by ovšem na obce převáděny byly.
K tomuto záměru navrhovatelů je třeba učinit několik poznámek.
Především je nepochybné, a navrhovatelé to také v důvodové zprávě uvádějí, že se jedná často o tzv. historický majetek obcí, který - cituji z důvodové zprávy - "obce nabyly v období od historického vzniku samosprávy do druhé světové války z běžných právních důvodů, například prostou koupí".
Za druhé. Je velikou otázkou, zda navrácení tohoto majetku by bylo pro obce nějakým přínosem. Výnosy z hospodářského využívání těchto pozemků jsou totiž odhadovány jen na několik milionů korun ročně. A otázkou je také to, zda obce vůbec o tento majetek stojí a potřebují ho navrátit. A konečně je zde fakt, že Svaz měst a obcí, alespoň pokud mně je známo, se k tomuto senátnímu návrhu vůbec nevyslovil.
Stanovisko vlády, která sice nevyslovuje formálně žádný postoj, je ovšem neseno pochybnostmi spíše o jeho věcných nedostatcích. S námitkami vlády je asi možno víceméně souhlasit. Jde totiž také o to, že senátní návrh nepamatuje na řešení případů, kdy obec neprojeví vůbec zájem o převzetí a správu takto restituovaného majetku například z důvodu, že - cituji -"správa a hospodaření s takovým majetkem by byla pro ni značná zátěž". Nestanoví podmínky předávání a přebírání předmětného majetku, neřeší problematiku přechodu práv a závazků spojených s dosavadním hospodařením s tímto majetkem, opět doslovně cituji - "nedostatečně vymezuje předmět přechodu vlastnictví a mimo jiné by vedl k tomu, že do vlastnictví obcí by přecházely i nemovitosti ve vlastnictví státu využívané organizačními složkami státu". A znovu, "neřeší situaci, kdy dotčený majetek byl již z vlastnictví České republiky převeden do vlastnictví jiného subjektu a následně do majetku státu získán na základě kupní smlouvy či byl státem nabyt jiným způsobem". Jde sice asi o ojedinělé případy, ale jejich existenci nelze vyloučit.
A za nikoli nepodstatné považuji také to, že senátní návrh zavádí do naší legislativy některé nové právní postupy. V prvé řadě jde o to, že se v senátním návrhu používá pojem zrušení části vojenského újezdu, ovšem stávající znění zákona o zajišťování obrany České republiky takovýto pojem zrušení části nezná.
Závěrem. V souhrnu je tedy předložený senátní návrh nové legislativní normy velice problematický, a to jak z hlediska věcného, tak i z hlediska právního. Z těchto důvodů proto nedoporučuji podpořit tisk č. 14 a naopak jej doporučuji zamítnout.
Děkuji za pozornost.
***