(12.50 hodin)
(pokračuje Petr)

A snad na úvod jenom několik takových zásadních informací.

Pokud se jednalo o alokačním plánu pro roky 2008 až 2012, tak tady došlo k jistému sporu. K jistému sporu mezi dvěma ministerstvy, mezi Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem průmyslu, a výsledkem bylo, že asi ohlasy se dostaly někam jinam. Snad jenom pro ilustraci: Ministerstvo průmyslu 102 miliony, pro Ministerstvo životního prostředí 84, čili rozdíl 18 milionů tun. Pochopitelně Evropská komise nám řekla 84, ale když si vezmeme v úvahu, že těch 18 milionů tun kdybychom byli dostali, tak by představovalo, a ušetřili jsme něco z toho, zisk v řádu 9 miliard, který bychom byli schopni, kdybychom měli regulováno obchodování s povolenkami, dát do technologií, které by snižovaly obsah CO2. Tak se nestalo. A snad jenom pro ilustraci: Polsko a Slovensko se taky odvolaly a bylo jim vyhověno. Pochopitelně my, když nám nebylo vyhověno, jsme podali žalobu na Komisi, výsledek je nulový, doposud nevíme, jak to dopadne.

Hospodářský výbor po obsáhlé diskusi dospěl k názoru, že meritum povolenek je třeba rozdělit, bych řekl, do tří oblastí. A tou zásadní je, že když ten zákon má název o obchodování s povolenkami, tak to vlastní obchodování řeší pouze tři paragrafy, a to takovým způsobem, že každý si může dělat, co chce. Když jsme žádali Ministerstvo životního prostředí, aby dopřesnilo tyto paragrafy, tak nám bylo odpovězeno, že nebude zpřísňovat podmínky. My nechceme zpřísňovat podmínky, ale chceme nastolit řád a pořádek, a ten řád a pořádek byl nastolen teprve v rámci pozměňovacích návrhů, ať už hospodářského výboru nebo výboru pro životní prostředí. Mám takový dojem, kterého se nemůžu zbavit, že tam, kde se jedná o veliké peníze, jsou pravidla nejasná a nic neříkající. Možná že to někomu nevadí.

Druhou oblastí je, jak reagovat na časté změny Evropské komise, která se týká povolenek. Předmětem sporu v prvním čtení byl onen § 8 odstavec 6 a 7, kde Komise nám řekla, že když někdo dostane a provede nějaké úpravy a sníží emise, tak my jsme mu zaručovali, že ve dvou následujících obdobích dostane stejné množství povolenek. Já nechápu, proč v průběhu nějaké doby, kdy ten, který něco provedl, očekává, že prodá povolenky, mu nakonec nedáváme to, co jsme mu slíbili. Ono laické heslo říká, když někdo táhne káru do kopce, tak uprostřed kopce se nepřepřahá.

Já si myslím, že celý systém obchodování s emisními povolenkami není asi tím nejlepším řešením, a možná že jsme měli využít podmínky BAT anebo uhlíkové, ale často měnění vzbuzuje nedůvěru zejména u těch, kteří v rámci technických opatření něco provedli a následně očekávají, že jim z toho taky něco přibude.

Ale za nejzávažnější pokládá hospodářský výbor otázku po roce 2012. Situace je totiž taková, že by měly být povolenky prodávány v aukcích. Ze strany Ministerstva životního prostředí nám přišel obsáhlý materiál, a já si ho nesmírně cením, jak by aukce měly vypadat. Ale otázka je, co z toho bude přijato a co ne. Tady dojde k tomu, že v prvé fázi by zejména, a budu se teď bavit o velké energetice, měly všechny povolenky kupovat tyto podniky. A teď může nastat několik stavů. Jsou tady společnosti, zejména francouzské, které všechny vyrábějí z jádra, čili nemají žádné emise a nemusí kupovat nic. Pak je tady řada společností, které mají ten repertoár, který vyrábí elektřinu, značně roztříděný - a co může dojít? Společnosti nezáleží, kolik bude stát kilowatt elektrické energie. Tak třeba utlumí, bych řekl, tady v rámci ČEZu některou z elektráren, která jede na hnědé uhlí. A pak zde máme celou řadu společností, které výhradně jedou na uhlíkaté zdroje, ať je to nafta, ať je to uhlí apod. A ty budou muset nakoupit všechny povolenky. K čemu může dojít. Že tyto společnosti budou krachovat nebo skluzují, čili sníží se konkurence. A výsledkem může být co? Že konečně se elektřina dostane mezi luxusní zboží s možností, že třeba za kilowatt zaplatí ne dneska 3,60, ale možná 7 nebo 10 korun.

Máme dojem, že zejména této oblasti při jednání v Evropské unii je třeba věnovat mimořádnou pozornost.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Kdo dál se hlásí do rozpravy k tomuto tisku? Nehlásí se nikdo. Můžeme tedy obecnou rozpravu ukončit.

Zeptám se zpravodaje - není co hlasovat? Není co hlasovat. Můžeme tedy otevřít podrobnou rozpravu. Ptám se, kdo se hlásí do rozpravy podrobné. Hlásí se pan poslanec Vanoušek. Prosím.

 

Poslanec Pavel Vanoušek: Děkuji, pane místopředsedo. Já si beru slovo proto, abych si osvojil návrh na provedení změn, který je v již zmíněném usnesení výboru pro životní prostředí 433/1 v bodě II. Zároveň bych si dovolil navrhnout, aby tento návrh byl vzat jako základ pro podávání pozměňovacích návrhů.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Hlásí se někdo dál do podrobné rozpravy? Pan poslanec Břetislav Petr do podrobné.

 

Poslanec Břetislav Petr: Já chci jenom podotknout, že hospodářský výbor v rámci sněmovních tisků 433/2 a 3 dal své pozměňovací návrhy a taky návrh na doporučení Poslanecké sněmovně vůči vládě. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Kdo dál do podrobné rozpravy? Není další přihláška, takže podrobnou rozpravu můžeme ukončit. Ještě jednou se ptám zpravodaje - není o čem hlasovat. Můžeme ukončit, nebyl žádný návrh.

Prosím, pan poslanec zpravodaj Vanoušek.

 

Poslanec Pavel Vanoušek: Děkuji za slovo. Já se domnívám, že bychom měli hlasovat o tom, jestli ten návrh v usnesení výboru pro životní prostředí ve sněmovním tisku 433/1 bude vzat za základ pro podávání pozměňovacích návrhů, či nikoliv.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Když teda říkáte, že bychom měli hlasovat o tom, aby za základ hlasování se vzalo usnesení výboru pro životní prostředí. To je návrh, který říkáte, že bychom měli hlasovat.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP