(12.00 hodin)
Poslanec Zdeněk Jičínský: Jenom faktická poznámka k tomu, co tu říkal pan poslanec Šťastný. Pohyboval jsem se v akademickém prostředí dostatečně dlouhou dobu, takže jestliže toto akademické prostředí bylo nuceno ke krokům, které učinilo, pak to bylo právě svědectvím arogantního postupu ministra Julínka, který žádné skutečné jednání nevedl. Nechť si pan poslanec Šťastný ujasní situaci.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď bych požádal pana poslance Hovorku, který je řádně přihlášený a pak pan poslanec Škromach.
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, předložený návrh zákona reaguje na zprávy z různých zdrojů, zejména z fakultních nemocnic, že Ministerstvo zdravotnictví hodlá převést fakultní nemocnice na akciové společnosti, snad podle zákona o velké privatizaci, snad podle aktuálních informací k tomu hodlá využít zákon o majetku státu.
Je nutno si připomenout, o co vlastně jde. Jde o změnu právní formy páteřního systému českého zdravotnictví. Fakultní nemocnice jsou špičková vědeckovýzkumná pracoviště, na kterých probíhá výuka budoucích lékařů. V současné době se také často jedná o nemocnice poslední instance, kam jsou často překládáni nejnákladnější pacienti z krajských a okresních nemocnic z celé České republiky. Jde tedy o zařízení, která jsou zásadní pro fungování celého českého zdravotnictví jak v současnosti, tak v budoucnu. (V sále je neklid.)
S převodem na akciové společnosti zásadně nesouhlasí jak univerzity, tak i většina lékařů ve fakultních nemocnicích. Mají k tomu mnoho dobrých důvodů. Stačí zmínit, že akciová společnost je forma, která je snad vhodná pro podniky s orientací na tvorbu zisku. Nikde v Evropě nejsou páteřní nemocnice obchodními společnostmi. Fakultní nemocnice jako akciové společnosti budou mít evidentně ztížený přístup k evropským fondům, k mezinárodním grantům a budou mít velmi složité vztahy s veřejnoprávními univerzitami a podobně. Jednoduše - jde o zcela zásadní zásah do českého zdravotnictví, který se týká každého jednotlivého obyvatele této země, a proto se domnívám, že by takovéto změny měly být podrobeny detailní diskusi v Parlamentu, a nikoliv pouze na úrovni vlády.
Konkrétně k předloženému návrhu je třeba také připomenout, o jaký zákon se vlastně jedná. Zákon o velké privatizaci byl přijat Federálním shromážděním Československé federativní republiky 26. února 1991, tedy v době přechodu na tržní ekonomiku. Účelem tohoto zákona bylo umožnit přechod k tržní ekonomice, když, jak deklaruje důvodová zpráva, jednou ze základních podmínek vytvoření skutečného tržního hospodářství byl převod dosavadního prakticky výlučného státního vlastnictví výrobních prostředků na vlastnictví soukromé. Zákon je tak silně svázán s počátky tržní ekonomiky v Česku, kdy měl umožnit rozvoj soukromého podnikání a trhu v období přechodu na tržní ekonomiku. Zákon upravuje i kuponovou privatizaci. Z tohoto důvodu lze pochybovat o jeho aplikovatelnosti o 17 let později, kdy Česko je již plně stabilizovanou tržní ekonomikou.
Důvodová zpráva explicitně mluví o vlastnictví výrobních prostředků. Tím jasně deklaruje účel zákona, který se týká především prodeje průmyslových podniků, tedy oblasti, kde stát zpravidla v tržních ekonomikách nepůsobí. Je tak velmi sporná jeho aplikace na prodej nemocnic. To jednak proto, že nejde o výrobní prostředky, a jednak proto, že již v žádném případě nelze říci, že působení státu v této oblasti je v tržních ekonomikách něčím neobvyklým. Naopak, veřejné vlastnictví nemocnic je převažující formou provozování zdravotnických služeb jak v Evropě, tak v dalších tržních ekonomikách, například v Kanadě. I proto se domnívám, že doplnění zákona o explicitní ustanovení, že se nevztahuje na zdravotnická zařízení, není nic kontroverzního, a naopak je v souladu se smyslem tohoto zákona.
Mě velmi mrzela debata, která tady proběhla a která nebyla k věci, myslím především v tom předchozím projednávání, a že tady padla nějaká ostrá slova a obvinění. Ale myslím si, že páteřní síť nemocnic a důležitých zdravotnických zařízení by měla zůstat zachována pod garancí státu a v právní formě, která je obvyklá v zemích Evropské unie.
Já jsem původně chtěl podpořit tento návrh zákona, a to z toho důvodu, že jsem to viděl jako jedinou šanci, jak zabránit divoké privatizaci fakultních nemocnic a dalších státních zdravotnických zařízení. Jednal jsem o této věci s poslaneckým klubem, s předsedou strany a s premiérem Topolánkem. Za veřejný příslib, že budou zastaveny práce na převedení fakultních nemocnic na akciové společnosti a že premiér slíbí, že nebude pokračovat příprava na vytvoření akciových společností exekutivní cestou, ať už cestou vlády anebo cestou ministerstva, a také za slib našeho předsedy, že v případě, že by došlo k porušení tohoto slibu, KDU-ČSL odejde z vlády, jsem ochoten postupovat společně s poslaneckým klubem a nebudu tento návrh podporovat. Pokud by však došlo k porušení tohoto slibu, zachovám se tak, jak jsem řekl dříve, a to znamená, že vláda by v tom případě ztratila moji důvěru.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu Hovorkovi. Dalším přihlášeným je pan poslanec Zdeněk Škromach. Připraví se paní poslankyně Jiřina Fialová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, myslím si, že tady pan poslanec Hovorka teď před chvílí ukázal, že tedy zaplať pánbůh, že máme krajské volby a že i lidovci si vzpomněli na své předvolební sliby a že konečně se rozhoupali k tomu, že chtějí zabránit největší loupeži století v oblasti zdravotnictví.
Protože, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já myslím, že místo toho, aby vláda řešila systém zdravotnictví, tak se snaží měnit vlastnické vztahy v oblasti zdravotnictví. Jaké je v tom řešení? Kde ten systém bude racionálnější? Kde něco ušetří? Kde bude kvalitnější pro ty, pro které ten systém je? To je pro lidi, kteří jsou nemocní, kteří potřebují zdravotní systém. Nikde na světě se neprokázalo, že v této oblasti změna vlastnických vztahů změní systém.
Komunisté kdysi znárodňovali, ODS privatizuje. A stejně to nic neřeší. Myslím si, že tady je podobnost čistě náhodná. Ale v zásadě neřešení této situace vede k dalším nárokům na nárůst výdajů občanů na zdravotnictví. A to nejenom formou zdravotního pojištění, které platí každý, a ten, kdo neplatí, tak za něj platí stát do systému, a je to výhodné pro systém a samozřejmě i pro ty, kteří by jej zprivatizovali, protože by si jej samozřejmě nastavili tak, aby byl pro ně výhodný. To, co by nevybrali, by musel buď zaplatit stát, anebo pacient. Pacient, občan v roli pacienta, je nerovnoprávném postavení, byť může pan ministr Julínek mávat svými plakáty za rovnoprávné postavení. Ale nevím, jak komukoliv z nás, když přijde k lékaři a něco ho bolí, mu bude vysvětlovat, že ho to vlastně nebolí a že vlastně léky, které mu předepisuje, že vlastně nepotřebuje, a že tudíž ušetří za předpis. To jsou přece nesmyslné věci, kdy se říká, že regulací je poplatek za položku na receptu. Copak pacient má možnost ovlivnit, jestli je, nebo není nemocný, on má možnost ovlivnit, jestli mu lékař předepíše nějaký lék?
***