(9.20 hodin)
(pokračuje Zelenková)
Čeho ale budeme mít na pracovním trhu dost, to bude spousta, spousta bakalářů, spousta vysokoškolsky vzdělaných lidí minimálně s bakalářským titulem. Jenže tito lidé nám například tu střechu neopraví.
Možná, že se teď dostávám k jádru celého problému. Všichni, vážené kolegyně a vážení kolegové, věříme na potřebu co nejvyššího vzdělání pro každého. Všichni se hlásíme k poučce o přímé úměře výše vzdělání a množství šancí se uplatnit. Přesto ale, podíváme-li se do budoucna, tak bychom možná, i když to vypadá kacířsky, měli tuto úměru otočit. Anebo si také vzpomenout na jiné rčení, a to o řemesle a jeho zlatém dnu, a možná také zalovit v paměti a připomenout si podobu takzvané Gaussovy křivky studijních předpokladů. A pak si tuto Gaussovu křivku dát do souvislosti s tím 70- či 80procentním podílem vysokoškolských studentů, kteří z populačního ročníku na vysokou školu nastupují. Možná, že nás napadne, že tady něco nehraje. A říkám to při všem respektu k potřebě co nejvyššího vzdělání. A také připomínám, že o fenoménu takzvané převzdělanosti se v západní Evropě mluví už poměrně dlouho. Spousta nezaměstnaných lidí s vysokoškolským titulem, které trh práce stále ještě v takovém množství nepotřebuje, to určitě nemůže být náš cíl. Ve Francii, tam už je tato situace velmi, velmi markantní. Například ve Francii. Také v jiných zemích.
Vážené kolegyně a kolegové, řeknu-li, že jsme svědky vymírání učňovského školství, nikterak nepřeháním. Že to bude mít své důsledky, jako například vlnu přistěhovalectví za prací nutně spojenou s kriminalitou, to vidíme u některých našich sousedů také.
Nečekám, že dnes tady přijmeme recept na řešení problémů učňovského školství. Nakonec všichni víme, že to není jednoduchý problém a není to problém jen jednoho resortu. Nebudu ani navrhovat žádné usnesení, o kterém by Sněmovna nyní hlasovala. Za velký úspěch budu považovat, když se povede skutečně efektivní debata, a to jak na ministerstvu školství, tak na dalších zainteresovaných ministerstvech, také samozřejmě na půdě školského výboru a dále na všech patřičných úrovních s cílem s tím opravdu už něco dělat.
Na okraj jenom připomenu, že jsem si vědoma, že pan ministr školství je ve funkci krátce, že jeho resort je složitý. Je mi velice líto, že tady teď v tuto chvíli není. S kumulací těchto problémů, které se včas neřeší a které se prohlubují, souvisí především předchozí střídání politiků odpovědných za tento resort v minulých dvou letech.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já bych teď přerušil, protože pan poslanec Hamáček se hlásí ještě s návrhem, který se týká pořadu schůze, a do půl hodiny po začátku schůze mu zbývá ještě šest minut, takže může ještě přednést svůj návrh na změnu pořadu schůze, tak mu dám tu možnost. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Hamáček: Vážený pane místopředsedo, děkuji za vstřícnost. Já bych využil toho, že ještě není půl desáté, a po dohodě navrhl přeřazení bodu č. 83, což je prohlášení k Tibetu, pevně na středu příští týden po pevně zařazených bodech. Důvod je jednoduchý. Je potřeba, aby tuto věc projednal zahraniční výbor, a zahraniční výbor se sejde příští středu v 8 hodin ráno. Děkuji za pochopení. (Hlas: V sedm.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Takže je to návrh, abychom bod 83, to byla rezoluce k Tibetu, přesunuli, abychom umožnili zahraničnímu výboru ho projednat, a zařadili ho až na středu po pevně zařazených bodech. Takto zní návrh pana poslance Hamáčka, který je v tuto chvíli ještě hlasovatelný, takže budeme hlasovat.
Bod rezoluce k Tibetu, č. 83, zařadit příští týden ve středu po pevně zařazených bodech. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zařadit to po projednání zahraničním výborem, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 55, přítomno je 114, pro hlasovalo 77, proti 10. Takže tento návrh byl přijat.
My se můžeme vrátit k projednávání interpelace paní poslankyně Ladislavy Zelenkové. Vzhledem k tomu, že tady premiér není, já bych se jí jenom zeptal, jestli navrhuje nějaké usnesení k té interpelaci, o kterém bychom mohli hlasovat. Já to ještě dokončím, prosím, paní poslankyně, jestli chcete.
Poslankyně Ladislava Zelenková: Děkuji za slovo. Já jsem už v tom svém vystoupení řekla, že za smysl svého vystoupení považuji to, když bude debata na toto téma zahájena, a usnesení v tomto smyslu nenavrhuji. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Výborně, děkuji. Pravděpodobně tím tu rozpravu budeme moci ukončit. Ale prosím ještě pana poslance Plevu, který se možná hlásí také k ní. Prosím, pane poslanče, v rozpravě k této interpelaci máte slovo.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych chtěl reagovat na slovo paní kolegyně Zelenkové.
Ono se to dobře řekne - je potřeba více učňů. Ale možná by bylo dobře přesvědčit ty rodiče a přesvědčit ty děti, aby se šly učit na učební obory. Ono se to dobře řekne, že je moc vysokoškoláků. Ale možná je třeba přesvědčit ty rodiče a ty děti, aby nešly studovat vysokou školu. Samozřejmě 70 % populačního ročníku ve vysokých školách je nesmysl, který paní kolegyně vzala nevím kde.
Nicméně existuje na to jedno řešení. To řešení už tady bylo. To řešení je zavřít část středních škol, především gymnázií, zrušit mnohé vysoké školy, omezit striktně počet přijímaných žáků. Pak by bylo, paní kolegyně, poctivé, abyste před volbami řekli občanům, že takové řešení chystáte, a možná by bylo zajímavé, jak by na to občané ve volbách reagovali.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Reagovat chce v rozpravě znovu paní poslankyně Zelenková. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Ladislava Zelenková: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem se skutečně snažila o konsensuální formulaci, protože jsem si vědoma, že školská problematika není věc ideologie a měla by to být odborná debata napříč politickým spektrem. Já jsem si také všimla, že mě moc nikdo dvakrát neposlouchal. Vystoupení pana kolegy Plevy je toho naprosto živým a dokonalým důkazem.
Já jsem si samozřejmě vědoma toho, že jsme otevřeli střední školy, myslím teď maturitní obory, a že je určitě nebudeme zavírat, aby žáci museli na učební tříleté obory. Ale já jsem také hovořila, pane kolego, o tom, že ty žáky, kteří by pak šli případně - hypoteticky - na ty tříleté učební obory, je třeba motivovat. A hovořila jsem také o tom, že to v jiných zemích dělají a že to v jiných zemích umějí. Samozřejmě, že se jedná mnohdy o hmotnou motivaci - ale proč ne? Ty podniky to rády udělají, protože ony jsou, pane kolego, a já myslím, že vy to dobře víte, již zoufalé z nedostatku těchto kvalifikovaných pracovníků. A od toho je tady školská vládní politika, aby tyto záležitosti korigovala a aby na ně prostě reagovala. Přece existují takové mechanismy, jako je například určité daňové zvýhodnění podniků, které se budou nějakým způsobem a nějakou formou o učně starat a které je budou motivovat k tomu, aby na ty tříleté obory šli.
***