(16.10 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Považuji přitom za nutné znovu zdůraznit: K významným možnostem státu patří, nikoli jako poslední v řadě, to, co dnes obecně uznává celý civilizovaný svět, tedy rozumná orientace veřejné spotřeby, usměrňování její dynamiky, její rozvoj, protože právě ona zajišťuje mnohé efekty, a to nejen multiplikační efekty se snadno vypočitatelným odhadem nebo dopadem tedy do ekonomiky. Ale zejména bezpočet vazeb a prvků společenské sounáležitosti. To, čemu tedy říkáme sociální stabilita společnosti, a už tady někteří z předřečníků o tom velmi kvalifikovaně mluvili. Prostě jde o kvalitu lidského života, o lidský a kulturní rozměr skutečně moderního státu.
Pokud se budeme na návrhy koaliční vlády dívat očima většiny občanů a ptát se, co jim má takzvaný premiérův batoh či soubor opatření - i tento termín tady dnes v jistých souvislostech zazněl - dát, tak odpověď je jednoduchá. Nejen sociálně slabí nebo ti, kdo žijí z průměrných příjmů, a takových jsou dvě třetiny, ale ani lidé s příjmy do 25 či 30 tisíc měsíčně, takzvané střední vrstvy, nic nezískají. Ti všichni jmenovaní navzdory rostoucí ekonomice a prudkému růstu zisků velkých soukromých nebo i polostátních společností mají na Topolánkově batohu tratit. Tržit z modrého antisociálního inženýrství naproti tomu mohou již lidé s příjmy nad 50, či snad 100 tisíc korun měsíčně. Ale nejvíce mají získat především ti, kterým privatizační hry a finanční spekulace vynesly miliardy z národního majetku, dále pak velcí zaměstnavatelé, ale také ti, kterým sezení v nejrůznějších postech ve správních a v dozorčích radách vynáší, často bez ohledu na jejich lidské kvality, miliony a leckdy už i desítky a stovky milionů ročně. Jen pro tuto nepříliš početnou skupinu je výhodné navrhované přerozdělení daňových povinností. A také pro velké firmy, které už přelévají zisky do svých zahraničních centrál a kterým Občanská demokratická strana namísto sociálně demokratických investičních pobídek nabízí evropsky nestandardní dárky rozsáhlých paušálních daňových úlev; jinak totiž prudké snížení daňových sazeb ani nazvat vlastně nelze.
Celé to zvýhodňování příjmově nejsilnějších a jejich evropsky nadstandardní úlevy na daních chce koalice kompenzovat v nejbližším i vzdálenějším horizontu protiústavním omezováním standardu lidských práv, zpoplatňováním práva na zdraví, na vzdělání, rušením a omezováním práva na bydlení, omezováním práva na slušnou lidskou existenci a na pomoc v nouzi.
Ano, to, o čem dnes jednáme, je také o tom, co vládní koalice, na prvním místě Občanská demokratická strana, tak nerada slyší, a co jako by ODS, ale nejen jí, na moderní společnosti vadilo. Mluvím zde o prvcích mezilidské solidarity a zároveň - nebojím se to říci - o posunu k moderní společnosti budoucnosti, která si chce říkat humanitní, či skutečně lidská. Mluvím o větší sociální spravedlnosti při dělení rostoucího národního produktu, o skutečné rovnosti šanci dětí, mladých rodin, lidí středního věku, o šanci starších generací na uchování lidské důstojnosti v prostředí, které na jedné straně přináší ohromné plýtvání, spekulaci a aroganci majetku a moci a na straně druhé ponižování a přehlížení obyčejných lidí, jejich ždímání na hranici psychických a fyzických sil, kdy jsou rozbíjeny lidské vztahy a člověk se stává spotřební surovinou, pouhým zdrojem a položkou tržních zisků a ztrát.
Dámy a pánové, řeč je a měla by být dnes také o větší demokratičnosti, tedy o právu každého občana na kontrolu věcí svého státu, na kontrolu a spoluutváření politiky a kultury země také v oblasti ekonomické, sociální i správní. Vládní koalice hlasy občanů nejen v tomto případě ignoruje. Vnucuje jim roli mediálně manipulovatelného a manipulovaného stáda, které má právo jednou za čas vhodit do volebních uren bianco volební šeky, ale které už nemá právo dostat slovo v demokratické diskusi ani právo dostat informace potřebné ke kvalifikovanému demokratickému posuzování a kontrole podstatných záležitostí chodu naší země.
Koneckonců koalici se podařilo, a právě toto naše jednání to potvrzuje, přeměnit ústavní proces tvorby, posuzování a přijímání zákonů v docela obyčejnou frašku. Kdo ze zde z přítomných může v tuto chvíli s jistotou tvrdit, že šanci na všestranné posouzení koaličních návrhů dostali ti, kdo ji dostat měli? A jak je vůbec možné, že si vláda dovolí namísto kvalifikované diskuse a jednoznačných informací a systémových návrhů předkládat něco, o čem ani sám předseda vlády, a to ve dvou různých vyjádření, neví, co to je a jak to má vlastně nazvat?
Dámy a pánové, mám-li to koncentrovaně postihnout: Občanská demokratická strana a vládní koalice, která předkládá své návrhy vydávané za reformní, si z celé škály složitých vazeb a podmíněných souvislostí moderní české společnosti vybraly, jak je zřejmé, v podstatě dvě. Chtějí celou složitost ekonomického růstu a společenského vývoje republiky v integrující se Evropě do značné míry redukovat na dvě věci, které je zajímají. Ta první, to je fakticky anticivilizační návrh na takové nové přerozdělení daní, které většině bere a menšině dává. Tím druhým návrhem ODS, lidovců a zelených je fakticky antisociální a moderní evropské kultuře odporující koncept omezování veřejných výdajů se všemi jejich bohatými multiplikačními ekonomickými efekty, ale zejména efekty sociální soudržnosti, občanské rovnosti a lidské důstojnosti, které tyto výdaje znamenají.
Vyjádřeno zcela natvrdo: Pokud si chce novodobá vrchnost zastupovaná ministry a poslanci vládní koalice snížit daně za cenu toho, že zvýší daně a zdraží potraviny, bydlení, elektřinu a další základní životní potřeby většině národa, ať nazývá věci pravým jménem. Když chce ODS ulevit na daních svým domácím a zahraničním sponzorům za cenu protiústavního zpoplatnění lékařské péče a škrtů ve veřejných výdajích na vzdělání, kulturu a sociální péči, ať nemlží, ale přizná to.
Se vší odpovědností říkám: Tenhle vrchnostenský experiment založený na oškubávání dolních deseti milionů a na degradaci většiny české společnosti na pouhý přívažek společnosti horních deseti tisíc nepodpořím.
Dámy a pánové, v roce 1993 napsal profesor Fordhamské univerzity profesor Milan Zelený, člověk, který po léta žije v emigraci, článek do amerického listu New York Times. Když dovolíte, v závěru připomenu alespoň pár jeho vět. Cituji: "Vůbec nejhorší výsledek je to, co jsme předvídali. Ne bída, ale zvyknutí si na bídu. Ne pokles, ale akceptování poklesu. Ne ztráta ideálů, ale přijetí ideálů - v uvozovkách tedy - malých a nízkých.
***