(15.50 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Podívejme se tedy na to, jakým způsobem tato vláda vládne, jestliže se skutečně snažila za dobu, kdy byla instalována, a víme, že už samo její instalování bylo spojeno z ústavního hlediska s velmi - řeknu to eufemisticky - netradičními přístupy k výkladu příslušných ústavních ustanovení, a jak tato vláda tuto vládní většinu prosazuje. Čeho jsme se tu dožili? Já jsem tu v této Poslanecké sněmovně nejstarší a jsem tedy v politickém životě od listopadu v podstatě neustále, ale musím říct, a nemyslím si, že to je jenom důsledek toho, že snad mé paměťové buňky méně fungují, ale nikdy jsem netušil, že se tu dožijeme z parlamentního hlediska takových zásahů do elementárních zásad parlamentní demokracie, parlamentního vládnutí, jaké zažíváme za této vlády.
Musím tu připomenout samozřejmě sám nástup této vlády, který nepochybně je spojen s aférou Kubice. Musím tu připomenout, hovořil jsem o tom, ale tyto věci nemůžeme pomíjet, způsob zvláštního odtajnění telefonních rozhovorů, k němuž se propůjčil ministr spravedlnosti. A to, jakým způsobem teď - a nemohu z toho vládu vyvinit - nejvyšší státní zástupkyně rozvrací existenci jedné důležité ústavní instituce, jako je státní zastupitelství, to opravdu přesahuje všechna očekávání. Stalo se totiž něco, a to bych byl rád, aby si kolegové z vládní koalice uvědomili, několikrát jsem to samozřejmě připomínal, ale platí tu, že opakování je matka moudrosti, byť nevím, zda všichni jsou s to si to uvědomit, že tu přestala platit elementární pravidla fair play. Prostě chováte se tak, a řekl to nejbližší spolupracovník pana předsedy vlády, jehož jsme včera mohli v televizi dost podrobně vidět, že v boji proti sociální demokracii je vše dovoleno, že nemůžeme váhat mezi žádnými prostředky.
A vážení kolegové - ne všichni jste tu byli v minulém období. Co se vytýkalo Stanislavu Grossovi, jaké požadavky byly kladeny na to, aby mohl vydržet, nebo z jakých důvodů byl nucen, nebo byl na něj vyvíjen tlak, aby odstoupil. A jak to, že najednou všechny tři strany vládní koalice na tyto požadavky zapomněly, tato pravidla teď neplatí, protože jde o člena jejich vlády? Pokud se ovšem takto postupuje, tak není možná žádná politika. To není politika, to je velmi primitivní politikaření. A pokud naše jednání bude ovládat takovýto hrubý cynismus, pak se nemůžeme divit, že normální občané pro naše počínání mají jenom velmi, řekl bych, negativní přístup. Nebudu to charakterizovat slovesy, která nepatří do parlamentní řeči, ale je to něco, co ohrožuje skutečně zásady právního státu v této zemi, co ohrožuje normální fungování parlamentní demokracie. Čili nejde tady jenom o tuto reformu, ale jde o celý způsob vlády Mirka Topolánka, který opravdu je v rozporu nejenom s politickými pravidly, ale i s principy právního vládnutí. (Potlesk levé části sálu.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Křeček, připraví se pan poslanec Martínek - s faktickou? Ne. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Křeček: Dámy a pánové, já budu mluvit velice krátce. Skutečně ta debata ztrácí racionální jádro. My jsme jako sociální demokracie byli velmi obviňováni ze všeho možného, když jsme tvrdili, že rovná daň je chyba, že poškozuje nízkopříjmové skupiny, byli jsme považování za nějaké neumětele, kteří si to vymýšlejí a nemají prostě pravdu. Já bych tady rád při této příležitosti odcitoval, našel jsem si to, profesora Karla Engliše, významného českého ekonoma a profesora právnické fakulty, jistě to jméno všichni znáte, který v roce 1929 se nad touto otázkou zamýšlel, a pokud jde o rovnou daň, tj. rovnou daň, kterou by platili všichni stejně, napsal toto: "Tlak takovéto daně způsobí, plodí vyšší škodu na životě lidí při důchodech nižších nežli při důchodech vyšších. V domácnostech s vysokými důchody snižuje jen luxus, ale v domácnostech s důchody malými tlak na existenci nebo na tu nejmenší míru kultury, kterou je si přáti každého občana. Škoda, kterou taková daň působí, je tím větší, čím je důchod menší, a to proto, poněvadž tlačí na stále důležitější potřeby." Není to tedy nic jiného - v roce 1929 bylo toto napsáno - není to nic jiného, než co my tvrdíme, než se snažíme přesvědčit, že prostě rovná daň poškodí lidi s nižšími příjmy, ty, kteří mají nižší důchody, a těm, kteří mají vyšší důchody, jim snižuje míru jejich luxusu.
Chtěl jsem jenom říci toto, ale nedá mi to, abych nereagoval na slova, neuvěřitelná slova pana předsedy vlády, který tady řekl, že 80 % občanů tuto reformu podporuje. My jsme včera, už tady bylo připomenuto, viděli v televizním pořadu Reportéři, jakými lidmi, jakou špinavou pěnou je pan premiér obklopen (potlesk levé části sálu). Že 80 % těchto lidí s reformou souhlasí, o tom nemám žádných pochyb.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Martínek. Připraví se pan poslanec Grebeníček. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Radko Martínek: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, já jsem dlouho nechápal některé postupy vlády a myslím si, že teprve události posledních dní nám dávají odpověď. Vždycky jsem si myslel, že když někdo chystá tak zásadní reformu, která bude mít zásadní dopad na budoucnost státu, na jeho vývoj, a nakonec i sami autoři tvrdí, že to bude ta očistná kúra, která pozvedne ekonomiku a vývoj tohoto státu správným směrem, vždycky jsem si myslel, že takováto reforma musí být dlouho připravovaná, dobře promyšlená, dobře prodiskutovaná, pak napsaná a nemůže se na ní měnit ani řádky, protože je vše řádně připraveno. Až teprve události posledních dnů mě přesvědčily, že vlastně nic z toho není, protože ty základní body této reformy jsou předmětem neustálého jednání a my tady dneska diskutujeme a v podstatě nevíme o čem.
Považoval jsem a považuji za základní problém této reformy to, že se vláda nezabývala důsledky, které přinese reforma veřejných financí. Opakovaně jsem kritizoval, že není předmětem toho balíku zákonů také změna rozpočtového určení daně pro obce, protože tato reforma zcela určitě bude znamenat změnu - a to změnu k horšímu - pro rozpočty měst a obcí, a rozpočty měst a obcí jsou přímo závislé na příjmech z daní. Až teprve teď jsem pochopil tu tezi, že nejdříve přijmeme reformu, pak uvidíme, co bude obsahovat, a teprve pak uděláme reformu. Tak teď už je to jasné, protože vláda v podstatě ani neví, jak ta reforma bude vypadat, a potom samozřejmě jen těžko může chystat rozpočtové určení daní, které se musí velmi pečlivě a podrobně propočítat. Nicméně to podle mého názoru není žádná omluva pro tuto vládu.
***