(9.40 hodin)
(pokračuje Urban)
A teď nemyslím jen to, aby byla nějaká motivace pro jednotlivé učně. Myslím to, aby to učňovské školství, aby ta škola měla dostatek prostředků na kvalitní výuku, na kvalifikované učitele, aby praxe mohla probíhat v té firmě, kde ti lidé budou pracovat, protože přijdou ke konkrétnímu stroji, přijdou na to konkrétní pracoviště, poznají se tam s lidmi, budou vědět, jakou budou mít výplatu, jaké je tam sociální zázemí, co je čeká. A to je vlastně důležité k tomu, abychom nemuseli měnit ústavu, jak tady navrhoval pan poslanec Pleva, protože aby si firma mohla zavázat svého učně do budoucna, tak bychom museli z ústavy vyjmout nějaký ten paragraf, který se týká základních lidských práv a svobod, což samozřejmě reálné není a myslím, že o to ani nikdo z nás usilovat nebude.
Těch možností je více. Já bych si přál, aby tato diskuse znamenala, že opozice i koalice ten problém vnímá jako problém větší, než se mohlo doposud zdát, a dokonce bych si dovedl představit, že by ten problém začal školský výbor, jehož členové tady převážně vystupovali, začal skutečně řešit ve spolupráci s vládou. Je to problém, bez toho nepočítejme s tím, že poroste hospodářství solidním dynamickým způsobem. Je to problém, bez jehož řešení neporoste ani životní úroveň v České republice tak, jak bychom si přáli.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Myslím, že tím se uklidnila debata a možná i vyčerpala rozprava. Protože paní poslankyně sdělila, že nechce navrhovat nějaké usnesení, můžeme asi ukončit tento bod a tuto interpelaci paní poslankyně Zelenkové.
A máme další interpelaci ještě na předsedu vlády, který je tedy na Evropské radě v Bruselu. Další je interpelace pana poslance Davida Ratha, který také nebyl spokojen s odpovědí, takže ho požádám, aby se ujal slova.
Poslanec David Rath: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já bych stáhl tuto interpelaci z důvodu nepřítomnosti premiéra a zařadil bych ji na příští čtvrtek. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobře, tuto interpelaci projednávat nebudeme a bude zařazena příště. To je ale, tuším, všechno, co máme k interpelacím na premiéra.
Mám tady potom další interpelace - na ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga, který, jak dobře víte, je hospitalizován, takže je dnes také nepřítomen, nicméně mám tady nejdřív interpelaci pana poslance Tomáše Duba ve věci napadení Kateřiny Bauerové a Jiřiny Žežulové příslušníky chorvatské policie. Mám tady napsáno přerušeno, tisk 368. Pan poslanec Dub je tady. Prosím, pane poslanče, jak si s tímhle poradíme?
Poslanec Tomáš Dub: Děkuji vám, pane předsedající. Přeji dobré ráno, dámy a pánové. Vzhledem k tomu, že pan ministr zahraničí je nemocen, a vzhledem k tomu, že vše podstatné tady zaznělo, a vzhledem k tomu, že já nenavrhuji žádný návrh usnesení, tak myslím, že tímto můžeme tuto interpelaci ukončit a takto se s tou věcí vypořádat. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobře, takže tím pádem tuto interpelaci pokládáme už za projednanou ve Sněmovně a už se k ní nemusíme vracet.
Pak tady mám čtvrtou interpelaci, to je interpelace pana poslance Miroslava Grebeníčka ve věci militaristické zahraniční politiky vlády České republiky, a pan poslanec vystoupí. Takže opět je to interpelace na Karla Schwarzenberga, který, jak jsme řekli, tady není, ale pan poslanec Grebeníček nám nyní řekne, jak si s tím poradíme. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, Karel Schwarzenberg prý patří k nejinteligentnějším politikům současné vlády. Údajně o tom svědčí jeho prohlášení, že z této vlády okamžitě odejde, pokud se do ní vrátí jistý Jiří Čunek. Je více než pravděpodobné, že ministr zahraničí musí dobře vědět, že se předseda lidovců do vlády asi brzy navrátí. Jeho prohlášení, tedy prohlášení Karla Schwarzenberga, mnozí interpretují jako elegantní manévr, který mu má posloužit k vycouvání z vysoké politiky. Mnoha různými způsoby prý ministr Schwarzenberg naznačuje, že práce, kterou dělá, ho vůbec nebaví, nemá na ni čas a jeho priority jsou prý už dávno někde úplně jinde. Do jisté míry tomu nasvědčuje jeho odpověď na mou písemnou interpelaci č. 114 ze dne 22. května 2007 k militaristické, ve světle Charty OSN a Ženevských konvencí neospravedlnitelné zahraniční politice vlády České republiky, která v podpoře válečných a okupačních aktivit vlády Spojených států amerických a Severoatlantické aliance v Iráku a Afghánistánu nasazuje v rozporu se zákonem na ochranu míru a v rozporu s mezinárodními úmluvami bojové a podpůrné jednotky a prostředky armády České republiky a zatěžuje v této souvislosti státní rozpočet České republiky mimořádnými výdaji.
Dámy a pánové, ministr zahraničí ve zmíněné odpovědi výslovně odmítl plnění závazků České republiky k mezinárodnímu právu, zejména k Ženevským konvencím, ideologizoval věcné problémy, částečně se vyhýbal odpovědi na položené otázky, ale také popřel řadu nesporných, veřejně známých skutečností. Jeho odpověď nebyla dokonce ani řádně datována. Ministr Schwarzenberg, alespoň podle některých publicistů, je prý loajální k premiérovi, avšak k ústavě demokratického státu loajální prý není. Logicky pak vyjádřila Poslanecká sněmovna s odpovědí ministra zahraničí na mou písemnou interpelaci č. 114 nesouhlas, a to na svém jednání dne 29. listopadu 2007. Následně mne ministr Schwarzenberg dopisem ze dne 21. prosince 2007 informoval o tom, že odmítá splnit povinnost uloženou mu zákonem č. 90/1999 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, § 112 odst. 5, vypracovat odpověď novou. Takovou zákonu odporující reakci ministra zahraničí ve věci mé písemné interpelace lze považovat snad dokonce za neomalenost.
Pokud má ovšem Česká republika premiéra, který se nevejde svým svérázným chováním do osvědčených civilizačních norem a často připomíná exponát primitivního či přechodného stadia ke skutečné lidské pospolitosti, tak se nemůžeme už vůbec ničemu divit ani v případě některých jeho ministrů. Vládnutí toho, k němuž je ministr Schwarzenberg loajální, je ale údajně v čím dál hlubším rozporu s jeho představami. Až se prý do vlády vrátí Jiří Čunek, Karel Schwarzenberg jako člověk, který údajně drží slovo, z ní odejde, a dokonce si prý i oddechne a tiše řekne: neměl jsem tam vůbec lézt. A možná také následně pochopí, že např. afghánský konflikt nemá vojenské řešení a jedinou cestou, jak v zemi přispět k národnímu usmíření, je kladení důrazu na ekonomickou obnovu země, budování funkční veřejné správy a institucí, což by se také mělo projednat na summitu Aliance v Bukurešti.
***