(9.10 hodin)
(pokračuje Zelenková)
Je korektní říci, že dnes, po čtyřech měsících od doby, kdy byla psána tato interpelace, je situace jiná v tom smyslu, že ministerstvo už zaplať pánbůh svého ministra má a tento ministr doufejme klíčové problémy resortu vnímá. Já jsem velmi doufala, že tady bude dnes alespoň on přítomen, když už tady není přítomen pan premiér. Doufala jsem, jak se ukazuje, marně - pokud tedy ještě nedorazí. Právě proto, že se projednávání této interpelace stále z různých důvodů odkládalo, nechci ji odkládat dále, přestože pan premiér tedy přítomen není.
Vrátím se k písemným odpovědím pana premiéra na některé z mých otázek zejména proto, že byly tak trochu dle hesla "papír snese vše". Dovolím si proto využít této možnosti a na chvíli obrátit pozornost Sněmovny k jednomu z témat naznačených ve sněmovním tisku 374, který jste všichni obdrželi. Je to téma dle mého názoru velmi žhavé a velmi aktuální.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, jak jistě víte, tak trh práce dlouhodobě signalizuje nedostatek některých profesí a některých kvalifikací. Obecně řečeno, nejmarkantnější je nedostatek technicky vzdělaných absolventů, a to všech vzdělanostních úrovní, a - a to je to, o čem teď chci mluvit - nejmarkantnější je nedostatek absolventů učebních oborů s výučním listem, tedy kvalifikovaných řemeslníků. Myslím, že většina z nás má zkušenost, kdy se setkává s nešťastnými zaměstnavateli, kterým právě tito pracovníci notoricky chybějí.
Aniž bych chtěla malovat nějaké katastrofické scénáře, chci upozornit, že bude ještě hůř. Počty žáků přijímaných na tříleté učební obory rok co rok dramaticky klesají. Je to způsobeno setrvalým poklesem demografické křivky. A tady je třeba říci, že počínaje letošním rokem, to znamená rokem 2008, zhruba do roku 2015 bude tento pokles ještě o mnoho dramatičtější a o mnoho prudší. Pocítí to samozřejmě všechny střední školy. Daleko nejvíc a daleko nejdramatičtěji to dopadne ale na školy s tříletými učebními obory. Výběrové školy budou naplňovat svoji kapacitu stále stejně a někde dokonce, často na gymnáziích, ji budou i zvyšovat. Čili jinými slovy, podíl maturantů ještě významně vzroste. Můžeme tedy očekávat, že na tolik požadované učební obory ukončené výučním listem se nebude hlásit na některé téměř nikdo a na některé vůbec nikdo. Anebo se bude hlásit takové minimum žáků, že školy prostě obory nebudou moci otevřít.
Zaměstnavatelé, kteří se dnes s problémem nedostatku kvalifikovaných řemeslníků potýkají, nemohou tedy čekat nic jiného než stále méně a méně dotyčných absolventů, tedy v tomto smyslu další dramatické zhoršení situace na trhu práce. Alarmující je dnes už tato situace například ve stavebnictví, kde můžeme v horizontu tří až šesti let očekávat doslova zhroucení zaměstnaneckého potenciálu.
Kdyby se někomu náhodou zdálo, že přeháním, nechť si uvědomí další synergicky působící efekt, a sice to, že v těchto letech začínají odcházet do důchodu silné poválečné ročníky, mezi nimiž měli řemeslníci právě poměrně velké zastoupení. Svého času převládala optimistická představa, že vše vyřeší pracovníci ze zahraničí. Dnes po zkušenostech víme, že tomu tak není. Imigranti řeší situaci pouze částečně, nemohou plně nahradit kvalifikované, dlouhodoběji stabilizované a motivované naše lidi.
Zásadní otázkou v této chvíli je, zda vládní školská politika bude k tomuto všemu jen přihlížet a zda nadále nechá firmy, zda nadále nechá zaměstnavatele, aby se s tím prali jen sami v mezích svých relativně omezených finančních možností. Vážnost situace si uvědomují i kraje jako zřizovatelé středních škol. Zdá se, že mrtvého brouka už dělá opravdu jen stát. Je nejvyšší čas pokusit se do problému z pozice centra aktivně vstoupit, hledat systémové řešení například cestou daňových úlev pro zainteresované firmy.
Jsou země, klasickým příkladem je třeba náš soused Rakousko, kde to dělají a kde to umějí. Aktivní politikou pomáhají k tomu, aby žáci byli motivováni, přirozeně, že se jedná především o hmotnou motivaci, a aby se tito žáci prostě na učební obory hlásili. Mechanismy, jak toho dosáhnout, jsou známé, jsou vyzkoušené, existují.
Pokud nebudeme v tomto směru konat i my, každý z nás se může dostat do situace, že nebude moci sehnat zedníka, instalatéra, obkladače, tesaře, truhláře, elektrikáře atd. Každý z nás se může dostat do situace, že bude podnikat a nesežene nástrojáře, slévače, obráběče, zámečníka, zedníka a podobně. Nesežene je, protože ti lidé prostě nebudou. Samozřejmě, že trh práce zareaguje, budeme zde mít vlny imigrantů, kteří mezery nějak zaplní.
***