(9.30 hodin)
(pokračuje Topolánek)
Proto také výzkumy studentů vysokých škol ukazují, že velkou část studentů soukromých vysokých škol tvoří mladí lidé pocházející z chudších vrstev, kteří se nedostali na veřejnou vysokou školu nikoliv v důsledku horších studijních předpokladů, ale reálně působícího sociálního síta, o kterém budu hovořit v dalším bodě.
Za třetí. Data získaná OECD a jejich rozbor jednoznačně ukazují i na příčiny toho, proč u nás mají mladí lidé z dělnických rodin ve srovnání s jinými zeměmi OECD tak malou šanci na to, aby vystudovali vysokou školu, která by umožnila vzestupnou sociální mobilitu. Nerad to dělám, ale opět musím opakovat, co jsem řekl již mnohokrát. Ze šetření Eurostatu z roku 2005, a ta situace se významně nezměnila, vyplývá, že v České republice dosáhlo vysokoškolského vzdělání v nejmladší věkové skupině do 26 let jen 9 % mladých lidí, jejichž otec byl manuálně pracující, ale 56 % mladých lidí pocházejících z rodin z vysokoškolsky vzdělaných odborníků. To vás ta čísla opravdu nechávají chladnými? Poměr nerovnosti je šest ku jedné! Jde o nejnepříznivější poměr z celé EU. Ve většině zemí Evropské unie se totiž podíl mladých lidí tzv. dělnického původu dosahujících vysokoškolského vzdělání pohybuje okolo 30 %, zatímco děti odborníků vysokoškolského vzdělání dosahují 60 %, tj. poměr nerovnosti jen dvě ku jedné. A jsou země, jako například Finsko nebo Nizozemsko, kde tento poměr je okolo 1,5 : 1. Z poněkud starších statistik vyplývá, že u nás má šanci vystudovat vysokou školu necelých 8 % dětí pocházejících z dělnických rodin, zatímco ve skandinávských zemích je to v průměru 28 %, v liberálních systémech - USA, Austrálie a Nový Zéland - 32 %. To jsou ale čísla, která známe.
Za třetí. Omlouvám se - za čtvrté. Často opakované tvrzení, že systémy založené na spoluúčasti studentů, nebo tzv. školném, vyvolávají větší sociální bariéry v přístupu k vysokoškolskému vzdělání než systémy plně financované z veřejných zdrojů, se tedy ve světle statistik jeví jako neudržitelné. Všechny provedené analýzy jasně ukazují, že nerovnosti přístupu k vysokoškolskému vzdělání v podfinancovaných systémech bez školného jsou vyšší než v systémech, kde se studenti výrazně podílejí na financování studia a stát naopak vytváří programy sociální pomoci studentům.
Za další. Náš systém financování navíc nemotivuje k tomu, aby školy měly větší zájem o co nejlepší uplatnění svých absolventů. V důsledku toho pak školy nemají tak velký zájem ani na tom, aby ke studiu přilákaly zájemce o studium s vysokými studijními předpoklady bez ohledu na sociální původ, kteří by pak jako vynikající absolventi dělali škole reklamu. Na tomto místě bych se zeptal já vás: Opravdu považujete za absurdní hledat lék na řešení výše uvedeného problému ve změně způsobu financování vysokých škol tak, aby byly přímo a finančně zainteresovány na dlouhodobém uplatnění svých absolventů, a tudíž i na jejich výběru a eliminování sociálních i ekonomických bariér přístupu k tomuto vzdělání?
Za další. Je velké množství těch, kteří zarputile hájí názor, že vzdělání na vysokých školách musí být bezplatné. Bezplatné vzdělání, tak jak je u nás praktikováno, znamená, že každý platí za vzdělání v rámci daňového systému bez ohledu na to, zda měl možnost tuto službu hrazenou z veřejných zdrojů čerpat, či ne, případně zda si ji pro sebe musel plně uhradit na soukromé škole. A co je ještě horší, poskytovatel vzdělávacích služeb, tj. příslušná veřejná vysoká škola, dostává finanční prostředky nezávisle na tom, jak se její absolventi uplatňují. Systém je nespravedlivý i neefektivní současně.
Za další. Dalším omylem je, že alternativou tohoto systému je školné, které omezuje přístup ke vzdělání méně majetným. Ve skutečnosti se u nás i v jiných zemích navrhuje systém, kde by mohl každý platit až z toho, co mu vzdělání vynese, tedy z budoucího příjmu. Podle toho, kolik mu vynese, splácí se jen určité procento z příjmu a přímo tomu, kdo mu vzdělání poskytl, tj. vysoké škole. Přičemž veřejné financování vysokých škol bude zachováno na současné úrovni, respektive bude narůstat poměrně k trendům vývoje ekonomiky.
Předseda vaší strany se často ve svých výrocích opírá o výzkum veřejného mínění. Učiním tak tedy i já. Ke stereotypům často se objevujícím ve veřejné diskusi patří i tvrzení, že finanční spoluúčast studentů jako nástroj většího otevření vysokých škol odmítají zejména jedinci s nižším sociálně-ekonomickým statusem a lidé dělnických povolání, zatímco střední a vyšší statusové skupiny patří k zastáncům tohoto modelu financování. Tento stereotyp ovšem nemá oporu ve výzkumech veřejného mínění. Z výzkumů provedených CVVM a STEM vyplývá, že v podpoře názoru, podle kterého by školné na vysokých školách s možností půjčky umožnilo studovat většímu počtu mladých lidí, se významně neliší odborníci /78 %/ a samostatně výdělečně činní /76 %/ od rutinních nemanuálních pracovníků /73 %/ a dělníků /71 %/. Překvapí vás možná i to, že tento názor vyjadřuje 72 % studentů středních škol, kteří by z hlediska uvedeného stereotypu měli představovat potenciálně nejvíce ohroženou skupinu vyjadřující nejsilnější opozici vůči tomuto principu financování studia na vysoké škole. A co vás možná překvapí nejvíc, je skutečnost, že k tomuto modelu financování se voliči vaší strany, ČSSD, kloní stejně silně jako voliči ODS. V obou případech okolo 75 % dotázaných souhlasilo s názorem, že školné na vysokých školách s možností půjčky by umožnilo studovat většímu počtu mladých lidí, kteří o studium stojí. Rozdíly mezi voliči ODS a ČSSD jsou nepatrné.
Tím bych výčet hlavních argumentů ve prospěch odloženého školného mohl uzavřít. Předpokládám ale, že téma školného se v interpelacích bude objevovat znovu a znovu, proto se nyní pokusím vypořádat s dalšími námitkami, které jsem od oponentů zavedení odloženého školného zaznamenal. Nemusím jistě dodávat, že mnozí z nich pocházejí z řad vašich stranických kolegů.
Námitka číslo 1: Student, který bude splácet studentskou půjčku, bude mít problém si půjčit další peníze, třeba na byt. Pokud je někdo zadlužen, snižuje to jeho bonitu.
Tak už to v životě chodí, vždy je něco za něco a každý nemůže mít vše, co by chtěl. Mít výnosné vysokoškolské vzdělání pouze za státní peníze i peníze z daní těch, co vysokou školu nemají, a ještě si brát hypotéku na vlastní byt, to je, pravda, příjemný problém, ale nesmíme zapomínat na ty, kteří vysokou školu nemají, ze svých daní vysoké školy platí a na hypotéku a byt nemají ani pomyšlení. Jejich soukromá bonita je myslím hodnější pozornosti více než obava vystudovaných, že by splátky snížily jejich bonitu v očích komerčních a hypotečních bank. Ta bude při školném stále vyšší než u těch, kteří vysokoškolské vzdělání vůbec nemají.
Námitka číslo 2: Čas na diskusi o školném nastane, až se průměrný plat u nás vyrovná západním státům. Údajně argument paní poslankyně Vlasty Bohdalové, velmi často jeden z argumentů Jiřího Paroubka, myslím, že něčím podobným argumentovala i Marcela Mertinová, místopředsedkyně výboru pro vzdělání, kulturu a mládež.
Tento argument by snad dával smysl, kdyby byl položen obráceně. Školné bychom si mohli dovolit zrušit a nahradit masivním státním financováním, kdyby byl stupeň ekonomického rozvoje České republiky na úrovni Finska, Norska nebo Švédska. Tento argument asi vychází z představy, že příjmy naší vysokoškolsky vzdělané populace jsou na hranici chudoby, takže splátky školného ve výši 5 až 9 % z průměrných příjmů by lidi stáhly do chudoby. To není možné již jen proto, že z podprůměrných příjmů by se splátky odloženého školného neplatily. Pokud by tomu tak bylo, jako že není, v jaké bídě by se dnes museli topit středoškolsky a učňovsky vzdělaní lidé, jejichž výdělky dosahují 50 %, či dokonce pouhých 30 % toho, co absolventu vysokých škol zbude i po splátkách školného? Možná by bylo vhodnější se ptát, proč mají chudí dělníci odvody ze svých nízkých mezd vysokoškolákům jejich lukrativní vzdělání plně hradit. To je legitimní otázka.
A je zde ještě další důležitá věc. Půjčky na školné a případně i na lepší studentské živobytí, jak jsem říkal, se budou splácet v období cca 10 až 15 let po dostudování, tedy 13 až 20 let po započetí vysokoškolského studia.
***