(16.00 hodin)
(pokračuje Martínek)
Pan premiér nám tady říkal o tom, jak většina obyvatel podporuje tuto reformu, a odvolával se na výzkumy veřejného mínění. Myslím si, že všichni víme, že výzkumy veřejného mínění můžou být různé, mj. také různé firmy si dávají na zakázku různé průzkumy veřejného mínění, které by propagovaly jejich zboží. Ale nad všechny tyto průzkumy veřejného mínění je chování lidí, protože to není už dotaz nějakým 600 lidem, ale je to dotaz vlastně celému národu.
Když si dnes otevřete Mladou Frontu DNES, tak je zde článek "Nejsou cihly!". Lidé chtějí stavět a nemají z čeho. Musíme se zeptat, proč tomu tak je. Bezesporu je tomu tak také proto, že se do určité míry zvýšila životní úroveň, ale to šílenství, které v posledních měsících zachvátilo republiku, je vyvoláno především tím, že lidé vědí, že bude hůř, že se zdraží hypotéky, že půjde hůř se dostat k úvěrům, že se zdraží vlastně veškeré zdroje. To znamená tím, že se zvýší DPH, tak se zdraží cena každého bytu, každé rekonstrukce, a to nejen v řádu tisíců, ale desítek nebo stovek tisíců korun. A myslím si, že tato přirozená reakce lidí je jednoznačně dokladem toho, jaká je důvěra obyvatelstva v reformu, kterou pan premiér tady představuje.
Mimochodem, současná daň DPH, která, jak všichni víme, má dvě složky, a sice základní daň 19 % a sníženou 5 %, byla zavedena do našeho systému v roce 1993. Všechny vlády od té doby snižovaly DPH. Všechny vlády! Ta daň se neustále snižovala, až teprve tato vláda bude průkopníkem, kdy bude zvyšovat DPH, a to navíc ne u luxusního zboží, tzv. zbytného, ale u zboží, které zasáhne nejchudší obyvatele této země, to znamená jak mladé lidi, tak důchodce, tak samozřejmě nízkopříjmové obyvatele, protože všichni víme, že komodity, které jsou v sazbě snížené, to jsou ty, které musí spotřebovávat každý, a zejména ti nejchudší. A mně je opravdu velmi líto, že se vláda k něčemu takovému snížila a takovéto opatření nám tady předkládá. A to prosím předcházející vlády mnohdy byly ve velmi složitých situacích, situacích po povodních, které mimochodem dnes vzpomínáme, a přesto nakonec k tomuto kroku nepřistoupily.
Dámy a pánové, mě velmi mrzí, že tato reforma mimo jiné, mimo samozřejmě mnoha jiných dopadů, bude znamenat rozklad doposud dlouhodobě budované systematické a racionální bytové politiky, která přinesla konkrétní výsledky. Mrzí mě, že se na tom podílí také strana KDU-ČSL, která celá ta léta společně s námi tuto systematickou politiku dělala, a její konkrétní reálné a naprosto průkazné výsledky dneska můžeme sklízet. Nicméně bohužel i tato strana se stane hrobařem této politiky. A je zcela evidentní, že jestliže dneska existuje boom v bytové výstavbě, tak v příštím roce, pokud tato reforma bude přijata, zcela jistě se zastaví.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Martínkovi. A dalším přihlášeným je pan poslanec Miroslav Grebeníček, který má nyní slovo. Po něm bude hovořit pan kolega Jiří Dolejš.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, v podání vládní koalice je současná situace vážná až kritická. Bezmála tak kritická, jako když zde svého času vystoupil jeden z ministrů a mával ampulí a mluvil o antraxu. Připomínám to proto, že jsme už vyslechli nemálo silných slov o tom, že český stát je bezmála těsně před kolapsem. Ministr práce a sociálních věcí, určitě si vzpomínáte, už loni také oznamoval navzdory přebytkům na důchodovém účtu, že není a letos nebude na důchody. Ministr zdravotnictví volá na poplach a navrhuje zrušit ústavní právo na bezplatnou lékařskou péči. Zaznamenal jsem pochopitelně v médiích, že se s tím, co sám navrhuje, jako humanista jen těžko srovnává a že, ač nerad, připouští, že by za lékaře mohly platit jen děti dospělejší, tedy od věku tří let.
Koalice jako celek dlouhodobě vyjadřuje velmi vážné obavy o zadlužení státu, s bezmála smrtelným potem na čele nám oznamují vládní experti, že rozpočtové příjmy jsou malé. A snad právě proto jako jedno z řešení navrhují tyto příjmy ještě dále snížit a přeměnit republiku ve svého druhu daňový ráj. Bohužel jen v daňový ráj pro bohaté. Jde tu nesporně o velmi vstřícný až charitativní krok zejména vůči nadnárodním společnostem a včas do zahraničí privatizovaným bankám, které ohlašují ve výkazech zisků, že už nyní je pro ně tato republika zlatodolem.
S ohledem na promyšlenost a zaměření vládního návrhu je pak zcela zřejmé, proč předseda strany a vlády za Občanskou demokratickou stranu a jeho jednotliví ministři, včetně lidovců, jak tady zmínil předřečník, tak i zelených, podotýkám, svým vystupování dávají důrazně najevo, že odborům, zaměstnancům, pacientům, důchodcům a dalším skupinám nic do vládní reformy není.
Byl jsem osloven mnohými z těch, koho vládní koalice nechce slyšet. Přestože vláda si chce vystačit při zásadním rozhodování bez občanů, považuji za užitečné se k tomu, co vzešlo z dílny koalice, i jménem těch, kdo se na mne obrátili, zevrubně vyjádřit.
V době, kdy ekonomika roste a stát zvyšuje své daňové a další příjmy, už jenom pouhým setrváváním na nastavených parametrech je možné vládnout a také hospodařit různým způsobem. Je možné např. podporovat pokračování ekonomického vzestupu země posílením investic do vědy, vzdělání a kultury, solidními investicemi do sociální sféry. To je dnes podle mínění mnoha expertů ten nejmodernější a nejperspektivnější druh investic vůbec, navzdory mínění vlády, která slovy i skutky demonstruje, že školství a kultura pro ni nejsou prioritou. Lze a je samozřejmě potřebné také přímo podporovat obvyklými státními nástroji ekonomickou aktivitu malých, středních i velkých podniků, zvyšovat exportní potenciál ekonomiky. Jednou z možných cest je i státní podpora technologických inovací nebo rozvíjení ekonomické infrastruktury. To vše lze dělat při rozumném vládnutí a rozumném nakládání s veřejnými příjmy z výnosů ekonomického růstu a technologického vzestupu.
Bohužel z toho, co vláda předkládá Poslanecké sněmovně a co bezostyšně nazývá reformami, jako by se vytratil veškerý smysl pro realitu. Z nesystémových vládních návrhů čiší neschopnost efektivně využít prorůstový potenciál ekonomiky i celé české společnosti.
***