(16.30 hodin)
(pokračuje Bublan)
Já se nemohu zbavit jednoho takového dojmu, který možná u mě vyvstal v době, kdy se ještě psalo o firmě nynějšího premiéra pana Topolánka, která se jmenuje VAE. Jsou to tři písmena a tato tři písmena v latině znamenají slova "ach, běda". Vae victis! Běda poraženým! Možná je to náhoda, asi je to zkratka nějakého delšího názvu, nicméně to zvolání běda! trošku dopadá na celou naši společnost a tato vláda k tomu společnému dobru nemůže přispět, protože ten základ je špatný. Ten základ byl postaven už před volbami na Kubiceho zprávě, byl postaven na přeběhlících, byl postaven na tom, že se v podstatě zametla kauza vicepremiéra Čunka. A ono to bude pokračovat možná zase nějakým jiným způsobem, ale jestliže ten základ nestojí na pravdě nebo na cestě k poznání pravdy, tak to nemůže mít dlouhé trvání.
Mně se docela líbil slovenský premiér Fico, který řešil problém s ministrem zemědělství a řekl, že mu ta koalice za to nestojí, že pro něj jsou daleko důležitější morální hodnoty než to, aby se koalice udržela za každou cenu a aby vláda, i když by třeba měla nějaké dobré úmysly, ale jakmile se zpochybní základ, tak potom je to špatně.
Tyto základní nepravosti nás mohou provázet ještě další měsíce a to my nechceme. Proto chceme vyslovit vládě nedůvěru, protože chceme poukázat na jiné hodnoty, chceme to, aby veřejnost důvěřovala alespoň z nějakých 50 % této vládě a aby i ta veřejnost se v tom svém obrazu zlepšovala tak, že skutečně bude poznávat to, co je hodnotné, to, co je pravdivé a to, co vede k nějakému cíli. Bohužel, tento cíl zatím nevidíme. Vidíme pouze naplňování nějakých idejí, které mají za cíl naplnit ideje, nikoliv to, aby měly za cíl lepší život člověka.
Děkuji. (Potlesk v levé části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Bublanovi. Dále požádám o slovo paní kolegyni Ladislavu Zelenkovou, po ní je přihlášen pan poslanec Antonín Seďa.
Poslankyně Ladislava Zelenková: Děkuji, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové, přestože se situace ve školství stala téměř leitmotivem této debaty, dovolte, abych i já tuto problematiku krátce okomentovala. Těžko lze totiž nalézt hlubší propast mezi slovy a činy, než nám právě tady v této oblasti současná vláda předvádí.
Ve vládním prohlášení se hovoří o oblasti vzdělávání jako o prioritě, a zhruba po roce vládnutí zde máme ministerstvo personálně rozvrácené, s fluktuací, která nemá obdoby, ministerstvo, které právě začíná řídit v pořadí již čtvrtý ministr. Vzhledem k tomu, že tady pan premiér vyslovil jakousi statistiku střídání ministrů, tak já připomenu, že za vlád sociální demokracie to byli dva ministři školství za osm let, zatímco za těchto vlád to jsou čtyři ministři zhruba za rok. Čili počítám-li dobře, frekvence velmi úctyhodná - šestnáctkrát rychlejší.
Tato nepřetržitá řada "úspěchů" zřejmě vedla pana premiéra k tomu, aby znovu deklaroval, jak velmi mu na školství záleží, a tak byla oblast vzdělávání zařazena mezi pět tentokrát premiérských priorit, a to vše za situace, kdy je tady resort školství bez kontinuity, bez koncepce, bez vize, a to nemluvím o katastrofální situaci v oblasti čerpání evropských peněz u dvou školských programů. A aby toho nebylo ještě málo, tak při této žalostné bilanci školské vládní politiky přijde vláda s rozpočtem, v jehož důsledku klesnou učitelům reálné platy, a to poprvé po patnácti letech. Na této mizérii mnoho nezmění ani ona necelá miliarda, jejímž hlavním smyslem bylo patrně zažehnat nejmasovější protest proti vládní politice v polistopadovém školství. Marně, jak se ukázalo.
Nezdá se vám, vážená vládo, že se vysmíváte těm skoro 250 000 pracovníků ve školství, když jim ordinujete bídu s nouzí a přitom nestoudně mluvíte o rozvoji školství jako o premiérské, potažmo vládní prioritě? Může někdo vysvětlit, v čem tato priorita spočívá? Snad v tom střídání školských ministrů? V chmurné perspektivě čerpání evropských fondů nebo snad v té školské politice bez vize, bez koncepce, nebo snad v těch nízkých platech zaměstnanců ve školství? Přitom si každá rozumná vláda musí uvědomovat, že země, která nemá nerostné bohatství, která nemá ropu, která nemá zemní plyn, má jediné bohatství, a to je její lidský kapitál. Ale o ten je potřeba se starat, pečovat o něj, rozvíjet ho.
Dosavadními kroky současná vláda dokazuje, že něčeho takového schopna není, a sama sebe usvědčuje z naprostého profesionálního selhání. Usvědčuje se z neschopnosti vidět dále než za horizont řešení momentálních korupčních afér či jiných afér, které její vládu provázejí. Taková vláda si těžko může zasloužit důvěru občanů a neměla by si zasloužit ani důvěru této Poslanecké sněmovny.
Děkuji. (Potlesk v levé části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byla paní poslankyně Ladislava Zelenková. Nyní prosím o slovo pana kolegu Antonína Seďu, po něm je přihlášen pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, paní předsedající. Vážený nepřítomný pane premiére, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych připojil několik důvodů, které mě vedou k vyslovení nedůvěry současné vládě.
Bývalo zvykem, že obrana země se vymykala politickému souboji koalice s opozicí. Bylo to v době, kdy koalice měla zájem diskutovat bezpečnostní otázky s opozicí. Musím však konstatovat, že obrana země již není tématem, při kterém chce současná koalice znát názor opozičních stran. Proto mi dovolte předložit základní důvody, proč vyslovit nedůvěru současné vládní koalici.
Za prvé, vláda neplní vlastní programové prohlášení, ve kterém se zavázala, že výdaje na obranu v letech 2008 a 2009 neklesnou pod 1,55 % hrubého domácího produktu. Skutečností je, že v roce 2008 tyto výdaje klesnou na hodnotu 1,43 % a v roce 2009 dokonce na 1,36 % hrubého domácího produktu.
Za druhé, vládou přijatá transformace resortu Ministerstva obrany neodpovídá cílům bezpečnostní a vojenské strategie České republiky. Namísto toho, aby vláda přijala nové strategické dokumenty, jejichž přijetí slibovala ve svém programovém prohlášení, postupuje nekoncepčně a ohrožuje zajištění bezpečnosti naší země.
Za třetí, návrh rozpočtu na rok 2008, ve kterém poprvé v historii klesá podíl výdajů kapitoly 307 na celkovém státním rozpočtu pod 5 %, nevytváří dostatečné podmínky pro realizaci stávajících závazků v rámci politicko-vojenských ambicí stanovených již zmiňovanými strategickými dokumenty. Tento rozpočet a rozpočtový výhled do roku 2010 obsahuje riziko utlumení dynamiky dosažení cílových operačních schopností. Zároveň v navrhovaném rozpočtu není vládou přijatá transformace resortu vůbec obsažena a Ministerstvo obrany spoléhá na rozpočtové změny v průběhu příštího roku.
Za čtvrté, přijatá transformace resortu Ministerstva obrany sice neopouští koncepci reformy Armády České republiky z roku 2003, ale posouvá druhý krok reformy k horizontu roku 2018. Tím se reforma české armády nejen výrazně prodraží, ale aktuálně hrozí, že Česká republika nebude schopna naplnit své cíle a přijaté závazky vůči našim partnerům v rámci Severoatlantické aliance a Evropské unii.
***